Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 51/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. Karla Miči,se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 1579/24, PSČ 180 00, jako insolvenčního správce dlužníka ECF elektrocentrum fabrik s. r. o., v likvidaci, zastoupeného JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4 – Podolí, Bohuslava Martinů 1051/2, PSČ 140 00, proti žalovanému UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64948242, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníkaECF elektrocentrum fabrik s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Jahodova 2240, PSČ 580 01, identifikační číslo osoby 25289039, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. dubna 2014, č. j. , -39 (), takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 3. září 2013, č. j. -23, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, jíž se žalobce (insolvenční správce dlužníka ECF elektrocentrum fabrik s. r. o., v likvidaci) domáhal vůči žalovanému určení neúčinnosti právních úkonů – „tj. plateb poskytnutých dlužníkem žalovanému“, blíže specifikovaných v označeném rozhodnutí (bod I. výroku), zastavil řízení o určení neúčinnosti dalších dvou plateb v částce 225.341,29 Kč a částce 200,- Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalobce proti bodu I. výroku rozhodnutí insolvenčního soudu (první výrok), potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu v bodě II. a III. výroku (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a nemá oporu ve spisu“ a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání považuje žalobce za „přípustné na základě ust. , když jím vznášené otázky jsou ve věci zásadního právního významu“.

V části, ve které dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí (kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce), je objektivně nepřípustné.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení , (dále jen „“) a vzhledem k ustanovení není přípustné ani podle ustanovení (dovolání totiž směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ). K tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2014, pod číslem 62, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. , která jsou – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení o přípustnosti dovolání, poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. K tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. a ze dne 27. června 2002, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (nález je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu).

Ve zbývající části, v níž směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného usnesení, trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Srov. k tomu především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“) a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. (v R 4/2014 citované), jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. (jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je totiž právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání ve smyslu není od 1. ledna 2013 budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení větu první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, avšak žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení přípustnosti dovolání rozhodný v aktuálním znění (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2014

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu