Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3198/2012

29 Cdo 3198/2012

U S N E S E N Í

RLC Praha a. s.,

JUDr. Tomáši Pelikánovi,

advokátu, se sídlem v Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka

Pražského stavebního bytového družstva

, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00 03 32 43, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2012, č. j. -104, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. května 2012, č. j. -104, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 18. října 2011, č. j. -67, ve znění usnesení ze dne 27. ledna 2012, č. j. -76, jímž Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil pravost pohledávky žalobkyně za dlužníkem ve výši 316.642,19 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě neplatné smlouvy o nájmu části nemovitosti (dále jen „smlouva o nájmu“).

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (mimo jiné) uzavřel, že pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého ve vztahu mezi žalobkyní a dlužníkem se promlčuje podle ustanovení a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve čtyřleté lhůtě, která počíná běžet dnem, kdy k plnění došlo.

Současně akcentoval, že smlouva o nájmu byla obchodním závazkovým vztahem, neboť byla uzavřena mezi obchodní společností (právním předchůdcem žalobkyně) a bytovým družstvem, žalobkyně „pronajaté prostory“ využívala ke své podnikatelské činnosti a dlužník měl z tohoto závazkového vztahu pravidelný měsíční několikaletý zisk v podobě nájemného, bez ohledu na to, jakým způsobem tento zisk použil.

V situaci, kdy pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení byla požadována za dobu od 5. března 2001 do 24. ledna 2002 a u soudu byla uplatněna 1. března 2004, shledal námitku promlčení vznesenou žalovaným neopodstatněnou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „ “) a spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda „nájemní vztah, který je realizován ze strany pronajímatele čistě nahodile, tedy nikoli soustavně a nikoli za účelem zisku ve smyslu podnikatelského záměru, je možno považovat za právní vztah týkající se podnikatelské činnosti ve smyslu ustanovení obch. zák., a tedy zda je možné na tento právní vztah aplikovat ustanovení obchodního zákoníku, navzdory tomu, že účastníci nájemního vztahu tento svůj vztah výslovně podřídili úpravě obsažené v “.

Přitom akcentuje, že „nájem nebytových prostor nebyl předmětem činnosti dlužníka a nahodilé uzavření nájemní smlouvy nelze podřadit pod definici podnikání ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 obch. zák.“ Dlužník nikdy nerealizoval − pokračuje dovolatel – „komerční“ (nedružstevní) nájem soustavně a tuto činnost nikdy nevykonával za účelem zisku. Smlouva o nájmu nebytových prostor má přitom „obecně občanskoprávní charakter“ a vůli účastníků vyjádřenou v této smlouvě bylo uzavřít nájemní smlouvu podle .

Uzavíraje, že námitku promlčení měl odvolací soud posuzovat podle ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. a nikoli podle ustanovení § 397 obch. zák., dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. rozsudek ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 17. února 2005, sp. zn. , rozsudek ze dne 28. března 2007, sp. zn. , rozsudek ze dne 16. září 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 27. října 2011, sen. zn. , rozsudek ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 40/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 14. května 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 15. května 2008, sp. zn. a rozsudek ze dne 14. července 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 32/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V poměrech projednávané věci ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že pohledávka žalobkyně za dlužníkem [podnikatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) obch. zák.] z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého plněním na základě neplatného právního úkonu, je vztahem podřaditelným ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2014

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu