Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 36/2009

-1491

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázalav insolvenční věci dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem, se sídlem v Mělníku, Jiráskova 236, PSČ 276 01, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ ATERRA CONSULTING s. r. o., se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27654702, zastoupeného Mgr. Kateřinou Špoulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, PSČ 110 00 a 2/ Frenn Trading B. V., se sídlem v Amsterdamu, Herengracht 76, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00 a o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. , -169, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 17. dubna 2009, č. j. -256, zjistil Městský soud v Praze na základě insolvenčního návrhu věřitelů 1/ ATERRA CONSULTING s. r. o. a 2/ Frenn Trading B. V. úpadek dlužníka Pražského stavebního bytového družstva (bod I. výroku), prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Tomáše Pelikána (bod III. výroku), určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 17. dubna 2009 v 9:30 hodin (bod IV. výroku) a odmítl dlužníkův návrh na povolení oddlužení (bod XIII. výroku).

K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II., III. a XIII. výroku.

Odvolací soud přitakal insolvenčnímu soudu v závěru, že:

1/ V řízení byl osvědčen úpadek dlužníka ve formě insolvence.

2/ Dlužník je podnikatelem, jehož úpadek nelze řešit oddlužením a protože zjevně nesplňuje podmínky pro řešení úpadku reorganizací, insolvenční soud nepochybil, jestliže prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

3/ Není důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce dlužníka.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje dovolatel v tom, že:

1/ Odvolací soud se nesprávně vypořádal s námitkou vady řízení spočívající v porušení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ačkoliv sám shledal (na str. 6 svého usnesení), že toto ustanovení bylo porušeno.

V dovolání pak podrobně snáší argumenty na podporu závěru, že nebyly splněny předpoklady pro to, aby insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání a zdůrazňuje, že jde o bezprostřední porušení práva na přístup k soudu a popření požadavku spravedlivého procesu.

Uvádí rovněž, že ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu prvního insolvenčního navrhovatele vyslovil jednoznačný názor, že není v úpadku a insolvenčnímu návrhu tedy odporoval. Větu, na kterou poukazuje odvolací soud v dlužníkově vyjádření, má dovolatel za vytrženou z kontextu a za dezinterpretaci svého vyjádření. Především však bylo nezbytné dle doručit insolvenční návrh druhého insolvenčního navrhovatele (před rozhodnutím) i dlužníku, a to do vlastních rukou.

2/ Odvolací soud v rozporu s judikaturou řešil otázku, zda uplatněnou pohledávku druhého insolvenčního navrhovatele může mít soud za osvědčenou již jen na základě toho, že byla pravomocně přiznána, ačkoliv je sporná, dlužník ji neuznává a probíhá o ní řízení o podaném dovolání u Nejvyššího soudu, který odložil vykonatelnost pravomocného rozhodnutí. K pohledávce prvního insolvenčního navrhovatele dovolatel v této souvislosti především namítá, že ji Městský soud v Praze zatím přiznal pouze mezitímním rozsudkem, nebyla tedy přinejmenším osvědčena výše nároku.

3/ Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že při zkoumání jeho platební schopnosti lze přihlížet jen k finančním prostředkům, nikoliv k nemovitému (nebo jinému snadno zpeněžitelnému) majetku, s tím, že takový závěr nemá oporu v hmotném právu. Konkrétně dovolatel s poukazem na ustanovení namítá, že pro posouzení objektivní platební schopnosti dlužníka, je relevantní jakýkoliv majetek, který ke své činnosti nepotřebuje a jehož zpeněžením může své závazky uspokojit v relativně krátké době, byť nikoliv okamžitě. K tomu provádí výčet svého majetku, s tím, že jej může zpeněžit během několika týdnů a zpeněžit jej nemohl proto, že od roku 2003 nemohl svobodně disponovat se svými nemovitostmi.

4/ Za Nejvyšším soudem neřešenou považuje dovolatel otázku, zda lze povolit oddlužení u právnické osoby (bytového družstva), zapsané sice v obchodním rejstříku, která však nepodniká a jejíž závazky tak nevznikly v souvislosti s podnikatelkou činností. K tomu míní, že nelze vycházet pouze z formálního vymezení pojmu podnikatel dle , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), kterážto definice byla koncipována pro účely jiné právní normy.

Druhý insolvenční navrhovatel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout nebo zamítnout.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 30. června 2009, tj. naposledy ve znění zákona č. 163/2009 Sb. a obchodní zákoník ve znění účinném do 30. června 2009, tj. naposledy ve znění

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou tudíž ustanovení o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle .

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Nejvyšší soud se zabýval především přípustností podaného dovolání.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku o ustanovení insolvenčního správce, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího podle ustanovení a jako objektivně nepřípustné. Ve smyslu ustanovení , odst. 2 , ve spojení s ustanovením , totiž potud nejde o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“ (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě XIII. výroku o odmítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení, je dovolání přípustné podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2009, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 79/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 79/2009“), dovolací soud je nicméně potud odmítl podle ustanovení jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že v řešení otázky, kterou jedině dovolatel ve vztahu k tomuto výroku otevírá dovolacímu přezkumu, totiž v posouzení, zda dlužník jako bytové družstvo splňuje podmínky přípustnosti návrhu na povolení oddlužení formulované ustanovením , je napadené usnesení v souladu se závěry přijatými v tomto ohledu již v R 79/2009. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že dlužníkem, „který není podnikatelem“, se ve smyslu ustanovení rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Jelikož za podnikatele podle obchodního zákoníku je považována osoba zapsaná v obchodním rejstříku ( ), je odtud zjevné, že dlužník patří k subjektům, jež vylučuje z možnosti žádat o povolení oddlužení coby sanačního způsobu řešení dlužníkova úpadku určeného nepodnikatelským subjektům (aniž by těmto subjektům současně bránil v řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku dalším sanačním způsobem, totiž reorganizací). Rozhodovací praxi Nejvyššího soudu zabývající se charakteristikou bytových družstev (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 15/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se takto nastavené pojetí insolvenční úpravy nikterak neprotiví.

Dlužník nadto argumentačně pomíjí, že druhou podmínkou, jež musí být podle závěrů obsažených v R 79/2009 kumulativně splněna u osoby žádající o povolení oddlužení, je neexistence dluhů vzešlých z podnikání bez zřetele k tomu, že dlužník již není podnikatelem.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, může být dovolání přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením st. 1 písm. c/ , tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále též jen „R 96/2011“).

V usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k tomu Nejvyšší soud dále vysvětlil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku ( ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

Vzhledem k tomu, že správnost dotčeného výroku byla závislá na řešení otázky, zda dlužníku mělo (mohlo) být povoleno oddlužení, přičemž dovolání ohledně výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení bylo odmítnuto a k tomu, že ohledně výroku o prohlášení konkursu dovolání jinak nezpochybňuje předpoklady pro jeho vydání, Nejvyšší soud dovolání i potud odmítl podle a

Zbývá určit, zda je důvod připustit dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku o zjištění dlužníkova úpadku.

Také potud může být dovolání přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením st. 1 písm. c/ (srov. opět R 96/2011).

Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel - ač zastoupen advokátem - dovolací argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení a 3 Výtky, jež dovolatel pojí k ustanovení (podle nichž nebyly splněny předpoklady pro to, aby insolvenční soud rozhodl o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání), jsou uplatněním tzv. zmatečnostní vady řízení popsané v

Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem, takže jejich prostřednictvím nelze ani založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K prověření těchto vad slouží žaloba pro zmatečnost.

Jen pro úplnost (v zájmu předejití dalších sporů) Nejvyšší soud dodává, že jakkoli dovolatel klade důraz na význam svého vyjádření v tom ohledu, že nesouhlasí se závěrem, že tímto vyjádřením insolvenčnímu návrhu neodporoval, ponechává stranou poukaz odvolacího soudu na návrh na povolení oddlužení podaný dovolatelem 3. dubna 2009. V jeho rámci dovolatel jednak výslovně žádá insolvenční soud, aby rozhodl o jeho hrozícím úpadku (srov. způsob vyplnění bodu 21. formuláře návrhu na povolení oddlužení), jednak výslovně uvádí, že z důvodů zde (v návrhu na povolení oddlužení) uvedených navrhuje, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a zároveň aby rozhodl o povolení oddlužení (srov. bod 22. formuláře návrhu na povolení oddlužení). Dlužník, který stejně jako insolvenční navrhovatel výslovně žádá, aby soud rozhodl o jeho úpadku, totiž požadavku na vydání rozhodnutí o svém úpadku dozajista neodporuje.

K posouzení významu pravomocného soudního rozhodnutí, u kterého byl povolen odklad vykonatelnosti, pro doložení existence věřitelovy pohledávky pak Nejvyšší soud odkazuje na závěry obsažené v jeho usnesení ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z nějž se (odlišně od dovolatelova názoru) podává, že účinky právní moci soudního rozhodnutí, jež se projevují tím, že je již nelze napadnout odvoláním jako řádným opravným prostředkem (formální právní moc) a dále závazností výroku rozhodnutí a jeho nezměnitelností (materiální právní moc), zůstávají odkladem vykonatelnosti rozhodnutí nedotčeny. Důvod připustit dovolání k prověření této otázky tedy také není dán.

Také v posouzení dlužníkovy platební neschopnosti je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Srov. k tomu zejména usnesení ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení a 2 v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. Takto formulovaný závěr má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů. Závěr odvolacího soudu o dlužníkově úpadku ve formě platební neschopnosti, založený slovně na trvání domněnky dlužníkovy platební neschopnosti spočívající v tom, že nejméně ve vztahu ke třem věřitelům (oběma insolvenční navrhovatelům a H.) dlužník neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti ( ), tomu odpovídá.

Nejvyšší soud proto dovolání i v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení , ve spojení s ustanovením

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. října 2011

JUDr. Zdeněk Krčmářpředseda senátu