Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 263/2014

32 Cdo 263/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně DW Forklift s. r. o., se sídlem v Praze 5 – Zličíně, Strojírenská 260, PSČ 155 21, identifikační číslo osoby 62416120, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 2097/10, PSČ 120 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Ing. A. F., CSc., zastoupeného Mgr. Danielem Hájkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 890/7, PSČ 110 00, proti žalované TOUAX s. r. o., se sídlem v Praze 8, Křižíkova 148/34, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28160916, zastoupené Mgr. Petrem Compeĺem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Podnikatelská 553, PSČ 190 11, o zaplacení částky 43,264.559,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu ve výši 3,373.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. března 2013, č. j. -387, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , jako je tomu i v této věci, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).

Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, když otázku přípustnosti dovolání zcela pominula. Údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, v dovolání chybí.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání ( věta první ).

Je ostatně třeba dodat, že v rámci obsahového vymezení důvodů dovolání dovolatelka zpochybňuje správnost aplikace ustanovení odst. l odvolacím soudem, majíc za to, že problematika, kterou otevírá, má povahu otázek procesního práva dovolacím soudem dosud neřešených. Ve své argumentaci se však ve skutečnosti (podle obsahu, srov. ) omezuje na kritiku správnosti rozhodnutí odvolacího soudu a otázku procesního práva odpovídající kritériím stanoveným v nevymezuje.

Je především nade vši pochybnost, že když zákon podmiňuje vedlejší účastenství právním zájmem vedlejšího účastníka na výsledku řízení, tak má na mysli právní zájem skutečný a ne předstíraný, popř. takový, který je evidentně vyloučen. Nepřichází snad ani v úvahu právní názor opačný. Však také odvolací soud své rozhodnutí na absurdním názoru, že právním zájmem ve smyslu ustanovení může být i právní zájem fingovaný či evidentně vyloučený, tedy právní zájem neexistující, nezaložil. Dovolatelka tu neotevírá právní otázku, jež by mohla být dovolacím soudem judikatorně vyřešena v intencích ustanovení , nýbrž toliko polemizuje s právním závěrem odvolacího soudu, argumentujíc ve prospěch názoru, že vedlejší účastník právní zájem na výsledku řízení nemá. Nejvyšší soud dovodil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předstírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

Pokud jde o tzv. chybný výklad č. 2, pak ani tu dovolatelka nepředkládá otázku, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí. Otázku, „zda může vedlejší účastník vystupovat na straně žalobce za situace, kdy má primární zájem na jeho prohře v řízení, aby tak vyloučil negativní dopady řízení na sebe sama“, odvolací soud neřešil, neboť nedovodil, že Ing. A. F., CSc., má zájem na procesním neúspěchu žalobkyně. Uzavřel naopak, že jmenovaný má zájem na tom, aby byla žalobkyně v řízení úspěšná.

I kdyby tedy dovolatelka splnila požadavky na obsah dovolání a uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, nebylo by lze shledat dovolání přípustným.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, protože rozhodnutím o odmítnutí dovolání řízení v této věci nekončí (srov. ve spojení s a větou první ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2014

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu