Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 180/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lenky Dopitové a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Ing. J. W., zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22/32, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2013, č. j. -47, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 („soud prvního stupně“) ze dne 14. 9. 2012, č. j. -103, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody v částce 3.150.000,- Kč s příslušenstvím. Ta měla žalobci vzniknout tím, že chybným postupem orgánů činných v trestním řízení došlo ke zmaření možnosti uplatnit nárok žalobce na náhradu škody vůči konkrétním fyzickým osobám, které žalobci škodu úmyslně způsobily.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (čl. II bod 7. ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

Soudy nižších stupňů založily svá rozhodnutí mj. na tom, že se žalobce mohl domáhat svého nároku na náhradu škody vůči osobám, které mu škodu primárně způsobily – podle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. ; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz) může být žalobcův nárok vůči státu úspěšně uplatněn, pouze pokud ten se nemůže úspěšně domoci svého nároku vůči dlužníku, který je povinen mu plnit.

V tomto ohledu postupovaly soudy nižších stupňů v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. s rozsudkem ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněným pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo s usnesením ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. (rozhodnutí Ústavního soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Podle citované judikatury Nejvyššího soudu nastupuje odpovědnost státu za škodu až ve chvíli, kdy poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči původnímu dlužníku z důvodu pochybení státu, ačkoliv pohledávku vůči němu měl a byl by dosáhl jejího uspokojení, nebýt nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Pokud došlo v nyní posuzovaném případě k pochybení v rámci trestního řízení vůči osobám, které měly žalobci úmyslně způsobit škodu, nikterak tím nebylo zasaženo do možností žalobce domáhat se vůči těmto osobám náhrady škody v občanskoprávním řízení. Tento závěr odpovídá i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , podle něhož připojením se k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dochází ke stavení promlčecí doby i za situace, kdy trestní stíhání nebylo zahájeno řádně. Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že skutečnost, že žalobce nedosáhl náhrady škody v rámci trestního řízení, sama o sobě škodu nepředstavuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že obstál jeden z důvodů postačující pro závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku, Nejvyšší soud se pro nadbytečnost dalšími dovolacími námitkami žalobce nezabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo vydání 2, ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. ).

Ohledně v dovolání vytýkaných vad řízení (zamítnutí většiny důkazních návrhů, překvapivost rozhodnutí), žalobce nikterak nevymezuje, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti ve smyslu Přitom požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání ( ). Chybí-li, Nejvyššímu soudu nezbývá, než dovolání odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Stejně tak žalobce – byť napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu – nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání do výroku o nákladech řízení.

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. června 2014

JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu