Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1906/2013

30 Cdo 1906/2013

U S N E S E N Í

J. V.

České republice - Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2012, č. j. -123, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 2. 2012, č. j. -99, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody v částce 60.000,- Kč s příslušenstvím. Ta měla žalobci vzniknout v důsledku chybného postupu orgánů činných v trestním řízení, kvůli němuž se žalobce nemohl domoci náhrady škody jakožto poškozený v rámci trestního řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení a , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II bod 7. ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , a to pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že se žalobce mohl domoci svého nároku v rámci konkurzního řízení komanditní společnosti (do které žalobce vložil částku, které se nyní domáhá), ale svůj nárok řádně neuplatnil, nikoli na vyřešení otázky, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu [námitka dovolatele označená 1)], zda připojením se k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dochází ke stavení promlčecí doby i tehdy, když trestní stíhání skončí odložením z toho důvodu, že nebylo řádně zahájeno [námitka 3)], zda je v případě promlčení nezbytné prokázat uplatnění této námitky osobami, které škodu primárně způsobily [námitka 4)]. Vzhledem k tomu, že se těmito otázkami odvolací soud vůbec nezabýval, jejich vyřešení dovolacím soudem by se nikterak neprojevilo v poměrech žalobce. Tyto dovolací důvody proto nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a nemohou tak naplnit podmínky přípustnosti podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nad rámec lze uvést, že se k otázce promlčení nároku na náhradu škody ve skutkově prakticky totožné situaci Nejvyšší soud již vyjádřil, a to v rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , kde shledal žalobcem předkládanou právní konstrukci promlčení jeho nároku za nesprávnou.

Ani otázka, zda jsou žalobcovy nároky, které uplatnil v trestním řízení a konkurzním řízení rozdílné, nezakládá zásadní význam ve smyslu Pro vysvětlení žalobci Nejvyšší soud zdůrazňuje, že odpovědnost státu za škodu nastupuje až ve chvíli, kdy poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči původnímu dlužníku z důvodu pochybení státu, ačkoliv pohledávku vůči němu měl a byl by dosáhl jejího uspokojení, nebýt nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S tímto závěrem je napadené rozhodnutí v souladu. I kdyby za původního dlužníka měly být považovány osoby, proti kterým bylo vedeno trestní řízení, ani tehdy by nebyl stát subsidiárně odpovědný za škodu, neboť žalobce se nedomáhal náhrady škody vůči těmto osobám v občanskoprávním řízení, ačkoli mu v tom nic nebránilo, což konstatoval již soud prvního stupně. Tento závěr odpovídá rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , podle něhož připojením se k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dochází ke stavení promlčecí doby i za situace, kdy trestní stíhání nebylo zahájeno řádně. Žalobce se tedy mohl domáhat náhrady škody vůči osobám, proti kterým bylo vedeno trestní řízení. Subsidiární odpovědnost státu tedy nepřichází v úvahu, a proto nemohla být dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem státu a vzniklou škodou. Nejvyšší soud ještě pro úplnost poznamenává, že skutečnost, že žalobce nedosáhl náhrady škody v rámci trestního řízení, sama o sobě škodu nepředstavuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. ).

Pokud jde o tvrzené vady řízení (odmítnutí žalobcem navržených důkazů, překvapivost rozhodnutí), jedná se o dovolací důvody podle , ke kterým se v případě posuzování přípustnosti dovolání podle nepřihlíží ( in fine), a samy o sobě tedy nemohou založit přípustnost dovolání.

Dovolání žalobce do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 do 1886/2012).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu