Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 294/2014

U S N E S E N Í

Ing. J. K.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody 1.367.159,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2013, č. j. - 122, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2012, č. j. - 97, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 384,- Kč s příslušenstvím a v částce 1.171.662,80 Kč s příslušenstvím byla žaloba žalobce zamítnuta. Uvedených částek se žalobce domáhal jako náhrady škody, která mu vznikla v důsledku uhrazení smluvní a mimosmluvní odměny za zastupování obhájcem v trestním řízení, které bylo zastaveno.

Nejvyšší soud podle , , ve znění (viz čl. II bod 7. ), dále jen „“, dovolání žalobce odmítl.

V otázce, zda žalobci náleží náhrada škody ve výši skutečně uhrazené smluvní odměny advokáta, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že výše mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu představuje limit rozsahu poskytované náhrady škody dle ustanovení a 3 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz).

Ani námitka, že soudy měly aplikovat ustanovení upravující náhradu škody, nemůže přípustnost dovolání ve smyslu založit. Odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou soudu dovolacího, když uvedl, že aplikace speciální úpravy obsažené v a 3 OdpŠk má přednost před aplikací ustanovení , podle nějž by se postupovalo jen tehdy, pokud by zvláštní zákon neobsahoval vlastní právní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ).

Žalobce neuvádí, v čem spatřuje splnění přípustnosti dovolání pro otázku, zda měly soudy při aplikaci ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně použít ustanovení o zvýšení mimosmluvní odměny. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dostupným z nalus.usoud.cz). Dovolání tak v části obsahující uvedenou námitku žalobce trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyšší soud je proto odmítl.

Pro úplnost je přitom třeba dodat, že ani do nastoupení účinků koncentrace řízení žalobce rozhodné skutečnosti, které by umožňovaly aplikaci ustanovení o zvýšení mimosmluvní odměny, netvrdil.

Ani námitka, že se odvolací soud odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu obsaženého v usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. , přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud zvážil možnost přiznání škody záležející ve smluvní odměně uhrazené žalobcem obhájci jak z hlediska úpravy obsažené v , tak z pohledu obecné úpravy dané (kterou neshledal aplikovatelnou), požadavkům uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. tak dostál.

Jelikož žalobce podal dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, bylo rovněž odmítnuto, neboť dovolatel ani pro něj neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu