Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1618/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce: Ing. P. N., zastoupeného Mgr. Ing. Jiřím Šimečkem, LL.M., advokátem Schoultz & Partners, advokátní kancelář s. r. o. se sídlem Vladislavova 17, Praha 1, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o zaplacení 1,505.146,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2013, č. j. -147, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 1,505.146,- Kč.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ( ), a sice zda má poškozený z nezákonného rozhodnutí právo na náhradu škody ve výši skutečně vynaložených nákladů obhajoby, tj. ve výši smluvní odměny, a nikoliv jen do výše stanovené advokátním tarifem.

Uvedená otázka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť v otázce, zda žalobci náleží náhrada škody ve výši skutečně uhrazené smluvní odměny advokáta, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které výše mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu představuje limit rozsahu poskytované náhrady škody podle a 3 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, dále jen „OdpŠk“ (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Ani námitka, že soudy měly aplikovat ustanovení upravující náhradu škody, nemůže přípustnost dovolání ve smyslu založit, když aplikace speciální úpravy obsažené v ustanovení a 3 OdpŠk má přednost před aplikací ustanovení , podle nějž by se postupovalo jen tehdy, pokud by zvláštní zákon neobsahoval vlastní právní úpravu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ). Nadto se otázkou ústavnosti předmětné právní úpravy zabýval již Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. (publikovaným pod č. 84/2007 Sb.), kdy ústavnost předmětné právní úpravy posuzoval na základě návrhu obecného soudu ve skutkově velice obdobné věci jako je nyní projednávaná. Závěry, které dovolatel činí z jím citované judikatury Ústavního soudu, považuje přitom dovolací soud za zavádějící, když si dovolatel zřejmě neozřejmil, že právní úprava obsažená nyní v ustanovení OdpŠk, byla dříve obsažena v ustanovení OdpŠk (novelizace byla provedena ), zatímco nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. (publikovaným pod č. 234/2002 Sb.) bylo zrušeno ustanovení § 31 odst. 3 OdpŠk ve znění: „Nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody vznikne pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla škoda a pokud náhrada nákladů již nebyla přiznána podle procesních předpisů.“ Z toho pak vycházel i dovolatelem citovaný nález Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. .

Jelikož dovolatel podal dovolání proti celému rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně i co do výroku o náhradě nákladů řízení, jakož i dovolání do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení nemá zákonem stanovené náležitosti. Dovolatel nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v uvedeném rozsahu ( a až ), když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nespočívala na posouzení shora uvedených právních otázek a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatel ve svém dovolání neuvedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu