Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2032/2013

30 Cdo 2032/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka, a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce LAGOON, veřejná obchodní společnost, se sídlem Vsetín, Dolní Jasenka 209, identifikační číslo organizace 14612089, právně zastoupeného JUDr. Josefem Červinkou, trvale sídlem Nový Hrozenkov 843, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2013, č.j. – 117, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 („dále jen soud prvního stupně“) zamítl dne 27. června 2012, č.j. – 94, žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1,287.578,- Kč.

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 1,287.578,- Kč z titulu nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Ostravě spočívajícího v tom, že poté, co byla jeho pravomocným usnesením ze dne 23. 6. 2000, č.j. – 14, obchodní společnost TRANS Vsetín, s.r.o. zrušena s likvidací, nezajistil doplnění účetní uzávěrky do sbírky listin a tím, že nezahájil řízení k předložení uzávěrky k datu likvidace a neuvedl tak do souladu skutečný stav se zápisem v obchodním rejstříku, čímž porušil ustanovení Pokud jmenovaní likvidátoři JUDr. Petr Macháč a Zdeněk Kadula žalobci neoznámili likvidaci, která nebyla ani zveřejněna v Obchodním věstníku a účetní uzávěrka nebyla a dosud není ve sbírce listin, aby se žalobce jakožto věřitel mohl seznámit se stavem aktiv a pasiv dlužníka, nemohl proti němu uplatnit exekuci v době jeho likvidace a ani jinak využít pohledávku přiznanou mu ve výši 1,118.088,- Kč a 113.483,- Kč spolu s náklady 56.004,- Kč, a to pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 1998 v řízení vedeného pod sp. zn. . Rozsudek přitom nebyl žalobci doručen a byl předán teprve 26. 10. 2006 jeho statutárnímu zástupci a právnímu zástupci při jejich osobní návštěvě Krajského soudu Ostravě. Dnem 21. 12. 2004 přitom byla obchodní společnost TRANS Vsetín s.r.o., vymazána z obchodního rejstříku v důsledku zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku usnesením téhož soudu ze dne 24. 8. 2004, v řízení sp. zn. .

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dne 7. února 2013, č.j. – 117, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud neshledal nesprávný úřední postup, spočívající v tom, že žalobci, resp. jeho tehdejšímu právnímu zástupci JUDr. Františku Novosadovi, nebyl řádně doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 1998, č.j. – 91 a že si jej žalobce vyzvedl až dne 26. 10. 2006 osobně. Ačkoli již nešlo provést důkaz zmíněným spisem, tak z žádosti nového advokáta žalobce JUDr. Josefa Červinky vyplynulo, že žádá o doručení stejnopisu rozhodnutí, včetně doložky právní moci, a to z důvodu změny právního zastoupení. Argumentace žalobce, že zmíněný rozsudek nemohl nabýt právní moci dne 17. 9. 1999, neboť si jej z soudu vyzvedl žalobce osobně až dne 26. 10. 2006, tak podle odvolacího soudu vyvrátila žádost ze dne 19. 9. 2006, ale i detail spisového přehledu věci vedené Krajským soudem v Ostavě pod sp. zn. . Navíc tvrdí-li žalobce pochybení soudu, když zjistil nahlédnutím do sbírky listin teprve 24. 10. 2006, pak za situace kdy TRANS Vsetín, spol. s.r.o., byl z obchodního rejstříku vymazán a zanikl již 21. 12 2004, chybí zde příčinná souvislost mezi vznikem škody a namítaným nesprávným úředním postupem rejstříkového soudu, i pokud by k němu skutečně došlo, a tudíž zde nenastaly zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky („dovolacímu soudu“). Dovolatel namítá nesprávnost celého rozhodnutí, jelikož věc měla být posouzena podle ustanovení obč. zák., když k jeho aplikaci odkazuje ustanovení , a to pokud se týká zavinění. Dovolatel má za to, že škoda je najisto postavena tím, že škodu je nemožné vymáhat, když rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci až dne 26. 10. 2006 a v uvedenou dobu dlužník TRANS Vsetín, s.r.o. byl již zrušen. Jinak řečeno, vykonavatelný exekuční titul vinou nesprávného úředního postupu nabyl právní moci dnem, když již dlužník TRANS Vsetín, s.r.o. již neexistoval. Příčinnou souvislost spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud nezaslal rozhodnutí žalobci včas, čímž tak zanedbal své povinnosti. Z výše uvedených důvodů navrhnul dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 7. února 2013, Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, ) – dále též jen „ “.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení , důvod dovolání se vymezí tak, že odvolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení.

Odvolatel ve svém dovolání nejprve opakuje argumentaci, kdy napadá skutkové okolnosti případu tj. uplatňuje nezpůsobilý dovolatel důvod ( a odst. 3 a současně poukazuje na to, že případ by nesprávně posouzen po právní stránce, když namítá, že mělo být v daném případu použito ustanovení obč. zák. Takový právní názor však dovolací soud nepokládá za správný.

Podle stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle odstavce 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

Pro dovození odpovědnosti státu za vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem je třeba naplnění tří podmínek. Zaprvé, existence nesprávného úředního postupu, jímž je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu a jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Zadruhé, vznik újmy v nemajetkové sféře poškozené osoby a zatřetí, existence příčinné souvislosti mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem nemajetkové újmy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5). V případě nesprávného úředního postupu tak byla zákonodárcem upravena odpovědnost státu jako odpovědnost objektivní.

Je pravda, že v ustanovení zák. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ “), kdy stanoví, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně .

Nicméně, zákon ve vztahu k je ve vztahu speciality, tj. uplatní se zde zásada lex specialis derogat lex generali a aplikace speciálního zákona má přednost před , podle nějž se postupuje jen tehdy, neobsahuje-li zvláštní zákon vlastní právní úpravu. Znamená to např., že je vyloučeno použití obč. zák. na nároky z odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, která je upravena zvláštním zákonem (viz. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák, a kolektiv, I, II, 2. vydání, 2009, s.1200).

Je tedy nesprávná úvaha dovolatele o tom, že by měly být pro dovození odpovědnosti státu za škodu žalobkyně splněny podmínky subjektivní odpovědnosti stanovené v § 420 odst. 1 obč. zák.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 29. ledna 2014

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D. předseda senátu