Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

68 CO 272/2022-96

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Petrákové a soudců Mgr. Kateřiny Sedlákové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

bytem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

sídlem adresa

jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum rozhodnutí, č. j.  – 79

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I), a uložil jí povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku částka do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud I. stupně rozhodl na podkladě skutkových tvrzení, dle nichž měla žalobkyni vzniknout újma v důsledku nezákonných rozhodnutí, jimiž byly rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 150, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 192. Těmito rozsudky, které nabyly právní moci v srpnu rok, byla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady politického hnutí webová adresa ze dne datum. Oba rozsudky byly v roce rok zrušeny Nejvyšším soudem pro nezákonnost, v mezidobí se však - v roce rok - konaly krajské a senátní volby. V důsledku existence nezákonných rozhodnutí zůstala ve vedení politického hnutí JUDr. jméno příjmení, která odvolala z kandidátníy osoby kandidující za žalobce ve volbách do zastupitelstev krajů v Ústeckém kraji, a rovněž tak i kandidátku na senátorku v okrese obec, tj. žalobkyni. Ta sice svůj mandát v okrese obec získala, avšak její volba byla Nejvyšším správním soudem prohlášena za neplatnou. Žalobkyně tak musela kandidovat v náhradních volbách, které se konaly v roce rok, a již v prvním kole je vyhrála a senátorský mandát získala ke dni datum. Na vedení opětovné volební kampaně však musela vynaložit vlastní prostředky ve výši částka a současně přišla o senátorský plat a náhrady za období od datum do datum v celkové výši částka Vedle této majetkové újmy jí vznikla i újma nemajetková, neboť byla vystavena mediální difamaci ze strany politické konkurence a některých senátorů, za což žádala náhradu ve výši částka.

3. Skutková zjištění, k nimž soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl (a která podrobně popsal v odst. 4 až 6 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje), lze v krátkosti shrnout tak, že dne datum bylo u Okresního soudu v Mostě zahájeno řízení o určení, že rozhodnutí orgánu politického hnutí webová adresa není v souladu se stanovami a Návrh směřující proti politickému hnutí webová adresa podal Ing. jméno příjmení. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne datum rozhodnutí, č. j. -150, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 215, a ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 192, bylo návrhu vyhověno a bylo určeno, že rozhodnutí valné hromady ze dne datum, jakož i volba Ing. jméno příjmení prvním místopředsedou hnutí (namísto odvolané JUDr. jméno příjmení) nejsou v souladu se zákonem a stanovami. Uvedená rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 255. Dle jeho závěru nebyly naplněny zákonné předpoklady pro to, aby návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu politické strany, resp. hnutí byl projednán soudem, neboť nebyla splněna podmínka předběžného projednání uplatněného nároku před rozhodčím orgánem strany (hnutí), a bylo proto na místě návrh - bez dalšího - zamítnout. Věc byla po zrušení postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému v prvním stupni a ten usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 278, řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastavil. V mezidobí, v říjnu rok, se však konaly volby do Senátu, v nichž byla jako kandidátka na senátorku za politické hnutí webová adresa ve volebním obvodu číslo v obec přihlášena žalobkyně. Poté, co dne datum nabyly právní moci rozsudky Okresního soudu v Mostě sp. zn. a Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. , doručila první místopředsedkyně hnutí JUDr. jméno příjmení Magistrátu města Most prohlášení o odvolání žalobkyně coby kandidátky do Senátu. Ten však k tomuto prohlášení nepřihlížel, žalobkyně ve volbách kandidovala a byla zvolena. Následně obdržel Nejvyšší správní soud 3 samostatné návrhy na neplatnost volby žalobkyně, z nichž jeden byl podán i politickým hnutím webová adresa a odůvodněn tím, že kandidatura žalobkyně byla včas odvolána zmocněnkyní pro senátní volby a současně první místopředsedkyní hnutí JUDr. jméno příjmení Nejvyšší správní soud prohlásil usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j.  - 178, volby do Senátu konané ve dnech 7. 10. a 8. 10. (první kolo) a ve dnech 14. a datum (druhé kolo) ve volebním obvodu číslo v obec za neplatné, neboť dospěl k závěru, že Magistrát města Most porušil volební zákon tím, že neakceptoval řádné odvolání kandidatury žalobkyně ze strany navrhujícího hnutí, resp. jeho řádně ustanovené zmocněnkyně.

4. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpovědnosti za škodu“), a po citaci , a b), , a a 2, jakož i článku 36 odst. 3 a 4d (dále jen„ Listina“), dospěl k závěru, že žalobkyni uplatněné právo na náhradu újmy nesvědčí. V řízení, v němž byla vydána nezákonná rozhodnutí (tj. rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne datum a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum, jimiž bylo vysloveno, že valná hromada politického hnutí webová adresa ze dne datum je v rozporu se zákonem a stanovami a které byly zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum) totiž byli účastníky řízení toliko Ing. obec (jako navrhovatel) a politické hnutí webová adresa. Žalobkyně účastnicí tohoto řízení nebyla a ani se v jejím případě nejedná o tzv. opomenutého účastníka, tedy takového, který (ač s ním takto jednáno nebylo) se řízení účastnit měl. Žalobkyně proto nesplňuje předpoklad dle zákona o odpovědnosti za škodu, dle něhož právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají jen účastníci řízení. Soud I. stupně citoval rovněž z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu s tím, že aktivní legitimaci žalobkyně nelze dovozovat přímo z y, neboť podmínky pro naplnění práva„ každého“ na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu stanoví zákon (o odpovědnosti za škodu), a touto podmínkou je právě podmínka účastenství v řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Kromě toho neměl soud I. stupně za splněný ani odpovědnostní předpoklad spočívající v existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem tvrzené újmy, neboť hlavní příčinou toho, proč nedošlo ke zvolení žalobkyně do Senátu již na podzim 2016, nebylo rozhodnutí soudu ve věci neplatnosti usnesení valné hromady, nýbrž konání JUDr. jméno příjmení, první místopředsedkyně hnutí, jež z titulu své funkce kandidaturu žalobkyně odvolala.

5. Soud I. stupně proto žalobu jako nedůvodnou zamítl a podle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), přiznal procesně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení, jejichž výši určil dle vyhl. č.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítala, že právní úprava odpovědnosti státu za škodu vychází z y a zaručuje právo„ každého“ na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím. Zvláštní zákon, jenž má dle y upravit podmínky a podrobnosti pro uplatnění tohoto práva, je nemůže nijak popřít, a to nejen jako celek, ale ani jeho dílčí komponenty. Je proto otázkou, nakolik zákona o odpovědnosti za škodu představuje ústavně konformní právní úpravu, když fakticky omezuje„ již ústavně zakotvené právo“, které přiznává„ každému“, a nikoliv jen„ každému účastníkovi“. Žalobkyně zdůraznila, že jí újma bezpochyby vznikla, a to v příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími soudu, a domnívá se, že její případ je do značné míry jedinečný a snad i neopakovatelný, a (pokud tedy lex specialis nic nestanoví) je na místě posoudit její nárok podle obecné právní úpravy náhrady škody. Jelikož soud I. stupně se z tohoto pohledu věcí nezabýval, navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena k dalšímu řízení. V případě, že by se odvolací soud s její argumentací neztotožnil, navrhla, aby byl zvážen postup dle a k Ústavnímu soudu byl podán návrh na zrušení a 2 zákona o odpovědnosti za škodu.

7. Žalovaná se s rozsudkem soudu I. stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen. Poukázala na to, že konstantní judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu nepřipouští rozšiřování okruhu možných oprávněných nad rámec vymezený § 7 zákona o odpovědnosti za škodu. Nadto - jak soud I. stupně rovněž správně dovodil - samo nezákonné rozhodnutí k následkům, s nimiž žalobkyně spojuje vznik újmy, nevedlo, nýbrž její příčinu je třeba spatřovat v jednání JUDr. jméno příjmení. K obdobnému závěru dospěly soudy i v jiném řízení (vedeném u Obvodního soud pro Prahu 2 pod sp. zn. ), v němž se náhrady újmy po státu neúspěšně domáhalo samotné hnutí webová adresa. Přisvědčit nelze ani tomu, že by měl být případně podán návrh k Ústavnímu soudu na zrušení § 7 zákona o odpovědnosti za škodu, a to mimo jiné proto, že obdobný návrh byl již v minulosti podán a usnesením pléna Ústavního soudu sp. zn. byl odmítnut.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (, , 5 ), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Se souhlasem obou účastnic bylo o tomto odvolání rozhodnuto bez nařízení jednání ( ).

9. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí věci a dospěl i ke správným závěrům právním, které přiléhavě podpořil citací judikatury. Odvolací soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a v zásadě na ně i odkazuje.

10. Soud I. stupně předně správně uzavřel, že žalobkyně nemá věcnou legitimaci k uplatnění práva na náhradu újmy, která jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, neboť stát podle § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu odpovídá jen za podmínky účastenství v řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno. Jelikož žalobkyně tuto podmínku nesplňuje, neboť v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí politického orgánu (vedeném podle ) byli účastníky toliko navrhovatel příjmení jméno příjmení a politické hnutí webová adresa, nemůže se domáhat náhrady újmy, kterou odvozuje od nezákonného rozhodnutí v tomto řízení vydaného. Otázka, zda právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím soudu lze přiznat přímo na základě článku 36 odst. 3y, byla v judikatuře již opakovaně řešena, a to ve prospěch závěru, že tomu tak není. Čl. 36y v odst. 4 výslovně odkazuje na zákonnou úpravu, která ve zvláštním zákoně, jímž je v daném případě zákon o odpovědnosti za škodu, stanoví předpoklady, za nichž má každý právo na náhradu škody. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, nelze nad rámec tohoto zvláštního zákona odškodnění přiznat. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. ). Odmítnout je třeba i názor žalobkyně, že neplyne-li jí nárok na odškodnění ze zvláštní právní úpravy představované zákonem o odpovědnosti za škodu (neboť nesplňuje podmínku účastenství v řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno), je třeba vycházet z obecné právní úpravy náhrady škody. Byť zákon o odpovědnosti za škodu v  stanoví, že„ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně “, je tento zákon k  ve vztahu speciality, tj. uplatní se zde zásada lex specialis derogat lex generali, která použití obecné právní úpravy náhrady škody jednoznačně vylučuje (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. ).

11. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle potvrdil. Pokud jde o podání návrhu na zrušení zákona o odpovědnosti za škodu k Ústavnímu soudu (za současného přerušení řízení dle ), odvolací soud důvod pro takový postup neshledal, neboť (jak vyplývá z výše uvedeného) názor žalobkyně, že by podmínka účastenství nepřípustně omezovala právo zakotvené v y, nesdílí.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s  a Žalovaná, která v odvolacím řízení uspěla, má právo na náhradu svých účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří jeden režijní paušál ve výši částka za vyjádření k odvolání ( a c/, vyhl. č. ) Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (, a ). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. V části týkající se výroku o nákladech řízení není proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné ( ).