Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2632/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: A/ D. H., B/ V. O., C/ K. Z., zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení 85,448.518,- Kč, 9,986.465,- Kč a 84,225.141,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se na státu domáhali náhrady škody, jež jim jako akcionářům společnosti Průmyslový zápočtový ústav, a. s. měla vzniknout znehodnocením akcií společnosti jejím vstupem do likvidace v důsledku rozhodnutí finančních orgánů, jež bylo následně zrušeno jako nezákonné. Náhradu požadovali ve výši rozdílu mezi tržní hodnotou jejich akcií v době před nezákonným rozhodnutím a jejich podílem na likvidačním zůstatku společnosti.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. 11. 2004, č. j. -40, zamítl žalobu prvého žalobce na zaplacení částky 85.488.518,- Kč, druhého žalobce na zaplacení částky 9.896.454,- Kč a třetího žalobce na zaplacení částky 84.225.141,- Kč, s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud v řízení zjistil, že rozhodnutí finančního ředitelství a dodatečný platební výměr finančního úřadu o doměření daně z přidané hodnoty ve výši cca 17.000.000,- Kč akciové společnosti, jejímiž akcionáři byli žalobci, byly zrušeny rozsudkem soudu, jenž nabyl právní moci 24.10.1997. Následně rozsudkem, jenž nabyl právní moci 31. 7. 2001, byla této akciové společnosti přiznána proti státu náhrada škody způsobená nezákonným rozhodnutím podle ve výši 70.000.000.- Kč s příslušenstvím. Každý ze žalobců vlastní určitý počet akcií v nominální hodnotě 5.000,- Kč a 1.000,- Kč a znalecký posudek stanovil jejich tržní hodnotu odvozenou od tržní hodnoty společnosti. Soud dospěl k závěru, že odpovědnost státu za rozhodnutí finančních orgánů se podle řídí V daném případě je splněna podmínka zrušení rozhodnutí státního orgánu pro nezákonnost i podmínka předběžného projednání nároku podle Žalobci však nesplňují podmínku stanovenou v ; právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají totiž ti, kdo jsou účastníci řízení a byli nezákonným rozhodnutím, vydaným v tomto řízení, poškozeni. Protože účastníkem správního řízení v daném případě byl P. a z. ú., a. s., a nikoliv žalobci sami, nesvědčí jim věcná legitimace ve sporu.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2005, č. j. -56, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Účastníkem správního řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jež bylo pro nezákonnost zrušeno, byla akciová společnost, nikoliv její akcionáři, kteří ani účastníky být neměli, a této společnosti byla způsobená škoda nahrazena. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal rozpor ust. se zákonem ústavním a k požadavku žalobců na přerušení řízení a podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení uvedeného ustanovení doplnil, že kromě věcné neodůvodněnosti je návrh na zrušení tohoto zákona nepřípustný podle , neboť uvedený zákon již pozbyl platnosti, a to dnem 15. 5. 1998, kdy byl zrušen K poukazu žalobců na d odvolací soud uvedl, že tento článek sice deklaruje nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, avšak ohledně podmínek vzniku nároku na náhradu škody odkazuje na příslušný zákon. Každým, kdo má nárok na náhradu škody, je třeba rozumět každého účastníka řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno ( 2 , zák. č. 82/98 Sb.).

Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. o. s .ř., a podávají je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ust. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují v tom, že odvolací soud danou věc posoudil v rozporu s hmotným právem. Namítají, že spravedlivá ochrana jejich práv ve smyslu nebyla v řízení zajištěna, neboť u soudů obou stupňů došlo k pochybení v posouzení aktivní legitimace. Dle názoru dovolatelů není možné odmítnout jejich nárok na náhradu škody jen proto, že neexistuje, popř. neexistovala, zvláštní právní úprava, která by navazovala nad, zejména na její , dle kterého má každý nárok na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Dovozují, že y je třeba chápat tak, že jde o základní právo každého. Protože obecné soudy jsou při výkladu zákonů povinny postupovat v souladu s odpovídajícími ustanovenímiy ay ČR, musely by při správném výkladu dojít k závěru o nesouladu ust. s a 4y a v důsledku toho - s ohledem na skutečnost, že předmětný zákon byl již zrušen - užít ustanovení zákona „silnějšího“, tj.y, a podle ní pak posoudit uplatněný nárok. V této souvislosti poukazuji i na některá rozhodnutí Ústavního soudu ČR (sp. zn. , a ). Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníky řízení, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle Za otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení považuje dovolací soud právní otázku, zda v případě nedostatku aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody dle ust. lze přiznat odškodnění dled. Dovolání není důvodné.

Podle Čl. 36 odst. 1y se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podley. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení podmínky a podrobnosti upravuje zákon.

Již z dikce uvedených ustanoveníy je zřejmé, že přímý nárok na náhradu škody nezakládají. Ustanovení Čl. 36 odst. 1y zajišťuje každému právo na tzv. spravedlivý proces a je především obecnou normou týkající se procesního práva, tj. postupu soudů při rozhodování o právech a právem chráněných zájmech občanů. Tento ani další odstavce článku 36y však nezakládají přímé hmotněprávní nároky poškozeného proti odpovědnému subjektu a v tomto směru odst. 4 výslovně odkazuje na příslušný zákon.

Vymezení osoby oprávněné požadovat od státu náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím jeho orgánů je obsaženo v ustanovení , podle nějž právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají ti, kdo jsou účastníky řízení a byli poškozeni nezákonným rozhodnutím vydaným v tomto řízení. Osobu oprávněnou k uplatnění tohoto nároku vymezuje shodně i nyní účinný v , tedy zákon, který byl vydán po změně společenských poměrů v roce 1989 a v němž – jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Sb. (č. 53/2003) – se projevil trend demokratické legislativy. Podle nyní účinného zákona má ovšem právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo (). Za situace, že znění i znění je shodné, není významná okolnost, zda zákon, který nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím zakládá, byl vydán před rokem 1989 nebo poté, a není důvod ignorovat ustanovení tohoto zákona a postupovat podle „zákona silnějšího“, jak dovozují dovolatelé. Ostatně kromě nároků upravených v zákoně č. nemůže soud konstituovat nějaké další nároky (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn ze dne 24. 8. 2005). To platí i pro nároky na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, takže v případě nedostatku aktivní legitimace žalobce nemůže soud odškodnění přiznat, a to ani dled.

Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobců podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť dovolatelé s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají právo na náhradu nákladů a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu