Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3353/2013

23 Cdo 3353/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Zemědělského družstva Košťálov, se sídlem v Košťálově, PSČ 512 02, IČO 00128881, zastoupeného JUDr. Bohumilem Růnou, advokátem, se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, PSČ 251 01, proti žalované Hasičské vzájemné pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 2, Římská 2135/45, PSČ 120 00, IČO 46973451, zastoupené Mgr. Petrem Mikeštíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 5, PSČ 110 00, o zaplacení částky 2 018 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. -219, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. -219, není přípustné podle , (dále opět jen „ “), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu

Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodnutích dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za nevyřešenou otázku považuje, zda žalobce může vzít žalobu účinně zpět bez souhlasu žalovaného poté, co mu žalovaný poskytl plnění na základě pravomocného rozhodnutí věcně nepříslušných soudů obou stupňů, když dovolací soud tato rozhodnutí zruší s odůvodněním, že byla vydána také v rozporu s hmotným právem. Nevyřešenými otázkami podle dovolatelky jsou i otázky, který z účastníků za uvedené situace zavinil zastavení řízení a kdo má v popsaném případě právo na náhradu nákladů řízení a v jakém rozsahu.

K dovolání se vyjádřil žalobce, který se ztotožnil s právním názorem odvolacího soudu.

Brojí-li dovolatelka proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně pod bodem I o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby podle , Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že v této části není dovolání přípustné podle , neboť dovolatelce nelze přisvědčit, že by napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Rozhodnutí odvolacího soudu v této napadené části je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu - srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. září 1999, sp. zn. , publikované v Soudní judikatuře pod číslem 54/2000, v němž Nejvyšší soud dovodil, že pokud vzal žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, pak žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby.). Vzhledem k tomu, že v dané věci byla splněna povinnost, jejíž realizace se žalobce žalobou domáhal, a to z důvodu chování žalované (bez ohledu na to, že se tak zjevně stalo na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí odvolacího soudu), nemohl by soud, pokud by pokračoval v řízení, rozhodnout jinak, než zamítnout žalobu právě pro splnění této povinnosti, aniž by zkoumal, zda nárok žalobce byl po právu či nikoliv – srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud dovodil, že pokud vezme žalobce svou žalobu zpět proto, že uplatňovaná pohledávka zanikla splněním ze strany dlužníka, ztrácí spor z pohledu obou účastnických stran i z pohledu ustanovení a 2 své opodstatnění a veškeré důvody, které žalovaný uvede ke zdůvodnění svého nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, nemohou být považovány za vážné.

Nutno dodat, že žalovaná měla sice právo ve smyslu vyjádřit se ke zpětvzetí žaloby, a pokud by se zpětvzetím žaloby nesouhlasila z vážných důvodů, soud byl povinen k jejímu vyjádření přihlédnout a řízení nezastavit, tudíž řízení z tohoto důvodu trpí vadou, jestliže žalované nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se ke zpětvzetí žaloby, ale zároveň je třeba dospět k závěru, že tato vada nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy nesprávné právní posouzení, neboť dovolatelkou specifikované námitky, resp. důvody nesouhlasu se zpětvzetí žaloby nemohou být považovány za vážný důvod (viz výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu), pro který by neměl soud řízení zastavit, vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že žalovaná mu požadovanou pohledávku uhradila.

Pokud dovolatelka brojí v dovolání proti části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části dovolání rovněž není přípustné podle , neboť tato otázka již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Rozhodnutí odvolacího soudu je v této části v souladu s právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. , ve kterém dovolací soud došel při řešení stejných otázek, jaké dovolatelka položila v této věci, k závěru, že zavinění prezentované v je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, ne podle hmotného práva, protože pak by byl soud nucen po zastavení řízení zkoumat důvodnost nároku ve věci samé. Druhá věta tohoto ustanovení pak dopadá na případy, kdy žaloba byla podána důvodně a byla vzata zpět v důsledku chování žalovaného, typicky tedy v případech, kdy žalovaný po podání žaloby nárok žalobce uspokojil. Pak je ovšem na místě uložit žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení vzniklých žalobci. V daném případě sice žalobce procesně zavinil zpětvzetí žaloby, avšak pro chování žalované, která po podání žaloby nárok žalobce uspokojila, tudíž žalobci by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Chování žalované bylo ale vyvoláno rozhodnutím soudu, které bylo v daném případě následně dovolacím soudem zrušeno. Odvolací soud proto z tohoto důvodu aplikoval , který mu umožňuje výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat, existují-li důvody hodné zvláštního zřetele. Toto ustanovení ovšem umožňuje pouze možnost nepřiznat náhradu nákladů řízení účastníku, který by jinak měl na přiznání náhrady nákladů řízení právo, tedy v daném případě nepřiznat právo na náhradu řízení žalobci; nemohlo však založit právo na náhradu nákladů žalované.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné v žádné jeho části, Nejvyšší soud je proto podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou ji ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu