Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3301/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně PROBO BUS a. s., se sídlem v Králově Dvoře, Pod Hájem 97, PSČ 267 01, IČO 28170954, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalované BT Golf, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 815/53, PSČ 110 00, IČO 27160696, zastoupené JUDr. Lubomírem Kadaně, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 10, PSČ 120 00, o zaplacení částky 140 802 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2013, č. j. -151, takto:

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2013, č. j. -151, není přípustné podle (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu Žalovaná sice v dovolání vymezila čtyři otázky, jejichž vyřešení považuje za rozhodné pro přijetí správného rozhodnutí v dané věci, z čehož lze usuzovat, že žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že tyto otázky nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, vytýčení těchto otázek však nemůže z důvodů níže uvedených založit přípustnost dovolání v dané věci.

První otázku formulovala dovolatelka takto: Je možno považovat pouhou telefonickou poptávku za návrh na uzavření smlouvy v situaci, kdy subjekt, kterému poptávka směřuje, výslovně požaduje zaslání elektronické objednávky?

Tato otázka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího žalovaná po telefonickém jednání učinila objednávku na webovém rozhraní žalobkyně.

Dovolatelka dále považuje za nezbytné řešit otázku, zda je možno platně sjednat povinnou elektronickou formu právního úkonu. Za nezbytné pro správné rozhodnutí ve věci považuje dovolatelka také vyřešení v pořadí třetí otázky - jaké jsou nároky na obsah elektronického právního úkonu (nikoliv elektronického právního úkonu, který se dle ustanovení § 40 obč. zák. považuje za písemný právní úkon).

Tyto otázky rovněž nemohou založit přípustnost dovolání.

Obecná úprava právních úkonů jako základní úprava právních úkonů v celém soukromém právu byla do 31. prosince 2013 obsažena v ustanoveních a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. 1964“). Ustanovení a 4 obč. zák. 1964 připouští, aby právní úkon byl učiněn elektronickými prostředky, přičemž upravuje, ve kterých případech se takto učiněný právní úkon považuje za právní úkon učiněný v písemné formě. V ostatních případech o písemný právní úkon nejde, jde tedy o právní úkon bezformální. Zda na základě takto učiněného projevu vůle dojde ke vzniku, změně nebo zániku příslušného soukromoprávního vztahu, je nutno posoudit podle toho, o jaký právní vztah má jít. Zákon tudíž stanoví stejné náležitosti u bezformálních právních úkonů, ať jsou učiněny ústně, elektronicky, či konkludentně. Přípustnost dovolání nemůže založit i otázka, zda je možno platně sjednat povinnou elektronickou formu právního úkonu, když ze skutkového zjištění soudů nižších stupňů nevyplývá, že by žalovaná měla činit jinou objednávku, než objednávku učiněnou na webové rozhraní žalobkyně.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani čtvrtá otázka vytyčená žalovanou, a sice zda musí být v případě elektronického právního úkonu zřejmé, kdo jedná za právnickou osobu, nebo jejím jménem. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že v objednávce, učiněné na webové rozhraní žalobkyně, resp. pod touto objednávkou, bylo uvedeno, že ji činíS. C., což byl prokurista žalované. Tuto objednávku přitom učinil na základě předchozího telefonického hovoru s pracovníkem žalobkyně.

Pokud tedy dovolatelka zpochybňuje skutkový závěr odvolacího soudu o identitě osoby, která jménem dovolatelky činila právní úkon, vychází ze skutkového stavu, který nebyl v řízení zjištěn. Řešení vytyčené otázky tak není rozhodující pro posouzení dané věci.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolatelkou vytýčené otázky nemohou založit přípustnost dovolání. Dovolatelkou byly tyto otázky položeny na základě její kritiky skutkových závěrů, k nimž odvolací soud dospěl, za současného vytvoření vlastních skutkových zjištění a skutkových okolností věci.

Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, která přijal odvolací soud. Při zkoumání přípustnosti podle není dovolací soud oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami.

Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti poznamenává, že již ve svém rozhodnutí ze dne 25. října 2013, sp. zn. , přijal závěr, podle něhož uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Žalovaná svoje dovolání vymezila tak, že napadá rozsudek odvolacího soudu „v rozsahu všech jeho tří výroků“, nicméně z dovolání se podává, že výroky o náhradě nákladů řízení požaduje zrušit pouze z důvodů jejich závislosti na výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věty druhé neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu