Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3559/2013

U S N E S E N Í

dr. M. A.,

1) M. Š.

a

2) P. Š.,

zastoupeným Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem se sídlem Brno, Horní 32, o zaplacení 95.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. května 2013, č. j. -208, takto:

I.  Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 14. června 2012, č. j. -151, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po L. W. a žalovaných zaplacení blíže specifikované části smluvních úroků a úroků z prodlení z částek 25.000,- Kč, 60.000,- Kč a 10.000,- Kč (výrok I.), všem tehdy žalovaným uložil zaplatit rovným dílem žalobkyni částky 25.000,- Kč, 60.000,- Kč a 10.000,- Kč s blíže specifikovanými smluvními úroky a úroky z prodlení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní na straně jedné a L. W. a žalovanými na straně druhé (výroky III. a IV.).

K odvolání žalobkyně a všech tehdy žalovaných Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 30. května 2013, č. j. -208, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a v části výroku II., jíž byla L. W. a žalovaným uložena povinnost zaplatit rovným dílem žalobkyni částku 25.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 10,5 % p. a. za dobu od 24. 4. 2006 do 24. 5. 2007, částku 60.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 10,5 % za dobu od 24. 5. 2006 do 24. 5. 2007 a částku 10.000,- Kč se smluvním úrokem ve výši 10,5 % za dobu od 30. 6. 2006 do 24. 5. 2007, potvrdil (výrok I.), ve zbylé části výroku II., jíž bylo L. W. a žalovaným uloženo zaplatit rovným dílem žalobkyni další smluvní úroky a dále úroky z prodlení, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v této části žalobu zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.).

Proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinné do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2103 Sb. - dále jen „“).

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Přípustnost dovolání ve smyslu proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod č. 9, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněné v tomtéž časopise č. 6, ročník 2004, pod č. 116, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 1. 8. 2005, sp. zn. , odmítl). Zároveň je třeba přípustnost dovolání z pohledu posuzovat ve vztahu k jednotlivým účastníkům (samostatným společníkům) a nárokům vůči nim uplatněným samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srovnej přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 48/1,proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. , odmítl, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod č. 55).

Dovoláním dotčeným rozsudečným výrokem I. odvolací soud rozhodl o třech samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku na zaplacení 25.000,- Kč (s příslušenstvím) z půjčky ze dne 24. 4. 2006, o nároku na zaplacení 60.000,- Kč (s příslušenstvím) z půjčky ze dne 24. 5. 2006 a o nároku na zaplacení 10.000,- Kč (s příslušenstvím) z půjčky ze dne 30. 6. 2006. Přitom platební povinnost u každého samostatného nároku uložil každému ze tří žalovaných rovným dílem, tj. v rozsahu jedné třetiny. Jelikož L. W. a žalovaní nejsou nerozlučnými společníky ve smyslu , nýbrž společníky samostatnými ve smyslu (povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva umožňuje, aby předmět sporu byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému z nich), je zřejmé, že žádný ze  samostatných nároků vůči nim jednotlivě uplatněným nepřesahuje částku 50.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu je tak vzhledem k vyloučena.  

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Dovolání žalovaných - v části směřující proti nákladovému výroku III. rozsudku odvolacího soudu - nesplňuje shora uvedený postulát. Žalovaní, zastoupeni advokátem, pouze uvádějí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Z obsahu dovolání se však nepodává, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se odvolací soud při řešení posuzované věci měl odchýlit ani kterou otázku procesního práva považují žalovaní za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

Poněvadž žalovaní nedostáli požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (pokud jde o dovolání směřující proti nákladovému výroku napadeného rozsudku), nelze pro tuto vadu v dovolacím řízení pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2014

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu