Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 698/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti povinnému A. L., zastoupenému JUDr. Ondřejem Sovákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Švédská 107/39,pro 87.684,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , u soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana pod sp. zn. 99 EX 86/11, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2013, č. j. -118, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 4. 7. 2013, č. j. -102, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle , odůvodněný tím, že v jeho možnostech není vymáhanou pohledávku zaplatit. Povinný v návrhu na zastavení exekuce uvedl, že je starobním důchodcem, nevlastní žádný majetek, a že podle vyjádření České správy sociálního zabezpečení je výkon rozhodnutí srážkou z důchodu neproveditelný. Soud prvního stupně však uzavřel, že povinný nemá svá tvrzení podložena žádnými důkazy, a že není zcela nemajetný, pokud je schopen hradit měsíčně splátky ve výši 1.000,- Kč na další exekuci, vedenou u soudního exekutora Mgr. Michala Rudého. Současně vzal soud prvního stupně v úvahu, že z protokolu o soupisu movitých věcí bylo zjištěno 13 věcí, které lze zpeněžit. Uvedl, že ve věci bude dále provedeno zjišťování majetkové situace povinného a teprve v dalším průběhu exekuce se může případně ukázat, že výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce.

V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž se ztotožnil se skutkovými i právními závěry tohoto soudu.

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Dovolatel předně vytýká soudům obou stupňů nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí a poukazuje na skutečnost, že již rozhodnutí soudu prvního stupně spíše rekapituluje obsah podání oprávněné, kterým sdělila, že s návrhem povinného na zastavení exekuce nesouhlasí, než průběh řízení a dokazování. Samotné hodnocení jednotlivých důkazů soudem prvního stupně v rozhodnutí zcela absentuje, případně je nerozeznatelné a neoddělitelné od obsahu podání oprávněné. Již toto rozhodnutí tak dle názoru dovolatele po formální stránce neodpovídá požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí, jak byly opakovaně vysvětleny judikaturou vyšších soudů včetně Ústavního soudu České Republiky (např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. března 2009, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. ). Dále uvedl, že soud prvního stupně vyzval soudního exekutora již dne 23. 8. 2012 ke zjištění majetku povinného, z čehož vznikl soupis 13 movitých věcí. Z tohoto soupisu byly po doložení vlastnictví vyškrtnuty 3 věci zásadní hodnoty, zbývá tedy 10 movitých věcí minimální hodnoty. Případný prodej těchto věcí, který mohl být navíc proveden již před více než rokem, nemůže pokrýt ani náklady exekučního řízení (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 28. března 2012, sp. zn. ). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a v souladu s ustanovením zrušil v celém rozsahu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry soudů obou stupňů a poukázala na to, že skutečnosti uváděné povinným o jeho nemajetnosti nebyly dosud v řízení prokázány, i proto soudní exekutor zatím nedošel k závěru, že by ve věci mělo být postupováno dle . písm. e) Oprávněná dále uvedla, že v rámci probíhající exekuce již byl postižen i důchod, jehož je povinný příjemcem. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení potvrdil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 a část první, čl. II, bod 2 ).

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení právní otázky, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ( ). Dovolání je i důvodné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. (na něž odkazuje dovolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. ), uvedl, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud by se jím musel zabývat, a že v takovém případě soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ).

Odvolací soud dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle není dán, aniž měl pro své rozhodnutí zprávu soudního exekutora o tom, jaká je zjištěná hodnota movitých věcí, náklady exekuce a stanovisko soudního exekutora k zastavení exekuce. Tím se však odchýlil od zmíněné judikatury Nejvyššího soudu.

Současně soudní exekutor vydal exekuční příkaz srážkami z důchodu povinného. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. , uvedl, že zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy podle předpokládá, že povinný v žádném měsíci po dobu jednoho roku (tedy ve dvanácti po sobě následujících měsících) nepobírá mzdu, plat a ani jiný příjem, který podléhá exekuci srážkami ze mzdy, buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z něj mohly být způsobem uvedeným v až 280 prováděny srážky, neboť v takovém případě je zřejmé, že exekuce bude s největší pravděpodobností i v budoucnu bezúspěšná, a že nebude prostředkem k uspokojení oprávněného. Z tohoto pohledu se odvolací soud možností zastavení exekuce nezabýval vůbec. Lze tedy konstatovat, že jeho právní posouzení je neúplné a tudíž nesprávné.

Nejvyšší soud neshledal postup podle a usnesení odvolacího soudu podle tedy zrušil. Protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud současně zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( )

Právní názor Nejvyššího soudu je závazný ( ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (popř. soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. března 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.

předseda senátu