Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1395/2013

32 Cdo 1395/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Pod Beránkou 2469/1, proti žalované PARALAX, a.s., se sídlem v Praze 8, Kotlaska 5/64, identifikační číslo osoby 64 94 83 82, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 421/21, o zaplacení částky 35,831.852,43 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2013, č. j. -520, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 21. června 2012, č. j. -418, zamítl žalobu o zaplacení částky 35,831.852,43 Kč s 25% úrokem z prodlení od 1. prosince 2005 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku ve věci samé co do částky 24,731.852,43 Kč s 25% úrokem z prodlení z částky 1,871.711,16 Kč a s 22% úrokem z částky 12,971.711,16 Kč od 1. prosince 2005 do zaplacení (první výrok), změnil jej ve výroku ve věci samé tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 11,100.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. prosince 2005 do zaplacení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu druhého měnícího výroku ve věci samé podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “), namítajíc, že odvolací soud řešil otázku (platnosti uznání závazku), která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Podle mínění dovolatelky odvolací soud nesprávně vyhodnotil platnost y označené jako uznání závazku žalované ze dne 17. ledna 2002. S obsáhlou argumentací zastává a obhajuje názor, že byl-li uznán závazek jako závazek ze smlouvy o úvěru, přestože podle závěrů soudů obou stupňů šlo o závazek z bezdůvodného obohacení, je uznání závazku neplatné pro neurčitost.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož je-li uznávaný dluh vymezen určitě tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným, jde o určitý a platný právní úkon. Takto dostatečně určitě byl dluh ve výši 11,100.000,- Kč v uznání závazku ze dne 17. ledna 2002 vymezen, neboť je v něm uvedena částka i odkaz na smlouvu o úvěru ze dne 19. února 1997, v souvislosti s níž právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované plnila, a je tedy zřejmé, o jaký dluh skutkově jde.

Dovolatelka se mýlí, tvrdí-li, že otázka určitosti a platnosti uznání závazku nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. března 2004, sp. zn. (jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako ostatní níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), dovodil, že ustanovení § 323 odst. 1 obchodního zákoníku vedle písemné formy uznání závazku vyžaduje, aby byl uznán určitý závazek. Požadavek určitosti závazku je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Závazek, jehož se uznání týká, tak lze konkretizovat např. uvedením jeho důvodu, odkazem na u, ve které je dále specifikován, a podobně. Určitost závazku tudíž nelze ztotožňovat s jeho výší, která má význam pouze pro vymezení rozsahu účinků předvídaných ustanovením obchodního zákoníku. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. rozsudek ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , usnesení ze dne 16. září 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 21. března 2006, sp. zn. , rozsudek ze dne 7. března 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 16. září 2009, sp. zn. a další). Jde proto již o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a odvolací soud se při posouzení uznání závazku od této judikatury neodchýlil. K námitce dovolatelky lze jen pro úplnost dodat, že dlužník není povinen svůj závazek právně kvalifikovat, natož pak správně právně kvalifikovat.

Ve zbývající části svého obsáhlého dovolání se dovolatelka omezuje na kritiku správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu a namítá vady odvolacího řízení. Tyto námitky však nejsou způsobilým dovolacím důvodem, jímž je pouze nesprávné právní posouzení věci (srov. ustanovení ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu