Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 181/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2004, č.j. -48, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 28. listopadu 2003, č.j. -31, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 218 574 Kč s 8% p.a. úrokem z prodlení od 13. 4. 2001 do zaplacení a náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právnímu závěry soudu prvního stupně a ve shodě s ním uzavřel, že žalovaná uznáním závazku ze dne 20. 2. 2002 založila ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) vyvratitelnou právní domněnku existence závazku vůči žalobkyni ve výši 218 574 Kč, specifikovaného fakturou číslo 540 a dodacím listem číslo 463, vzešlých z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky podle § 409 a násl. obch. zák. S ohledem na prodlení žalované se zaplacením dlužné částky od data po splatnosti dlužné kupní ceny odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně přiznal žalobkyni správně i úroky z prodlení v souladu s obch. zák. Konstatoval, že z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná i přes poučení podle (dále jen ) neoznačila relevantní důkazy, které by byly schopné vyvrátit právní domněnku o existenci uznané pohledávky ve smyslu obch. zák., když za takové důkazy nebylo možno považovat žalovanou navržený důkaz výslechem Ing. L., zaměstnance žalobkyně, a ani dodací listy, jak správně dovodil soud prvního stupně, když uznání závazku podepsal Ing. R. V. a nikoliv Ing. L., a pokud mělo být dodacími listy společnosti H. o., s. r. o. prokázáno, že uvedená společnost se zbožím vyúčtovaným fakturou č. 540 nakládala, nemohla tato okolnost vyvrátit založenou právní domněnku o existenci závazku, neboť žalovaná mohla mít různé důvody, proč nechala dodat zboží podle kupní smlouvy do uvedené společnosti. Uzavřel, že uvedené důkazy nemohly prokázat, že účastníci nebyli ve smluvním vztahu nebo že předmětný závazek na zaplacení kupní ceny zanikl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , přičemž má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, když řešilo otázku uznání závazku v rozporu s hmotným právem – ustanovením obch. zák., posoudil-li soud písemnost ze dne 20. 2. 2002 za uznání závazku, aniž by byly splněny pro takový úkon všechny zákonem stanovené náležitosti, a to zejména určitost závazku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Domnívá se, že odkaz v uznání závazku na fakturu č. 540 ze dne 13. 3. 2001 výši 435 916 Kč, z níž nebylo uhrazeno 218 574 Kč, není dostatečně jednoznačným určením předmětu uznání závazku, neboť není jasně určen rozsah závazku, kterého se uznání týká, přičemž zároveň poukazuje, že nemá podle obchodního zákoníku závazek uhradit fakturu, ale jen dohodnutou kupní cenu, avšak vě nazvané uznání závazku není tento závazek zaplatit kupní cenu uveden. Je přesvědčena, že úkon učiněný v uvedenéě není platným uznáním závazku a navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla omítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost, neboť má za to, že odvolací soud rozhodl správně, posoudil-li předmětné uznání závazku jako platný právní úkon, který splňuje všechny náležitosti vyžadované obchodním zákoníkem.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a k tomu oprávněným subjektem – žalovanou, řádně zastoupenou advokátem (, 2 ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí v napadené části po právní stránce zásadní význam má.

Odvolací soud totiž otázku uznání závazku žalované vůči žalobkyni ze dne 20. 2. 2002 neřešil v rozporu s § 323 odst. 1 obch. zák. a ani v rozporu s dosavadní judikaturou.

Podle § 323 odst. 1 obch. zák. uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena.

Zákonodárce nepředepisuje, jakým způsobem má být \"určitý závazek“ specifikován. Určení může zahrnovat rozsah závazku, není to však zcela nezbytné. Je tedy možné např. uznat závazek i odkazem na příslušnou smlouvu, fakturu apod. Vymezení určitého závazku by bylo nezbytné i bez této výslovné úpravy, neboť obecnou náležitostí právních úkonů je vyjádření určité vůle ( ). Určitost vůle bude spočívat také v označení závazku, jenž je předmětem uznání (srov. Obchodní zákoník, Irena Pelikánová, komentář k obch. zák.).

Nejvyšší soud ČR v souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. ) i právní teorií vyšel z toho, že požadavek „určitosti závazku“ je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Proto uzavřel, že odvolací soud v dané věci nerozhodl ohledně uznání závazku v rozporu s hmotným právem (§ 323 odst. 1 obch. zák.), pokud v daném případě byl závazek žalované v „Uznání závazku ze dne 20. 2. 2002“ určen jako závazek vzniklý z důvodu neuhrazení faktury č. 540 ze dne 13. 3. 2001 výši 435 916 Kč, čímž byl zřetelně specifikován číslem faktury a jejím datem, včetně uvedení důvodu vzniku závazku. Uznávaný závazek byl konkretizován i rozsahem závazku tím, že v písemném uznání závazku bylo uvedeno, že z určené faktury nebylo uhrazeno 218 574 Kč.

Protože rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání podle ustanovení přípustné.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [, , , v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč ( vyhl.č. ), tedy celkem ve výši 7575 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 21. března 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu