Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4395/2013

U S N E S E N Í

M. R.

Hlavnímu městu Praha

, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení; Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ) :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. -62, určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 146 v katastrálním území Ch., obci P. je žalobkyně (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. září 2013, č. j. -141, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Učinil tak poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu, že předmětný pozemek prodala a žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Rozhodnutí ohledně nákladů řízení odůvodnil tím, že náklady právního zastoupení nebyly žalovanou účelně vynaloženy, neboť se jednalo o typický spor týkající se určení vlastnického práva a žalovaná má dostatečné materiální a personální zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů.

Proti usnesení odvolacího soudu, konkrétně proti výroku o náhradě nákladů řízení, podává žalovaný dovolání, které opírá o (dále jen „“). Má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci v tom smyslu, že odvolací soud „nesprávně právně posoudil rozdíl mezi zásadou úspěchu ve věci a zásadou zavinění ve věcech náhrady nákladů řízení.“ Podle jeho názoru nebyly náklady na právní zastupování žalovaného vynaloženy neúčelně, neboť se jednalo o obtížný a komplikovaný spor o určení vlastnického práva s tím, že žalobkyně uplatnila námitku vydržení pozemku. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. března 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto

nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Dovolatel v dané věci řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu až 238a Přestože tvrdí, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, obsahem jeho dovolání je pouze kritika právních závěrů odvolacího soudu, nikoliv polemika s rozhodovací praxí soudu dovolacího. Z dovolání tedy není vůbec zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má dovolací soud odchýlit. Předpokladem přípustnosti dovolání podle přitom není skutečnost, že by dovolací soud měl posoudit právní otázku odlišně od soudu odvolacího, ale pouze ta skutečnost, kdy má být právní otázka posouzena dovolacím soudem jinak, než jak jím (dovolacím soudem) byla řešena v minulosti. Jiný předpoklad přípustnosti vymezený dovolatelem obsahem předkládaného dovolání není.

Nadto dovolací soud poznamenává, že úvahy odvolacího soudu o nepřiznání nákladů řízení žalovanému nejsou v rozporu se závěry vyplývající z judikatury Ústavního soudu, dle kterých je třeba účelnost vynaložených nákladů posuzovat důkladně obzvláště v případech, kdy je vítěznou stranou sporu stát, jeho organizační složka, Hlavní město Praha, jeho městská část či statutární město, neboť u těchto subjektů lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby tyto subjekty byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. ).

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2014

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu