Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 6105/2017-115

32 Cdo 6105/2017-115

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PROXIMA a.s., se sídlem v Praze 6, Bubeneč,Charlese de Gaulla 800/3, PSČ 160 00,identifikační číslo osoby 60916478,zastoupené JUDr. Ivou Kunz Duchoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, o zaplacení 715 736,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017, č. j. -93, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2016, č. j. -64 (výrok pod bodem I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež je – stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tomuto zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti však dovolatelka nedostála, jestliže v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání namítá, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak.“ Byť dovolatelka výslovně žádnou právní otázku neformuluje, lze z obsahu její argumentace dovodit, že odvolacímu soudu vytýká pochybení při řešení otázky zaplacení víceprací, které pro žalovaného provedla nad rozsah díla sjednaný ve smlouvě o dílo. Dovolatelka však na žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od jejichž závěrů se měl odvolací soud podle jejího mínění odchýlit, neodkazuje. Pokud pak jde o druhý tvrzený předpoklad přípustnosti, tj. že má být vyřešená právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak, tak dovolatelka přehlíží, že poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v , tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil již například v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále například v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu

Je-li dovolání mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ), pak pro posouzení jeho přípustnosti podle jsou nevýznamné námitky dovolatelky týkající se údajných pochybení soudu prvního stupně, jichž se měl dopustit neprovedením navržených důkazů k prokázání tvrzených skutečností.

Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání podle pro vady.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a náklady žalovaného (spojené s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím zvoleného advokáta) nelze pokládat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva, v situaci, kdy projednávaná věc není nikterak složitá a kdy u žalovaného jako hlavního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, a to aniž by musel využívat pomoci advokátů (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. , ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , dále nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 38/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 232/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu nebo nález Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 45/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 3. 2018

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu