Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 315/2017-391

28 Cdo 315/2017-391

U S N E S E N Í

hlavního města Prahy,

A. T.

, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23,

o náhradu nákladů řízení,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání účastnice řízení proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2016, č. j. -351, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2016, č. j. -351,

se

,

vyjma výroku III.,

zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 4. 5. 2016, č. j. -309, určil, že účastnice A. T. není vlastnicí ideálních 4/6 pozemků dle KN v k. ú. Ch., obec P. a tímto výrokem nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu ze dne 14. 4. 2010, č. j. PÚ 750/10 (výrok I.), a uložil účastnici A. T. povinnost zaplatit žalobci částku 25 373,50 Kč (výrok II.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 8. 2016, č. j. -351, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že účastnice A. T. je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, za odvolací řízení a za dovolací řízení částku 57 587 Kč (výrok I.), dále uložil jmenované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 2 238,50 Kč (výrok II.) a konstatoval, že ve výroku I. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok III.). Daná věc je svoji podstatou mimořádná, neboť žalobce brání své vlastnické právo proti restitučnímu nároku oprávněné osoby. Řízení, v němž je zkoumána správnost rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo rozhodnuto o uplatněném restitučním nároku, a v němž se kromě posouzení, zda je naplněn restituční titul, zkoumá, zda vydání pozemků brání překážka podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nelze pokládat za vyřizování běžné agendy žalobce. Odvolací soud dospěl k závěru, že ze strany žalobce bylo zastoupení advokátem důvodné a náklady na zastoupení lze považovat za účelné.

Proti usnesení odvolacího soudu podala A. T. dovolání, jehož přípustnost odůvodnila odkazem na ustanovení a poukazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. a ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , řkouc, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení k tomu, aby byla schopna hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez nutnosti zastoupení advokáty. Poukazovala též na rozhodnutí Městského soudu v Praze blíže uvedená v dovolání, v nichž náklady žalobci nebyly přiznány. Odkazovala rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. . Zvláštními okolnostmi, které ospravedlňují účelnost nákladů vynaložených na zastoupení advokátem, jsou v judikatuře uváděná velmi specializovaná právní problematika sporu, která dosud nebyla soudy řešena, problematika s mezinárodním prvkem, vyžadující znalost cizího práva, event. jazykové znalosti apod. V takových případech zastoupení statutárního města advokátem, považovat za adekvátní (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 3246/09, ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. , a ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. ). Odvolací soud tak nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu, která považuje náklady na zastoupení statutárních měst advokáty za vynaložené neúčelně, a proto navrhla změnit usnesení odvolacího soudu tak, že se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Nejvyšší soud ve věci postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen ) jako soud dovolací ( ).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ), a ve lhůtě stanovené , přistoupil k posouzení jeho přípustnosti.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud se v návaznosti na rozhodovací praxi soudu Ústavního již opakovaně přiklonil k názoru, že u statutárních měst (mimo jiné výslovně též u hlavního města Prahy) lze presumovat existenci dostatečného materiálního i personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů v soudních řízeních. Není-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. ). Jinými slovy judikatura možnost přiznání práva na náhradu nákladů statutárnímu městu (resp. obdobně státu) nevyloučila, avšak omezila ji na případy, kdy je tohoto zastoupení

prokazatelně

třeba, a to např. proto, že jde o věc mimořádně složitou či mimo běžnou agendu, kterou statutární město (jeho právní oddělení) běžně či opakovaně vyřizuje. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu se totiž dále také podává, že zaměstnávají-li dotčené subjekty pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním, lze rozumně očekávat a po nich oprávněně požadovat, aby byli schopni řešit právní záležitosti týkající se činnosti zmíněných subjektů, třebaže nepůjde o standardní agendu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. ). Závěry o neúčelnosti nákladů na zastoupení statutárního města advokátem si současně nikterak neprotiřečí se zásadou úspěchu ve věci, jakožto výchozím kritériem rozhodování o nákladech civilního sporného řízení (akcentovaným v nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. ), neboť nesměřují k odlišnému vymezení účastníka, jemuž mají být nahrazeny, ale toliko odpovídají na otázku, jaké výdaje kompenzovat (respektive nekompenzovat) coby účelně vynaložené a které nikoli.

V dané věci je řešena restituční problematika podle , a to s akcentem na překážku (její existenci či neexistenci) bránící vydání pozemků pro jejich zastavěnost (v tomto případě podle ), tedy jde o problematiku, která se v agendě statutárního města objevuje dlouhodobě a opakovaně a to s vysokou frekvencí, a proto zjevně jde o specializovanou problematiku, která je (nebo přinejmenším by měla být) specializovaným zaměstnancům žalobce již dlouhodobě a podrobně známa. Jen dovolací soud řešil řadu případů, a to v počtu mnoha desítek (a to jen za nedávnou dobu 1-2 let), kdy v typově obdobných věcech statutární město vystupovalo, je přitom lhostejno, zda v roli žalobce či žalovaného (viz např. rozsudek ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. , rozsudek ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. nebo usnesení ze dne 24. 10. 2016, sp zn. ). Zároveň nutno mít na paměti, že zákon o půdě je účinným od 21. 6. 1991 a proto doba, kdy šlo o věci nové, neřešené, a proto i vyžadující zastoupení advokátem, je dobou již dávno minulou.

Jestliže tedy odvolací soud, ač mu je nepochybně známo množství obdobných sporů týkajících se problematiky vydání pozemků podle (jak na to poukazuje konkrétně i dovolatelka), shledává projednávanou věc vymykající se běžné agendě statutárního města co do své složitosti a dovozuje z této skutečnosti účelnost nákladů vynaložených na zastoupení žalovaného hlavního města Prahy advokátem, odchyluje se od výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, přičemž předestřenou otázku účelnosti advokátního zastoupení statutárních měst v civilním sporném řízení zjevně není nutno oproti stávající judikatuře posuzovat jinak. Za uvedené situace se tudíž požadavek žalujícího města na náhradu výloh spojených s jeho advokátním zastoupením v projednávané věci nejeví obhajitelným. Závěr odvolacího soudu, že v dané věci náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení advokátem nemohou být posuzovány jako neúčelné, je tudíž nesprávný.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud usnesení odvolacího soudu bez jednání ( ) podle a , věty první, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího ( ve spojení s ).

O nákladech řízení, a to včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2017

Mgr. Miloš Pól

předseda senátu