Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2868/2017-231

33 Cdo 2868/2017-231

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno se sídlem Brno, Příkop 11), proti žalovanému městu Znojmo se sídlem městského úřadu Znojmo, Obroková 10/12, zastoupenému Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Brno, Heršpická 813/5, o 1.030.580 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2017, č. j. -200, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 2. 2017, č. j. -200, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 6. 2016, č. j. -178, ve výroku I. zamítajícím žalobu o zaplacení částky 1.030.580 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 17. 12. 2014 do zaplacení (výrok I.), změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 89.259 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není v části směřující proti potvrzujícímu výroku I. napadeného rozhodnutí přípustné ve smyslu , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “), neboť závěr odvolacího soudu, že výkon práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , , ve znění do 31. 12. 2013 ( ; dále jen „obč. zák.“), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. ). Ta je zajedno, že ustanovení obč. zák. dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, umožňuje mu odepřít ochranu výkonu práva, které sice je v mezích zákona, avšak v konkrétní situaci může jeho realizace znamenat nepřiměřenou tvrdost. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Oprávnění aplikovat ustanovení obč. zák. o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy proto náleží převažující měrou soudům nižších instancí. Dovolací soud by mohl tuto otázku učinit předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2013, sp. zn. ). Použití obč. zák. nelze vyloučit na základě úvahy, že výkon práva, který odpovídá zákonu, je vždy v souladu s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2001 a č. 16/1998). Uvedený výklad je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve svazku 10, ročník 1998, pod č. 14., který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

V posuzovaném případě odvolací soud nevybočil při posouzení k dovolacímu přezkumu nastolené právní otázky z mezí daných výše citovanou ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť přihlédl ke zjištěným relevantním skutečnostem. Dospěl-li odvolací soud při zohlednění všech zvláštností daného případu k závěru, že výkon práva žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty se příčí dobrým mravům, nejeví se tato úvaha dovolacímu soudu jako zjevně nepřiměřená a odvolacímu soudu proto nelze úspěšně vytýkat, že za použití § 3 odst. 1 obč. zák. odepřel žalobkyni právo na soudní ochranu.

Nastoluje-li žalobkyně otázku aplikovatelnosti základních zásad vyjádřených v ustanoveních části první hlavy I , , účinného od 1. 1. 2014 - dále jen „o. z.“ (konkrétně v ustanovení , a o. z.), na práva a povinnosti účastníků vzniklých před 1. 1. 2014, jež se posuzují podle dosavadních právních předpisů, nečiní ani tato otázka dovolání přípustným, neboť právní posouzení odvolacím soudem odpovídá závěrům prezentovaným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2016, a navazující judikatuře.

Namítá-li žalobkyně, že odvolací soud nepřihlédl ke skutkovým okolnostem, které vyšly najevo, ani je nehodnotil, vyjadřuje tím pouze svůj nesouhlas se skutkovým stavem (nikoliv s právními závěry odvolacího soudu), který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem. Přehlíží, že skutková zjištění jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu odmítl jako nepřípustné ( ).

Dovolání je však ve smyslu přípustné ve vztahu k nákladovým výrokům napadeného rozsudku (výroky II. a III.), neboť odvolací soud otázku účelnosti nákladů, jež vynaložil žalovaný na zastupování advokátem v řízení, posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu (srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. , jakož usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. ). Z označené judikatury vyplývá, že nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Vždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou účastníkem domáhajícím se náhrady nákladů právního zastoupení, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup účastníka, jenž zvolí pro své zastupování advokáta, který se případně na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů specifické okolnosti případu řádně odůvodnit (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. , ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. , a ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. ). Problematiku nakládání s majetkem obce nelze považovat za specializovanou či obtížnou, nýbrž naopak za běžnou součást agendy právního odboru městského úřadu. Rozhodujícím kritériem složitosti věci přitom není délka řízení ani rozsah spisového materiálu (srovnej usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. , v němž dovolací soud posuzoval účelnost nákladů na právní zastoupení vynaložených nikoli statutárním městem).

I když odvolací soud uzavřel, že s ohledem na povahu věci i výši žalované částky „se nejedná o běžnou agendu, kterou by měli bezproblémově zastat zaměstnanci žalovaného“, jeho závěr, že „žalovaný není statutárním městem“, není dostatečně konkretizován tak, aby umožnil dovolacímu soudu se s jeho závěrem ztotožnit. Právní posouzení odvolacího soudu o účelnosti vynaložených nákladů řízení žalovaným je tudíž v tomto ohledu neúplné a tudíž nesprávné.

Protože zde nejsou podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu ve výrocích II. a III. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, dovolací soud jej v tomto rozsahu zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část první věty za středníkem, a ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 7. března 2018

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu