Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
BC0F13E15BC9F5F8C1257C6700406A42.html
HTML · 11.88 KB
No categories available
20 Cdo 3148/2013
20 Cdo 3148/2013
U S N E S E N Í
RCI Financial Services, s.r.o.
E. H.
, pro 63.929,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 27 EXE 3600/2012 , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. května 2013, č. j. 36 Co 87/2013 - 30, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. května 2013, č. j. 36 Co 87/2013 - 30, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 , v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba se odchýlit od závěru vysloveného v rozhodnutích ze dne 22. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 2857/2008 , a ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008 , publikovaného pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že „jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně. V takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu“, a v němž
přijal závěr, že
„nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu - srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. července 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011 - takový závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal)“; dále srov. např. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 20 Cdo 999/2013 , ze dne 26. září 2013, sp. zn. 20 Cdo 653/2013 , ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 20 Cdo 3755/2012 , či ze dne 31. října 2013, sp. zn. 20 Cdo 2568/2013 ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení
není
přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu