Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2568/2013

U S N E S E N Í

Komerční banky, a. s.,

L. Š.

, zastoupené Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Pivovarská 170, pro 231 863,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2013, č. j. -57, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2013, č. j. -57, a usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 29. října 2012, č. j. -47, se

ruší

a věc se

vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 29. 10. 2012, č. j. -47, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a žádnému účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s tím, že exekučnímu soudu nepřísluší zkoumat platnost rozhodčí doložky a že vytýkané nedostatky měla povinná uplatnit v průběhu rozhodčího řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že v exekučním řízení již nelze přihlížet k námitkám neplatnosti rozhodčí smlouvy z důvodu nesprávného určení rozhodce k rozhodování sporu, který není sporem ze spotřebitelské smlouvy, pokud tyto námitky byly uplatněny až za situace, kdy již existuje pravomocný a vykonatelný rozhodčí nález, který nebyl soudem zrušen k návrhu jedné ze stran postupem podle , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen též „“). Uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou povinná odkazuje, se věsměs vztahuje k přezkoumávání platnosti rozhodčí doložky v rámci nalézacího řízení (kdy dosud nebyl vydán exekuční titul nebo v řízení o zrušení rozhodčího nálezu podle ). Krajský soud současně uzavřel, že v souzené věci nelze postupovat ani podle , jenž umožňuje povinnému ve stanovených případech podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), i když tomu nepředcházelo podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.

Usnesení krajského soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu ve smyslu ve znění od 1. 1. 2013, přičemž se nejedná o věc uvedenou v ve znění od 1. 1. 2013. S odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu z 11. 5. 2011, sp. zn. , a nález Ústavního soudu z 3. 4. 2012, (zdůrazňující požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce), uvedla, že exekuční titul v její věci byl vydán na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (sjednané smlouvou o zřízení a vedení běžného účtu č. 51-5522900287/0100 ve znění dodatku ze dne 7. 3. 2008) a že jejich spor nerozhodoval ani rozhodce určený ad hoc, ani rozhodce stálého rozhodčího soudu určeného zákonem, což v konečném důsledku způsobuje i absolutní neplatnost neboli nicotnost rozhodčího nálezu vydaného na základě takové rozhodčí doložky. Namítá, že

otázku nedostatku pravomoci rozhodce lze zkoumat i v exekučním řízení

, neboť k absolutní neplatnosti rozhodčí doložky musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. . Navrhla, aby Nejvyšší soud exekuci zastavil, zrušil nákladový výrok a uložil oprávněné zaplatit náklady řízení povinné a náklady exekuce soudního exekutora, případně aby zrušil usnesení krajského i okresního soudu a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „“).

Dovolání je přípustné, poněvadž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Otázkou neplatnosti rozhodčího nálezu vydaného podle ve znění účinném do 31. 3. 2012 (a o takový rozhodčí nález se v souzené věci jedná) v případě, že jej vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, a možnosti přezkumu takového rozhodčího nálezu se zabýval velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. .

Nejvyšší soud v tomto usnesení (jež je dostupné veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

), v němž mimo jiné také odkázal na dovolatelkou zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne z 3. 4. 2012, ,

přijal závěr

, „že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle zastavit, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu - srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal)“.

Tímto právním závěrem se Nejvyšší soud současně odklonil od právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v obecné rovině (bez vztahu k problematice neexistence rozhodčí doložky řešené v usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. , v usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 83/20011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a řadě dalších rozhodnutí), že „jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně, a že v takovém případě by obrana žalovaného spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu“, a to právě pro případ, „kdy v řízení bylo zjištěno, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a jen odkazovala na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a kdy tudíž rozhodčí nález vydal rozhodce, jenž k tomu neměl podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, jelikož jde právě o takovou relevantní okolnost, pro níž je provedení exekuce nepřípustné“.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) je v rozporu se závěry přijatými v citovaném usnesení.

Nejvyšší soud tedy rozhodnutí odvolacího soudu, aniž nařídil jednání ( věta první ), podle , 2 zrušil, neboť dosavadní výsledky řízení neukazují, že je možné o věci rozhodnout ( ).

Poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, včetně dovolacího ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu