Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 554/2013

28 Cdo 554/2013

U S N E S E N Í

hlavnímu městu Praha

se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou - Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2012, č. j. -73, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 28. 11. 2011, č. j. -49, doplněným usnesením ze dne 19. 11. 2011, č. j. -54, určil, že vlastníkem pozemků parc. č. 1775/81, 1775/82, 1775/127, 1775/128, 1775/129, 1775/130, 1775/131 a 1775/132, doposud zapsaných v kat. nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu na LV č. 1104, pro kat. ú. N., obec P., je Česká republika s tím, že příslušným hospodařit s těmito pozemky je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o soudním poplatku (výrok III.). Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k uvedeným pozemkům s odůvodněním, že třebaže do katastru nemovitostí bylo na základě návrhu žalovaného ze dne 27. 5. 2008 s odkazem na splnění podmínek , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, zapsáno vlastnické právo žalovaného k těmto pozemkům, podmínka pro přechod vlastnického práva spočívající ve faktickém užívání pozemků splněna nebyla. Obvodní soud připomněl, že dle judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu je pro přechod majetku České republiky do vlastnictví obcí dle stěžejní kumulativní splnění tří podmínek: musí jít o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke konkrétnímu dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a tento předchůdce s daným majetkem také hospodařil. Přes poučení soudem žalovaný netvrdil a neprokazoval skutečnosti, jež by se týkaly hospodaření s předmětnými pozemky. Za těchto okolností tedy soud shledal žalobu podanou důvodně, neboť nebyly splněny podmínky pro přechod vlastnictví ze žalobkyně na žalovaného.

K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 21. 6. 2012, č. j. -73, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud přitakal právním i skutkovým závěrům soudu prvního stupně a zdůraznil, že nemá důvodu odklánět se od judikatury vycházející z nutnosti kumulativního splnění všech tří podmínek pro přechod vlastnického práva ze státu na obec. Charakter pozemků, na nichž se zčásti nachází sportovní areál a zčásti garáže, původně postavené jako dočasné stavby jednotlivými fyzickými osobami, vylučuje, že by pozemky mohly být užívány organizací, kterou by bylo možno pokládat za právní předchůdkyni žalovaného. Žalovaný přitom ani nyní netvrdí, že jeho právní předchůdce pozemky skutečně užíval, respektive na nich hospodařil. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný, jenž má za to, že přípustnost podaného dovolání je dána ustanovením , neboť dovolacím soudem řešená otázka splnění podmínek pro přechod nemovitostí dle by měla být posouzena jinak. Dle přechází účinností tohoto zákona věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborů, jejichž závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze též na městské části, do vlastnictví obce, pokud obce (případně městské části) s těmito věcmi ke dni účinnosti daného zákona hospodařily. V průběhu řízení bylo poukázáno na podnět ministerstva financí, na základě nějž provedl katastrální úřad opravu chybného zápisu a následně předmětné nemovitosti zapsal v souladu s listinami založenými v archivu katastrálního úřadu na právního předchůdce hlavního města Prahy – Českou republiku s právem hospodaření s majetkem státu pro Národní výbor hl. m. Prahy. Z uvedeného je zřejmé, že k rozhodnému datu příslušelo právo hospodaření Národnímu výboru hl. m. Prahy ve smyslu Dovolatel odmítl správnost judikaturou dovozených závěrů vztahujících se k dané problematice, neboť ze zákonných ustanovení nevyplývá, že by obec musela s těmito nemovitostmi skutečně hospodařit. Připomenul, že k předmětným pozemkům nepříslušelo právo trvalého užívání ani tělovýchovné jednotě, neboť nebyly zahrnuty do hospodářské smlouvy, jíž jí jinak stát přenechal pozemky k užívání. Absence zřízení práva trvalého užívání byla prokázána i v příslušném řízení před katastrálním úřadem. Tyto argumenty jej tedy vedly k návrhu, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu odvolacího, případně i soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání vyslovila názor, že dovolatel nepředestřel dovolacímu soudu žádnou otázku zásadního právního významu, jíž by zpochybnil správnost závěrů odvolacího soudu učiněných zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, pročež navrhla, aby bylo podané dovolání odmítnuto.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z námitek uplatněných v dovolání však na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu citovaných ustanovení usuzovat nelze. Dovolatel zdůrazňuje svůj nesouhlas se stávající rozhodovací praxí zaobírající se výkladem ustanovení , aniž by však předestřel jakoukoliv argumentaci způsobilou zpochybnit správnost závěrů, k nimž ve své judikatuře opakovaně dospěl Ústavní i Nejvyšší soud. Ustanovení jasně stanoví jako jednu z podmínek přechodu vlastnictví skutečnost, že obce a v hlavním městě Praze též městské části ke dni účinnosti tohoto zákona s věcmi, k nimž má přejít vlastnické právo, hospodařily. Dikce zákona podmiňující přechod vlastnického práva současně i splněním podmínky týkající se určení subjektu, jemuž muselo v rozhodné době náležet právo hospodaření, zřetelně naznačuje, že tyto podmínky nelze ztotožňovat. Při výkladu pojmu „hospodaření“ pak bylo judikaturou (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1996, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. ) zohledněno jeho pojetí (byť nikoliv explicitní) v právních předpisech účinných v rozhodné době, konkrétně , hospodářského zákoníku, a , jimiž bylo organizacím uloženo hospodařit s národním majetkem s péčí řádného hospodáře, nejen tedy tento majetek evidovat, ale také pečovat o jeho údržbu, chránit ho a využívat, tedy s ním fakticky nakládat. Pokud organizace majetek k plnění svých úkolů nepotřebovala a neužívala jej, tendovala právní úprava k tomu, aby byl neprodleně nařízen převod práva hospodaření. Nebylo-li tedy v daném případě zjištěno naplnění předpokladu fakticity hospodaření, což dovolatel nikterak nerozporuje, pak není důvodu cokoliv vytýkat závěru odvolacího soudu, jenž s ohledem na tuto skutečnost přiřknul vlastnické právo žalobkyni.

Dovolatelem uplatněné námitky tedy neposkytují podklad pro závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, pročež Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání podle a jako nepřípustné odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že na straně žalobkyně, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 13. listopadu 2013

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.

předseda senátu