Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4151/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce T. P., zastoupeného JUDr. Janem Červenkou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Kovářská 1169/17, PSČ 190 00, proti žalovanému Ing. P. H., jako správci konkursní podstaty úpadce DŘEVO A DÝHY spol. s r. o., identifikační číslo osoby 14501449, zastoupenému Mgr. Terezou Krákorovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1107/45, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky ve výši 425.400,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2011, č. j. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 23. března 2010, č. j. -78, rozhodl Městský soud v Praze o žalobě žalobce (T. P.) směřující vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce DŘEVO A DÝHY spol. s r. o.) tak, že určil, že žalobce má za úpadcem nevykonatelnou pohledávku druhé třídy, bez práva na oddělené uspokojení, v celkové výši 425.400,- Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobce jako jednatel pozdějšího úpadce neporušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, takže mu náleží odměna sjednaná za výkon funkce jednatele.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “), namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v a 3 , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (názor dovolatele, že dovolání „připustil“ odvolací soud, nemá oporu v obsahu spisu a odvolací soud zákonnou možnost dovolání připustit ani nemá).

Důvod připustit dovolání pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolací argumentace je vesměs skutkovou polemikou se závěry napadeného rozhodnutí. Skutkový dovolací důvod dle však dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle , nemá k dispozici (srov. přímo dikce ) a jeho prostřednictvím tedy přípustnost dovolání založit nelze.

Ke kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem pak Nejvyšší soud uvádí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (usnesení je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Nejvyšší soud rovněž podotýká, že mezi jednotlivými dovolacími důvody taxativně vypočtenými v a 3 neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2012, sp. zn. .

Důvod připustit dovolání neměl Nejvyšší soud ani pro účely prověření tvrzené existence vady řízení spočívající (podle dovolatele) v tom, že odvolací soud neprovedl z vlastní iniciativy důkaz konkursním spisem úpadce.

Dovolací důvod dle nelze uplatnit k založení přípustnosti dovolání podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

V situaci, kdy v odvolacím řízení nebylo dovolatelem žádáno o doplnění dokazování a kdy odvolací soud při odvolacím jednání za účasti zástupců účastníků s procesní plnou mocí zaznamenal, že strany nemají návrhy na „doplnění řízení“ (podle protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 29. června 2011 - č. l. 96) se z této dovolací argumentace žádná otázka zásadního významu též nepodává (k omezením daným iniciativě soudu při pátrání po důkazech ve sporném řízení srov. jinak též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , tedy tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalobce žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. července 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu