Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3967/2014

28 Cdo 3967/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce P. S., R., zastoupeného JUDr. Filipem Josefem, advokátem se sídlem Hodonín, Velkomoravská 378/1, 695 01, proti žalovaným 1)Ing. A. V., K., 2) Mgr. Z. V., K., o zaplacení částky 55.590,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2014, č. j. -116, takto:I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění ( ):

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen

„odvolací soud“

) rozsudkem ze dne 10. 4. 2014, č. j. -116, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (dále jen

„soud prvního stupně“

), kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 55.590,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že z důkazů provedených soudem prvního stupně vyplývá, že žalobce jako zhotovitel prováděl pro žalované jako objednatele instalatérské a bourací práce na domě žalovaných. Smlouva o dílo, jejímž předmětem byly práce specifikované na faktuře č. 107699 vystavené dne 28. 12. 2007 na částku 285.590,- Kč, z níž žalovaní dosud uhradili částku 230.000,- Kč, však platně uzavřena nebyla, neboť z provedeného dokazování plyne, že nedošlo k dohodě o podstatných náležitostech této smlouvy, když konečná cena nebyla stanovena, neboť z vyjádření účastníků vyplývá, že žalobce vystavil žalovaným pouze předběžný rozpočet, který však soudu nebyl předložen. Za této situace odvolací soud posoudil nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , (dále jen

„obč. zák.“

), jehož výši se však žalobci nepodařilo prokázat. Podle odvolacího soudu z výslechu zaměstnance žalobce R. K. nevyplynulo pro posouzení výše bezdůvodného obohacení nic zásadního. Pokud jde o soupis realizovaných prací, ani z tohoto soupisu není zřejmé, jaký byl rozsah prací realizovaných žalobcem na domě žalovaných, a jaká byla jejich cena, když z provedených důkazů podle odvolacího soudu neplyne, že by účastníci tento soupis vzájemně odsouhlasili.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (dále jen „dovolatel“), jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “) a odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , odst. 11, přičemž v této souvislosti uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu porušilo jeho právo na spravedlivý proces. Odvolací soud podle dovolatele nepřípustně zasáhl do rozsahu účastníky vymezeného předmětu sporu, respektive do skutečností, které účastníci označili za nesporné. Dovolatel uvádí, že ze strany žalovaných nejenže nedošlo k popření ujednání o ceně, žalovaní naopak skutečnost ujednání ceny díla potvrdili. O této skutečnosti podle dovolatele svědčí jednak jejich podání ze dne 7. 11. 2011 a 13. 2. 2012, v nichž hovoří jen o nepředání díla, jeho vadách a nedodělcích, případně o požadavku odložení splatnosti ceny díla; dále jejich podání ze dne 13. 1. 2012, v němž žalovaní tvrdí, že cena díla byla stanovena na základě rozpočtu; a konečně i tvrzení žalované 2) při jednání dne 9. 11. 2011, na němž uvedla, že před realizací nám žalobce dal předběžný rozpočet na částku, kterou nyní nevím, ale toto doložím. Tuto částku jsme si ústně odsouhlasili.“ Podle dovolatele ze shora uvedeného plyne, že skutečnosti, které zjistily soudy nižších stupňů, z tvrzení žalovaných nevyplývají a závěr o neplatnosti smlouvy o dílo pro neujednání ceny tak soudy nesprávně odůvodnily s tím, že dovolatel nepředložil důkaz o existenci rozpočtu, a to i přesto, že se jednalo o skutečnost, která byla účastníky řízení považována za nespornou. Rozhodnutí odvolacího soudu proto podle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení podle , (dále jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal a rozhodl podle v rozhodném znění (srov. čl. II, bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Zjistil přitom, že dovolání je včasné ( ), podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, kterým bylo dovolání též sepsáno ( a 4 ), a splňuje formální obsahové znaky stanovené v ustanovení Dovolání však není přípustné ( ve spojení s ).

Dovolatel ve svém dovolání nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu Pokud dovolatel namítá, že z provedených důkazů lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřená platná smlouva o dílo, brojí ve své podstatě proti hodnocení důkazů soudem a proti jeho skutkovým závěrům. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu (tj., že cena byla dohodnuta), než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (tj., že cena dohodnuta nebyla), navíc samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, jež vychází ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ustanovení , nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), není-li poznamenáno libovůlí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , nález ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. , nebo nález ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. ). O posledně uvedenou situaci se však v souzené věci nejedná, neboť podání žalovaných ze dne 7. 11. 2011 a 13. 2. 2012 se dohody o ceně netýkají a podání žalovaných ze dne 13. 1. 2012, jakož i tvrzení žalované 2) při jednání dne 9. 11. 2011, zmiňují jen předběžný rozpočet (č. l. 71, str. 2), který však soudu předložen nebyl.

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že z rozlišování mezi otázkami právními a skutkovými vychází i dovolatelem citované usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. (srov. odst. 13 tohoto usnesení). Nejvyšší soud pak neshledal, že by odvolací soud v projednávané věci svým rozhodnutím porušil dovolatelova ústavně zaručená základní práva a svobody.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud proto, aniž by nařizoval jednání ( o. s. ř) dovolání v souladu s a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným, kteří měli v řízení úspěch, nebyla výjimečně náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána, protože náklady na vyjádření žalovaných k dovolání žalobce nelze považovat za náklady vynaložené k „účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl“ ve smyslu , když v tomto vyjádření žalovaní toliko konstatovali, že se ztotožňují se závěry soudů nižších stupňů a skutečnost, že žalobce v řízení nebyl schopen prokázat pravdivost svých tvrzení, nepovažují za porušování základních práv a svobod.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. března 2015

JUDr. Iva B r o ž o v á

předsedkyně senátu