Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2172/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek Děčín I, Plavební 114/13 a 115/15, se sídlem v Děčíně I, Plavební 114/13, PSČ 405 01, identifikační číslo osoby 25430700, zastoupeného JUDr. Jitkou Benešovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem,Revoluční 8, PSČ 400 01, proti žalovanému V. S.,zastoupenému JUDr. Pavlem Horákem, advokátem, se sídlem v Děčíně, Čsl. armády 36, PSČ 405 02, o zaplacení 9.566,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 18. ledna 2011, č. j. -227, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, k odvolání žalobce usnesení ze dne 9. září 2010, č. j. -214, jímž Okresní soud v Děčíně odmítl žalobu o zaplacení 9.566,- Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle kterého brání projednání žaloby její vady, které nebyly odstraněny ani přes výzvu soudu učiněnou v souladu s ustanovením , (dále též jen „ “).

Jde přitom o v pořadí třetí rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesením ze dne 21. března 2008, č. j. -138, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 26. června 2007, č. j. -120 (jímž soud prvního stupně žalobu zamítl), vyslovuje závazný právní názor, podle něhož žaloba trpí vadami, jež dosud nebyly postupem podle odstraněny a jež brání jejímu věcnému projednání. Usnesením ze dne 17. června 2010, č. j. -209, pak odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. srpna 2009, č. j. -189, (jímž soud prvního stupně žalobu opětovně zamítl). I v druhém kasačním rozhodnutí odvolací soud uzavřel, že žaloba nadále trpí vadami, jež brání jejímu věcnému projednání.

V napadeném rozhodnutí odvolací soud zdůraznil, že žalobce se domáhá zaplacení částky 3.086,- Kč za rok 2004 z titulu nezaplaceného pojištění domu, správy domu, poplatku za výtah a platby za teplo a ohřev teplé vody, a současně uvádí, že z titulu pojištění domu požaduje 27,- Kč, z titulu správy domu 367,- Kč, „za výtah“ 141,- Kč a za teplo a ohřev teplé vody 3.886,- Kč. Tyto částky však v souhrnu činí 4.421,- Kč. Chce-li žalobce rozdíl odečíst, musí uvést, z kterého ze čtyř uplatněných nároků (popřípadě ze všech v určitém poměru) ji odečítá, aby bylo zřejmé, jaké částky jsou předmětem řízení za pojištění, správu, výtah, teplo a ohřev teplé vody.

Taktéž za rok 2005 se žalobce domáhá zaplacení čtyř nároků, a to za opravu a údržbu 744,- Kč, za provozní výdaje domu 36,- Kč, za úklid 60,- Kč a za správu domu 240,- Kč. Současně však požaduje z titulu těchto nároků zaplatit částku 6.480,- Kč. Žaloba je tudíž nesrozumitelná a trpí tak vadou, jež brání jejímu věcnému projednání.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a , ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Dovolatel, poukazuje na ustanovení , dovozuje, že vylíčil veškeré skutečnosti v žalobě i jejím doplnění (učiněném podáním ze dne 5. března 2009), jakož i v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Žaloba obsahuje veškeré zákonem požadované náležitosti a nelze ji považovat za neúplnou. Stejně tak není ani nesrozumitelná či neurčitá; dovolatel vylíčil dostatečně a určitě všechny rozhodující skutečnosti, a stejně tak je srozumitelný i údaj o tom, čeho se domáhá, tedy žalobní petit.

Současně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s nedostatečným odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i s námitkou dovolatele, že jiný senát téhož soudu posoudil žalobu v obdobné věci odlišně.

Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné.

Dovolání je přípustné podle , za obdobného užití , není však důvodné.

Jak plyne z ustanovení věty druhé , musí žaloba obsahovat – kromě dalších náležitostí – též vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá.

Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje (v žalobním petitu) svůj nárok, a to v takovém rozsahu a v takové kvalitě, které umožňují jeho jednoznačnou individualizaci (aby jej nebylo možné zaměnit s jiným skutkem) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 1998, pod číslem 4, které je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. červnu 2000 – veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Vylíčením rozhodujících skutečností se vymezuje předmět řízení po skutkové stránce.

Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto pravidla srov. ustanovení ).

V literatuře (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 276) ani v soudní praxi (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2001, sp. zn. , či ze dne 17. října 2000, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2004, sp. zn. , jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), přitom není pochyb o tom, že žalobní petit je nesprávný nejen tehdy, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, ale taktéž (bez ohledu na to, že je sám o sobě přesný, určitý a srozumitelný) tehdy, nevychází-li z vylíčených rozhodných skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností (kdy proto nelze dovodit, na základě čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout), popř. je-li v rozporu s vylíčením rozhodných skutečností obsaženým v žalobě.

Napadené rozhodnutí přitom uvedené doktrinální a judikatorní závěry plně respektuje; neodstranil-li žalobce přes výzvy soudu výše popsaný rozpor mezi vylíčením rozhodných skutečností a petitem, trpí jeho žaloba vadami, jež brání jejímu věcnému projednání.

Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému, který se k dovolání vyjádřil, vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle , ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení , , a vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 535,50 Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 3.085,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu