Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 167/2025

25 Cdo 167/2025-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: G. M., zastoupená Mgr. Michaelou Kubicovou, advokátkou se sídlem tř. T. G. Masaryka 1129, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, sesídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2, o 3 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 2. 2024 v řízení domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč, která měla jejímu otci vzniknout v důsledku očkování protionemocnění Covid-19.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. 4. 2024, č. j. -59, zamítl žalobu na zaplacení 3 000 000 Kč a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že otec žalobkyně Š. P. (nar. XY), byl v dubnu 2021 očkován první a druhou dávkou mRNA vakcíny Pfizer/Comirnaty od výrobce BioNTech Manufacturing GmbH, a dne 30. 11. 2021 třetí dávkou. Následně prodělal trombózu splavu mozku, při pobytu v nemocnici se nakazil onemocněním Covid-19 a dne 26. 2. 2022 zemřel. Právně soud věc posoudil podle a , (dále jen „o. z.“), a 2 , o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, a , o distribuci léčivých přípravků obsahujících látku pro očkování proti onemocnění Covid-19, o náhradě újmy způsobené očkovaným osobám těmito léčivými přípravky a o změně , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Uzavřel, že jelikož ke dni 30. 11. 2022 nebylo očkování pro otce žalobkyně povinné, nelze věc posuzovat podle , ale podle , podle něhož lze újmu v souvislosti s podáním očkovací látky nahradit pouze osobě, která se nechala léčivým přípravkem obsahujícím očkovací látku proti onemocnění Covid-19 očkovat. Nikoliv tedy žalobkyni jako osobě blízké, která proto není ve věci aktivně legitimována. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dodal, že odpovědnost jakéhokoliv subjektu za nepovinné očkování nelze dovodit ani podle ustanovení .

3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. -79, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé i ve výroku o náhradě nákladů řízení ve správném znění, a žalované nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil ses jeho závěrem, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. K námitce žalobkyně, žejejí otec nemohl sám uplatnit nárok na odškodnění za újmu na jeho zdraví, a proto žalobu podala jako „pozůstalý za poškozeného“ s tím, že přisouzená částka by se stala součástí pozůstalosti, odvolací soud odkázal na vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. , o očkování proti infekčním nemocem, ve znění účinném od 11. 12. 2021 (ponovele provedené ) do 31. 1. 2022 (dle novely provedené ). Podle tohoto ustanovení vznikla povinnost očkovat se proti onemocnění Covid-19 osobám starším 60 let (takovou osobou otec žalobkyně byl) jen pro časový úsek od 11. 12. 2021 do 31. 1. 2022, přičemž otec žalobkyně dokončil očkování již dne 30. 11. 2021. Protože nešlo o povinné očkování, není možné postupovat podle , ale na danou věc je třeba aplikovat Jako lex specialis vůči obecné občanskoprávní úpravě. Tento zákon v zakládá právo naodškodnění výslovně pouze osobám, které se nechaly očkovat, nikoliv osobám jimblízkým. Dovolací soud zdůraznil, že úmyslem zákonodárce bylo odškodnit pouze osoby, které se nechají očkovat příslušnou vakcínou, očemžsvědčí jak důvodová zpráva k , uvádějící pod bodem 5, že toto opatření má za cíl ulehčit osobám, které se nechají očkovat, cestu k odškodnění, tak i skutečnost, že se v případě jedná o právní normu přijatou později než , a nejedná se tak o mezeru v zákoně, kterou by byl soud oprávněn vyplnit výkladem. Odvolací soud rovněž uzavřel, že žalobkyně v řízení uplatila nárok na odškodnění za svého zemřelého otce, tedy nikoli nárok svůj. Nárok na odškodnění za újmu na zdraví způsobenou otci očkováním je nárokem osobnostní povahy, který nebyl za života otce uplatněn u orgánu veřejné moci. Nemohl proto přejít na žalobkyni ( o. z.) a smrtí jejího otce zanikl ( o. z.).

4. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v těchto dosud neřešených otázkách: 1) „Zda lze očkování protinákaze Covid-19 v době vakcinace jejího otce (30. 11. 2021) považovat za povinné vsouladu se “ Namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena na přepjatém formalismu. Poukazuje na to, že její otec byl očkován pouhých 12 dnů předtím, než byla povinnost tohoto očkování pro osoby starší 60 let zavedena. Šlo pouze o formální zařazení očkování proti nákaze Covid-19 mezi povinná očkování (vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. ), přičemž již před očkováním otce třetí dávkou bylo veřejně známo, že očkování bude pro starší osoby v nejbližší době povinné. Rozhodnutí nechat se očkovat učinil její otec pod tíhou restriktivních opatření (zákaz vstupu lidem bezočkování do provozoven různých služeb), hrozeb sankcí, propagace tohoto očkování azveřejňovaní doporučení Ministerstva zdravotnictví, zdravotních pojišťoven a Vlády ČR. Odvolací soud tím, že očkování otce žalobkyně posoudil jako nepovinné, postupoval formalisticky a nepřihlédl k faktické situaci ve společnosti a všem restriktivním opatřením, která byla v dané době uplatňována vůči neočkovaným osobám, jimž nezbylo nic jiného nežse povinně „dobrovolně“ tomuto očkování podrobit. 2) Za neřešenou považuje dovolatelka dále otázku „zda je vyloučeno přiznání odškodnění za duševní útrapy osobám blízkým očkovanému, který v příčinné souvislosti s tímto očkováním byl usmrcen dle “ Namítá nesprávný výklad odvolacím soudem, podle něhož nezahrnutí práva na odškodnění osob blízkých bylo úmyslem zákonodárce. Dovolatelka má naopak za to, že upravuje-li zákon právo přímo poškozené osobě (očkovanému) na odškodnění vzniklá poškozením jejich zdraví v důsledku vakcinace, mělyby být odškodněny i duševní útrapy osob blízkých pro případ, že u očkovaného dojde kúmrtí v příčinné souvislosti s očkováním proti nákaze Covid-19. Výklad odvolacího soudu považuje za rozporný s ústavním pořádkem, neboť by tím docházelo k závažnému zásahu dopráv a svobod osob blízkých zemřelému očkovanému. Dovolatelka se podivuje nadpostupem zákonodárce, který v zákoně č. , jenž vznikl v důsledku výskytu nákazy Covid-19 a s ní spojené vakcinace, nepamatoval na odškodnění osob blízkých pozemřelých v důsledku očkování, a to přesto, že takové právo zakotvily i sousední země (např. Rakousko a Německo) i pro případ pouhého doporučení nechat se očkovat. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „ “, a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátkou ve smyslu , shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

8. Soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou, a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto pravidla srov. ). Žaloba musí obsahovat (kromě dalších náležitostí) téžvylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá ( věta druhá ). Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu a v takové kvalitě, které umožňují jehojednoznačnou individualizaci, tedy aby jej nebylo možné zaměnit s jiným skutkem. Vylíčením rozhodujících skutečností se vymezuje předmět řízení po skutkové stránce. Údaj otom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, kterýnevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4, rozsudek ze dne 11. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. ).

9. Žalobkyně svou žalobou uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč, která vznikla jejímu otci tím, že v důsledku očkování vakcínou na Covid-19 zemřel. Žalobu (v níž je označena jako žalobce) opřela o tvrzení, že její otec se nechal dne 30.11. 2021 očkovat třetí dávkou vakcíny Pfizer/Comirnaty od výrobce BioNTech Manufacturing GmbH. Následně prodělal trombózu splavu mozku, byl nejprve hospitalizován v nemocnici v Ostravě a po zaléčení byl přeložen do nemocnice ve Frýdku-Místku, kde se nakazil onemocněním Covid-19 a dne 26. 2. 2022 zemřel. V žalobě rozebírá otázku odpovědnosti státu za škodu způsobenou očkováním s tím, že její otec pro špatný zdravotní stav nemohl nárok na náhradu uplatnit, a proto žádost o odškodné podala až po jeho smrti. Výslovně uvádí, že stát odpovídá za újmu na zdraví na základě odpovědnosti za provoz zvlášť nebezpečný, případně za zásah do osobnostního práva zemřelého na zdraví. Ohledně výše náhrady je v žalobě uvedeno, že odškodnění má plně vyvážit vytrpěné bolesti, další nemajetkovou újmu i ztížení společenského uplatnění, přičemž v případě zemřelého jde o trvalé poškození zdraví s následkem smrti a požadovaná částka 3 miliony korun je odpovídající závažnosti zdravotního stavu poškozeného s následkem smrti. Petit je formulován tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 000 000 Kč jako celkové odškodnění újmy na zdraví způsobené očkováním proti Covidu-19 a všech nákladů s tím spojených. Při ústním jednání před soudem prvního stupně žalobkyně na takto formulované žalobě setrvala. Proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž uvedla, že pozůstalí by měli mít nárok na odškodnění, kdyžblízký člen jejich rodiny zemře v důsledku podání nebezpečné vakcíny, za což odpovídá stát, a proto jako pozůstalá podala žalobu za poškozeného a žádala, aby byl poškozený, kterýjiž nežije, odškodněn, čímž by se odškodné stalo součástí dědického řízení. Odvolací soud při ústním jednání shrnul obsah žaloby i průběh řízení před soudem prvního stupně, přičemž výslovně uvedl, že žalobkyně nežaluje nárok svůj, ale svého otce. Na dotaz předsedkyně senátu, zda chce žalobkyně něco doplnit nebo uvést něco dalšího, žalobkyně uvedla, že nikoli. Setrvala tedy na svých dosavadních tvrzeních i uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jejímu otci.

10. Z toho vyplývá, že žalobkyně v řízení neuplatnila nárok na náhradu své újmy, která by jí vznikla duševními útrapami spojenými s úmrtím jejího otce, ale nárok na náhradu újmy na zdraví, která vznikla jejímu otci. O záměru žalobkyně uplatnit nárok za svého otce nelze pochybovat, neboť rozhodné skutečnosti v žalobě tvrzené se týkají pouze otce a zcela nepochybné je to pak z té části žaloby, jíž byla zdůvodněna výše požadované náhrady. Žaloba naopak neobsahuje žádná skutková tvrzení o tom, že by sama žalobkyně utrpěla úmrtím otce duševní újmu, ani jak se případné duševní útrapy v jejím životě projevily apod. Je-li podle výše citované judikatury nezbytné, aby v žalobě byly uvedeny rozhodující skutečnosti, tedyúdaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a to způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti, potom žalobou, jak byla podána, byl uplatněn pouze nárok, který by případně vznikl otci žalobkyně. Nejedná se tedy o žalobu, kterou by se žalobkyně domáhala náhrady pro sebe jako druhotnou oběť. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že v dovolání žalobkyně již argumentuje tím, že vznikla újma jí jako druhotné oběti. V dovolacím řízení totiž nelze měnit či doplňovat žalobu ani skutková tvrzení.

11. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, je soud vázán žalobou, a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že soud nemůže v občanském soudním řízení (až na stanovené výjimky) žalobci přiznat více než požadoval v žalobním petitu a žalovanému nemůže uložit jinou nežžalobcem navrhovanou povinnost. Opačný postup by byl v rozporu s ústavními principy. Na porušení této zásady lze v rovině ústavněprávní nahlížet jako na porušení práva na spravedlivý proces a rovněž práva na rovnost účastníků řízení ve smyslu d (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 6. 1996, sp. zn. , ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. , nebo ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. ). I když má soud poučovací povinnost, ta se netýká hmotněprávního poučení směřujícího k tomu, aby byla uplatněná žaloba úspěšná, neboť i takové poučení bybylo porušením práva na rovnost účastníků. Žaloba, tak jak byla dovolatelkou podána, byla sama o sobě projednatelná. Skutečnost, že žalobkyně nebyla aktivně legitimována k jejímu podání (jak správně uzavřel odvolací soud), není vadou žaloby, která by ji činila neprojednatelnou. Jestliže žalobkyně nárok svůj jako nárok druhotné oběti žalobou neuplatnila, nemůže být o něm rozhodnuto v žádném stádiu řízení včetně řízení omimořádném opravném prostředku. Pokud tedy dovolatelka jako neřešenou předkládá otázku týkající se údajně jejího nároku jako druhotné oběti (poprvé uplatněného ažv dovolacím řízení), zda lze přiznat náhradu za duševní útrapy vzniklé osobě blízké očkovanému, který zemřel v příčinné souvislosti s očkováním na Covid-19 [obsahově otázka 2)], nemůže být ohledně ní dovolání přípustné, neboť o tomto nároku nebylo řízení vůbec vedeno.

12. Sluší se dodat, že odvolací soud vzhledem k tomu, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok jako druhotné oběti, se zabýval i otázkou, zda jej mohla uplatnit jako dědička poškozeného. Uzavřel, že nárok svého zemřelého otce, který je osobnostní povahy (nárok na odškodnění otce za nemajetkovou újmu vzniklou mu v důsledku očkování) na ni jako dědičku nepřešel, neboť nebyl za života jejího otce uplatněn u orgánu veřejné moci (§ 1475 odst. 2 o. z.), aproto není v posuzované věci dána její aktivní věcná legitimace. Ve vztahu k tomuto právnímu závěru vedoucímu k zamítnutí žaloby dovolatelka neuvádí v dovolání žádnou argumentaci a nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti ( až 238a ); tento právní závěr odvolacího soudu proto nebyl dovoláním dotčen. Proto jej dovolací soud, který je vázán kvalitativním rozsahem dovolání, nemohl přezkoumat. Vzhledem k uvedenému se nelze zabývat ani otázkou 1), neboť není-li žalobkyně aktivně legitimována k uplatnění nároku za otce, je odpověď na tuto otázku zcela bez významu pro posouzení věci.

13. Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení. Avšak dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení

14. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

15. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2026

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu