Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 8 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (13)E4DBEEEA23D19EA5C1257B66002CA7E2.html
HTML · 18.38 KB
No categories available
29 Cdo 818/2012
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í:
Rozsudkem ze dne 25. ledna 2010, č. j. 42 Cm 51/2008 -114, Krajský soud v Hradci Králové zavázal M. P. z titulu smlouvy o převodu obchodního podílu zaplatit navrhovateli 80.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal zaplacení dalších 80.000,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zavázal M. P. zaplatit navrhovateli 50.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí a zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal zaplacení částek 30.000,- Kč a dvakrát po 40.000,- Kč s příslušenstvím (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).
Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. , uplatňuje přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
M. P. ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, v němž dovolatel brojí proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl M. P. zavázán zaplatit navrhovateli částku 50.000,- Kč s příslušenstvím, není dovolání subjektivně přípustné (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7). Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 4 , § 240 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Ani v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl zamítnut návrh na zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím (byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně), a proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl (dále) zamítnut návrh na zaplacení 30.000,- Kč, není dovolání objektivně přípustné.
Je tomu tak proto, že předmětem řízení byl nárok obsahující dělitelné plnění, přičemž soud prvního stupně návrhu vyhověl jen zčásti (co do 80.000,- Kč) a ve zbytku (tj. rovněž co do 80.000,- Kč) jej zamítl. Odvolací soud potvrdil zamítavý výrok a zčásti (co do 50.000,- Kč) i vyhovující výrok soudu prvního stupně; ten pak dále zčásti (co do 30.000,- Kč) změnil tak, že návrh zamítl. Rozsudkem odvolacího soudu došlo k rozštěpení uplatněného práva na tři práva se samostatným skutkovým základem (80.000,- Kč, 50.000,- Kč a 30.000,- Kč). Přípustnost dovolání je třeba v takových případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1888; dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 1999, sp. zn. 29 Cdo 1790/99 , nebo ze dne 26. května 2011, sp. zn. 33 Cdo 5295/2009 , jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. v obchodních věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Spor o zaplacení ceny obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným nabytého převodem podle § 115 obch. zák. je přitom obchodní věcí podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. o. s. ř.
Jelikož bylo dovoláním dotčenými částmi prvního výroku rozsudku odvolacího soudu rozhodováno o zaplacení částek 80.000,- Kč, resp. 30.000,- Kč, dovolání s ohledem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. přípustné není.
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání ve výše uvedeném rozsahu nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu , Nejvyšší soud je odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání navrhovatele bylo zčásti odmítnuto a zčásti bylo dovolací řízení zastaveno z viny dovolatele, takže M. P. vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění účinném do 29. února 2012, činí 8.625,- Kč a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.874,25 Kč tak Nejvyšší soud přiznal M. P. k tíži navrhovatele částku 10.799,25 Kč.
Podle ustanovení § 200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. o. s. ř. se ve věcech týkajících se smluv, jimiž se převádí podíl společníka, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
Rozhodné znění občanského soudního řádu , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II., bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. dubna 2013
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu