Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 818/2012

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 25. ledna 2010, č. j. -114, Krajský soud v Hradci Králové zavázal M. P. z titulu smlouvy o převodu obchodního podílu zaplatit navrhovateli 80.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal zaplacení dalších 80.000,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zavázal M. P. zaplatit navrhovateli 50.000,- Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí a zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal zaplacení částek 30.000,- Kč a dvakrát po 40.000,- Kč s příslušenstvím (výrok první), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).

Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně též rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení , uplatňuje přitom dovolací důvod dle a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

M. P. ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolatel brojí proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl M. P. zavázán zaplatit navrhovateli částku 50.000,- Kč s příslušenstvím, není dovolání subjektivně přípustné (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7). Nejvyšší soud je proto podle , a odmítl.

Ani v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl zamítnut návrh na zaplacení 80.000,- Kč s příslušenstvím (byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně), a proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byl (dále) zamítnut návrh na zaplacení 30.000,- Kč, není dovolání objektivně přípustné.

Je tomu tak proto, že předmětem řízení byl nárok obsahující dělitelné plnění, přičemž soud prvního stupně návrhu vyhověl jen zčásti (co do 80.000,- Kč) a ve zbytku (tj. rovněž co do 80.000,- Kč) jej zamítl. Odvolací soud potvrdil zamítavý výrok a zčásti (co do 50.000,- Kč) i vyhovující výrok soudu prvního stupně; ten pak dále zčásti (co do 30.000,- Kč) změnil tak, že návrh zamítl. Rozsudkem odvolacího soudu došlo k rozštěpení uplatněného práva na tři práva se samostatným skutkovým základem (80.000,- Kč, 50.000,- Kč a 30.000,- Kč). Přípustnost dovolání je třeba v takových případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (k tomu srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1888; dále i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 1999, sp. zn. , nebo ze dne 26. května 2011, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé upravuje ustanovení Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je však výslovně vyloučena ustanovením v obchodních věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Spor o zaplacení ceny obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným nabytého převodem podle obch. zák. je přitom obchodní věcí podle ustanovení

Jelikož bylo dovoláním dotčenými částmi prvního výroku rozsudku odvolacího soudu rozhodováno o zaplacení částek 80.000,- Kč, resp. 30.000,- Kč, dovolání s ohledem na ustanovení přípustné není.

Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání ve výše uvedeném rozsahu nelze opřít ani o žádné jiné ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele bylo zčásti odmítnuto a zčásti bylo dovolací řízení zastaveno z viny dovolatele, takže M. P. vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jež podle ustanovení bodu 4, , , a , ve znění účinném do 29. února 2012, činí 8.625,- Kč a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.874,25 Kč tak Nejvyšší soud přiznal M. P. k tíži navrhovatele částku 10.799,25 Kč.

Podle ustanovení a 3 ve vazbě na ustanovení se ve věcech týkajících se smluv, jimiž se převádí podíl společníka, rozhoduje usnesením. Rozhodnutí odvolacího soudu má proto povahu usnesení, i když tak není označeno, a proto také dovolací soud rozhodl ve věci usnesením. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II., bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 16. dubna 2013

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu