Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 609/2013

U S N E S E N Í

SMART Capital

,

a.s.

, se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, identifikační číslo osoby 268 65 297, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, proti povinným

1) E. K.

a

2)

F. R.

, zastoupenému JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, pro 30.256,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání druhého povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. října 2012, č. j. - 108, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 7. 2012, č. j. - 83, kterým Okresní soud v Kolíně zamítl návrh druhého povinného na zastavení exekuce podle , odůvodněný tím, že v jeho možnostech není vymáhanou pohledávku zaplatit. Krajský soud vyšel z toho, že exekuce na majetek povinného byla nařízena podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Ilony Šubrtové ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 7709/2008, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 30.256,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, pro náklady přecházejícího řízení ve výši 27.817,- Kč (nesprávně uvedeno 27.815,- Kč) a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení měl dále za prokázané, že povinný pobírá starobní důchod ve výši 9.170,- Kč měsíčně, který podléhá exekuci, přičemž jsou z něj prováděny srážky ve výši 1.168,- Kč měsíčně, ze sdělení pověřeného soudního exekutora ze dne 22. 6. 2012, že dne 4. 1. 2010 byla u povinného provedena mobiliární exekuce, při níž žádný movitý majetek sepsán nebyl, že dne 21. 4. 2010 vydal exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze starobního důchodu, jenž Česká správa sociálního zabezpečení zaznamenala do pořadí, neboť proti povinnému jsou nařízeny další výkony rozhodnutí v celkové výši cca 190.000,- Kč, a že povinný nemá snahu dluh uhradit. K námitkám povinného, že je nemajetný a že starobní důchod, který je jeho jediným příjmem, je postižen více exekucemi, odvolací soud konstatoval, že podle lze nařízenou exekuci zastavit z důvodu nemajetnosti teprve tehdy, když bude v rámci exekuce zjištěno, že její výtěžek nepostačí ani na krytí nákladů exekuce. S ohledem na skutečnost, že povinný má nízký, ale pravidelný příjem ze starobního důchodu, ze kterého jsou uspokojovány postupně všechny vymáhané pohledávky, dovodil, že nelze uzavřít, že v rámci exekuce nebudou pokryty ani její náklady.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné podáním soudem mu ustanoveným zástupcem), v němž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že z jeho starobního důchodu budou uspokojovány postupně všechny vymáhané pohledávky, včetně pohledávky vymáhané v daném exekučním řízení, a má za to, že soudy obou stupňů při výkladu i aplikaci vybočily z mezí ustálené soudní praxe. Uvedl, že z povahy exekuce (odlišné od soudního výkonu rozhodnutí) plyne, že podnět k zastavení exekuce podle nepodává povinný, nýbrž soudní exekutor, který jej však v dané věci nepodal, a že je nepochybné, že podal-li by povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle tohoto ustanovení, soud by se jím zabývat musel, přičemž „v případě závěru o neexistenci tohoto důvodu by takovýto návrh zamítl“. Zároveň platí, že není účelné ani hospodárné, aby exekuce probíhala neomezeně dlouhou dobu, během níž by povinný byl „opakovaně všeobecně lustrován ohledně svého majetku“, v důsledku čehož by náklady exekuce nadále vzrůstaly bez reálné naděje na jejich vymožení, což se příčí nejen obecné zásadě hospodárnosti, ale i existenci důvodu zastavení exekuce podle Domnívá se, že využil-li soudní exekutor všech prostředků a způsobů exekuce k tomu, aby „splnění povinnosti“ na něm vymohl, a přesto žádný majetek nezjistil, měla být exekuce zastavena. Dále dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, „že nelze uzavřít, že v rámci exekuce nebudou pokryty ani její náklady“, neboť proti němu je vedena řada exekucí pro pohledávky podstatně vyšší, než uvedl soudní exekutor. Zařazení vymáhané pohledávky do pořadí podle mínění dovolatele nic nemění na tom, že pohledávka je nevymožitelná, a že tudíž výtěžek, jehož bude exekucí dosaženo, nepostačí ani na pokrytí nákladů exekuce. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu a poukázala na to, že povinný má pravidelný finanční příjem „ve formě starobního důchodu“, ze kterého jsou postupně hrazeny jeho závazky. Navrhla, aby dovolání povinného bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání podle , ve spojení s , odst. 2 a s , není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu - jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních majících zásadní význam (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy [vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel - kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ (ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních)] jen dovolací důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil a ani na základě námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru nelze dospět.

Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili y k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4.

V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený exekutor. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2009, sp. zn. , uvedl, že v případě nedostačujícího majetku exekutor podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného majetku. V usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. , dále Nejvyšší soud uvedl, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení exekuce podle , soud by se jím zabývat musel, a že v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. ). Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 31. května 2012, sp. zn. , konstatoval, že shora uvedené se vztahuje především na provádění exekuce prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí nebo podniku. Ostatní způsoby provádění exekuce na peněžité plnění obsahují speciální ustanovení o ukončení jejich provádění v případě zjištěné bezvýslednosti (v případě srážek či jiných příjmů srov. , 299 ).

V dané věci soudy obou stupňů postupovaly při posouzení návrhu povinného na zastavení exekuce podle zcela v souladu s výše citovanou právní úpravou i judikaturou Nejvyššího soudu. Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit ani námitky dovolatele, že je proti němu vedena řada exekucí a že „zařazení předmětné pohledávky do pořadí“ nic nemění na tom, že tato pohledávka je nevymožitelná. Podle , které se použije i na exekuci srážkami z důchodu, totiž platí, že jsou-li srážky prováděny k vydobytí několika pohledávek, uspokojí se jednotlivé pohledávky dle zásad v tomto ustanovení uvedených podle svého pořadí (obdobně srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2013, sp. zn. ).

Pouze pro úplnost dovolací soud dodává, že poukazuje-li dovolatel na svoji tíživou osobní a sociální situaci, nejedená se o okolnosti, které by zakládaly důvod pro zastavení exekuce; uvedené okolnosti mohou být při splnění zákonem stanovených podmínek pouze důvodem k odkladu exekuce za zákonem stanovených předpokladů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s a není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2013

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu