Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3783/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému Pražskému stavebnímu bytovému družstvu, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupenému JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou, se sídlem v Praze – 5, Smíchově, Kotevní 1252/4, PSČ 150 00, jako opatrovnicí, o vydání klíčů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2010, č. j. -128, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 16. října 2008, č. j. -106, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný (dále též „družstvo“) byl zavázán vydat mu klíč od vstupních dveří do domu, na ulici Č. v Praze, a klíč od vstupu do garáže E v suterénu téhož domu.

Soudy vyšly z toho, že:

1/ Ing. L. T. byl členem žalovaného s právem nájmu bytu – jednotky č. 2219/06, v domě, na ulici Č. v Praze (dále jen „byt“), a garáže.

2/ Dopisem ze dne 5. prosince 2005 oznámil žalovaný Ing. L. T., že jeho představenstvo téhož dne rozhodlo o vyloučení Ing. L. T. ze žalovaného pro porušování povinností člena družstva spočívajících v tom, že byt dlouhodobě neužívá a neudržuje a garáž pronajímá bez souhlasu žalovaného, dále v tom, že žalovanému neoznámil, že byt není užíván, a neumožnil mu přes opakované výzvy provedení prohlídky bytu ani garáže za účelem zjištění jejich technického stavu. Dopis byl Ing. L. T. zaslán na čtyři adresy; na adrese T., P., zásilku převzala dne 7. prosince 2005, O. K., na ostatních adresách pošta doporučenou zásilku 7. prosince 2005 uložila, přičemž adresát si ji ve stanovené lhůtě nevyzvedl.

3/ Smlouvou o převodu členských práv ze dne 1. prosince 2005 Ing. L. T. převedl na navrhovatele práva a povinnosti spojená se svým členstvím v žalovaném, včetně práva nájmu bytu a garáže. Smlouva byla doručena žalovanému (prokazatelně) dne 20. ledna 2006; podpisy smluvních strany nebyly úředně ověřeny.

4/ Dopisem ze dne 5. května 2006, doručeným žalovanému 22. května 2006, se Ing. L. T. odvolal proti rozhodnutí o vyloučení z družstva.

5/ Náhradní členská schůze žalovaného konaná ve dnech 10. až 11. října 2006 odmítla odvolání Ing. L. T. pro opožděnost.

Vycházeje z toho, že v jiném řízení, než v řízení o návrhu podle obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nemůže přezkoumávat platnost vyloučení Ing. L. T. z družstva, zabýval se odvolací soud tím, zda proces jeho vyloučení ze žalovaného byl završen. K tomu uzavřel, že rozhodnutí o vyloučení z družstva ze dne 5. prosince 2005 bylo jmenovanému doručeno „perfektně“ dne 7. prosince 2005, kdy byly (ve třech případech) zásilky uloženy na poště. Tímto dnem byl Ing. T. z družstva vyloučen; účinkům vyloučení mohl zabránit tím, že by do tří měsíců ode dne doručení podal odvolání ke členské schůzi. Jmenovaný však odvolání podal později (v květnu 2006), pročež jeho členství v souladu se stanovami žalovaného i s ustanovením obch. zák. v důsledku vyloučení zaniklo 7. prosince 2005.

Smlouvu o převodu členských práv považoval odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - za platnou, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. (jde o usnesení ze dne 18. března 2009, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 16/20010“/, veřejnosti dostupné, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, na webových stránkách Nejvyššího soudu) a dovozuje, že účastníci se na výši úplaty (a dalších náležitostech, které ve smlouvě nejsou uvedeny) „mohli platně dohodnout i ústně“. I kdyby však smlouva byla podepsána 1. prosince 2005, kdy je datována, k přechodu členství na navrhovatele mohlo podle názoru odvolacího soudu dojít jedině předložením smlouvy družstvu. Ať už k předložení smlouvy družstvu došlo v lednu 2006 (jak tvrdí navrhovatel), nebo až v dubnu 2006 (jak tvrdí družstvo), v této době již Ing. L. T. členem družstva nebyl; jeho členství nemohlo proto na základě smlouvy přejít na žalobce.

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), ve znění účinném do 31. prosince 2012, uplatňuje dovolací důvod dle a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Odkazuje na ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. a jeho výklad učiněný v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 26. ledna 2005, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 70/2005), dovolatel namítá, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu; členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání.

Stanovy žalovaného, které naproti tomu v článku 25 odst. 3 určují, že členství zaniká dnem, kdy bylo doručeno rozhodnutí představenstva o vyloučení členovi družstva (pokud však člen podá odvolání k členské schůzi ve lhůtě tří měsíců, má toto odvolání odkladný účinek), má dovolatel v této části za neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením § 231 odst. 4 obch. zák.

Na tomto základě dovolatel uzavírá, že odvolací soud pochybil, vycházel-li z toho, že účinky vyloučení Ing. L. T. ze žalovaného nastaly k 7. prosinci 2005. Účinky vyloučení mohly nastat až (i podle dovolatele) marným uplynutím lhůty pro podání odvolání k členské schůzi, nejdříve dne 7. března 2006. V okamžiku uzavření smlouvy i v okamžiku jejího doručení žalovanému tak byl jmenovaný členem družstva a „měl právo převést svůj členský podíl na třetí osobu“. Členská práva a povinnosti proto na dovolatele přešly okamžikem doručení smlouvy žalovanému.

V průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. dubna 2009, č. j. -256, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 20. dubna 2009, v 15.52 hodin, zjistil úpadek žalovaného a na jeho majetek prohlásil konkurs. Jelikož v projednávané věci jde o spor o právo, které má být uspokojeno z majetkové podstaty žalovaného, bylo dovolací řízení od okamžiku zveřejnění usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku přerušeno ( , o úpadku a způsobech jeho řešení / /).

Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 18. července 2012, č. j. -148, vyrozuměl účastníky řízení a insolvenčního správce o přerušení řízení, o podmínkách, za nichž v něm může být pokračováno, a současně přednostně vyzval insolvenčního správce družstva JUDr. T. P. k podání návrhu na pokračování v řízení. Insolvenční správce na výzvu reagoval vyjádřením ze dne 1. srpna 2012, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne; návrh na pokračování v řízení ovšem nepodal. Nejvyšší soud nato usnesením ze dne 14. srpna 2012, č. j. -155, v souladu s ustanovením vyzval k podání návrhu na pokračování v řízení žalobce a žalovaného (dlužníka). Žalobce podáním ze dne 25. srpna 2012, doručeným Nejvyššímu soudu dne 29. srpna 2012, navrhl pokračování v řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce projednal.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II., bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení , neboť závěr odvolacího soudu, podle něhož v důsledku vyloučení z družstva zaniklo členství Ing. L. T. ke dni, kdy bylo jmenovanému doručeno rozhodnutí o vyloučení, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Odvolacímu soudu lze přitakat potud, že v projednávané věci není možné prejudiciálně řešit, zda vyloučení Ing. L. T. bylo věcně správné (opodstatněné). Pro přezkoumání této otázky je vyhrazeno řízení podle § 231 odst. 5 obch. zák., jak Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, v usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 62, či v rozsudku ze dne 24. května 2005, sp. zn. .

V projednávané věci tak lze předběžně řešit toliko, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení Ing. L. T. ze žalovaného, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva mu bylo řádně doručeno a Ing. L. T. proti němu nepodal opravný prostředek).

Názor odvolacího soudu, podle něhož členství Ing. L. T., který proti rozhodnutí o vyloučení z družstva nepodal včasné odvolání k členské schůzi, zaniklo okamžikem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o jeho vyloučení ze žalovaného, neobstojí ve světle závěrů (dovolatelem zmíněného) R 70/2005, v němž Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, podle něhož členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání. K tomuto závěru se Nejvyšší soud poté přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (za mnohá srov. např. rozsudek ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. ) a nemá důvodu se od něj odchýlit ani v projednávané věci. Vztahují-li stanovy žalovaného zánik členství v důsledku vyloučení k dřívějšímu okamžiku, jsou v tomto ohledu vskutku neplatné.

Skončilo-li členství Ing. L. T. v žalovaném teprve marným uplynutím lhůty k odvolání proti rozhodnutí o vyloučení z družstva (k němuž došlo nejdříve 7. března 2006), neobstojí ani názor odvolacího soudu, že v době předložení smlouvy žalovanému již jmenovaný nebyl členem družstva, pročež práva a povinnosti spojená s členstvím Ing. L. T. v žalovaném nemohla přejít na navrhovatele.

Nejvyšší soud nemůže souhlasit ani se závěrem odvolacího soudu ohledně platnosti smlouvy. Ačkoli je možné, aby smlouva převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu byla uzavřena zčásti ústně a zčásti písemně (srov. důvody R 16/2010), lze takový závěr učinit jen tehdy, odpovídá-li vylíčení rozhodujících skutečností a vyplývá-li z provedených důkazů. Z obsahu spisu se však podává, že v projednávané věci navrhovatel to, že by k uzavření smlouvy došlo zčásti ústní formou, netvrdil. Závěry odvolacího soudu v tomto směru jsou tedy přinejmenším předčasné.

Nejvyšší soud dále poznamenává, že řízení v projednávané věci (o vydání klíčů) není družstevní věcí, ale řízením podle bodu 5. To, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2007, sp. zn. -78, byly k projednání a rozhodnutí věci jako věcně příslušné v prvním stupni určeny krajské soudy, na povaze daného řízení ničeho nemění. Řízení týkající se nájmu (družstevního) bytu dle bodu 5. je tzv. řízením sporným (mimo jiné ovládaným zásadou projednací).

Podle ustanovení se ve sporném řízení o věci samé rozhoduje rozsudkem. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé usnesením (ačkoliv měl rozhodnout rozsudkem), nezbavila odvolací soud povinnosti rozhodnout o odvolání proti takovému rozhodnutí rozsudkem. Neučinil-li tak a rozhodl-li rovněž v rozporu s procesním předpisem zvolenou (nižší) formou rozhodnutí, zatížil - stejně jako soud prvního stupně - řízení vadou, která však sama o sobě nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 45). Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl ve věci usnesením, ani Nejvyšší soud podle nemohl jinak, než rozhodnout o dovolání usnesením.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), usnesení odvolacího soudu podle věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá a ).

V další fázi řízení (v níž projedná a rozhodne věc v režimu tzv. sporného řízení) při opětovném posouzení platnosti smlouvy odvolací soud nepřehlédne, že k otázce podstatných náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dospěje-li odvolací soud k závěru, že smlouva je platná, posoudí, v jakém stavu převzal žalobce práva a povinnosti spojená s členstvím Ing. L. T. v družstvu (resp. v jakém stadiu vstoupil do postavení jmenovaného v družstvu).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2013

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu