Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 446/2019

-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Oberösterreichische Versicherung AG, se sídlem v Linzu, Grubenstrasse 32, Rakouská republika, zastoupené Dr. Alexanderem Haschem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Sirkárny 467/2a, proti povinnému F. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, o prohlášení vykonatelnosti cizozemského rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání povinného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2018, č. j. -91, t a k t o :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve shora označené věci Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. května 2017, č.j. -61, prohlásil za vykonatelné na území České republiky rozhodnutí Zemského soudu v St. Pöltnu, Rakousko, ze dne 11. srpna 2016, sp. zn. t., a rozhodnutí Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakousko, ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 34 R 100/16z (výrok I.), a uložil povinnému povinnost nahradit navrhovatelce náklady řízení ve výši 2.541 Kč (výrok II.).

Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) napadeným rozsudkem ze dne 17. října 2018, č. j. -91, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil povinnému nahradit navrhovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 1.270,50 Kč (výrok II.). K námitkám povinného odvolací soud uvedl, že práva odvolatele před rakouskými soudy nemohla být dotčena neposkytnutím českého překladu rozhodnutí těchto soudů, neboť povinný byl v řízení zastoupen českým i rakouským advokátem. Ačkoli soud prvního stupně nedodržel formu rozhodnutí předepsanou , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl-li usnesením a nikoli rozsudkem, nemohla mít tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; odvolací soud ostatně sám nápravu zjednal a rozhodl rozsudkem.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž především nesouhlasí s užitou formou vydaného rozhodnutí soudu prvního stupně a s následným procesním postupem odvolacího soudu a vznáší dvě níže specifikované právní otázky, které ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs jen „“), dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, a to 1) „zda odvolací soud může zjednat nápravu nesprávné formy rozhodnutí soudu prvního stupně“, pokud sám rozhodne rozsudkem, a 2) „zda je v obecné rovině zákonný postup odvolacího soudu“, pokud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně „vydané v kvalitativně nižší formě, nežli ukládá zákon“. Dovolatel z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudu prvního stupně a rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, současně aby odložil právní moc či případně vykonatelnost napadeného rozhodnutí z důvodů podle

Oprávněná ve svém vyjádření ze dne 31. ledna 2019 souhlasila se závěry soudů obou stupňů a rozporované užití nesprávné formy rozhodnutí označila za vadu, která nemohla mít vliv na správnost dotčených rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 30. března 2001, sp. zn. , či usnesení ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. ) vysvětlil, že nesprávná forma rozhodnutí je vadou řízení, která však sama o sobě nemůže mít vliv na správnost rozhodnutí (není přitom rozhodné, zda byla soudem přijata kvalitativně vyšší či nižší forma rozhodnutí). Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé usnesením (ačkoliv měl rozhodnout rozsudkem), pak nezbavuje odvolací soud povinnosti rozhodnout o odvolání proti takovému rozhodnutí rozsudkem, neboť bylo-li vydání rozhodnutí v nesprávné formě procesní vadou, pak okolnost, že odvolací soud s tímto rozhodnutím zacházel jako s rozhodnutím majícím formu správnou (tzn. sám rozhodl rozsudkem, měl-li již takto postupovat soud prvního stupně), byla postupem vedoucím ke zhojení uvedeného nedostatku.

Od těchto závěrů není důvodu se odchylovat ani v posuzovaném případě, je-li současně zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a jím zvolený postup postačil k nápravě namítané procesní vady soudu prvního stupně. Dovolatel žádné (jiné) vady mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci neuváděl, přičemž i k takovým vadám by bylo možno přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl, aniž nařizoval jednání (viz ).

Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. ) dovolací soud nerozhodoval o návrhu povinného na odklad právní moci či vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 2. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu