Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 629/2011

25

Cdo 629/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) P. Ď.,

b) M. T.

a

c) M. D.,

všech zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, proti žalovaným

1) M. B.,

zastoupenému JUDr. Ivo Kuběnou, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 50, a

2) CHMEL spol. s r. o.,

se sídlem v Pochvalově 16, IČO: 47541768, zastoupené JUDr. Miroslavem Zrůstem, advokátem se sídlem v Lounech, Jeronýmova 695, o 655.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č. j. -190, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, č. j. -190, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k druhé žalované změněn,

se zamítá,

jinak

se

dovolání

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 1. července 2010, č. j. -158, zamítl žalobu proti oběma žalovaným na zaplacení společně a nerozdílně částky 240.000,- Kč žalobci a), částky 240.000,- Kč žalobci b) a částky 175.000,- Kč žalobkyni c), vše s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že A. Ď, matka žalobců a) a b) a sestra žalobkyně c), na základě dohody o provedení práce uzavřené dne 17. 9. 2007 s prvním žalovaným, vykonávala dne 3. 10. 2007 práce na chmelnici druhé žalované. Při odstřihávání drátků z vrchního vedení chmelnice, prováděného z vysokozdvižné plošiny ve vlastnictví druhé žalované, praskla obě vyvažovací ramena plošiny a při pádu plošiny z výšky cca 6 metrů A. Ď. zemřela. První žalovaný jako dodavatel se smlouvou ze dne 3. 9. 2007 zavázal pro druhou žalovanou jako odběratele provést pomocné práce při úklidu chmelnic po sklizni v roce 2007 svými pracovníky na pracovištích odběratele. Soud dospěl k závěru, že žalobci nepatří do okruhu osob, kterým podle náleží odškodnění, a nároky plynoucí z obč. zák. jim nelze přiznat, neboť nejsou splněny podmínky odpovědnosti žalovaných za škodu podle obč. zák., když nebylo prokázáno zaviněné porušení právní povinnosti některého ze žalovaných v příčinné souvislosti s úmrtím A. Ď. Vysokozdvižná plošina byla po řádné revizi, příčinou jejího poškození byl únavový lom materiálu, který nebylo možné předem vizuálně zjistit.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. listopadu 2010, č. j. -190, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) 240.000,- Kč, žalobci b) 240.000,- Kč a žalobkyni c) 175.000,- Kč, vše s úrokem z prodlení, v zamítavých výrocích a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a prvním žalovaným rozsudek soudu prvního stupně zrušil, věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu k prvnímu žalovanému se jedná o pracovněprávní vztah, neboť první žalovaný byl na základě dohody o provedení práce uzavřené s A. Ď. jejím zaměstnavatelem, proto nároky žalobců ve vztahu k prvnímu žalovanému se řídí a má o nich rozhodovat senát, nikoli samosoudce; proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nároky žalobců proti druhé žalované posoudil podle obč. zák. a dovodil, že za škodu způsobenou vysokozdvižnou plošinou odpovídá druhá žalovaná, neboť zaměstnanci prvního žalovaného pro ni vykonávali práci za použití pracovního stroje, který byl v jejím vlastnictví a byl příčinou smrtelného úrazu A. Ď. Druhá žalovaná se zabývá zemědělskou činností, při níž jsou používány zemědělské stroje, škoda na zdraví A. Ď. byla způsobena zemědělským strojem – čelně nesenou plošinou na zavěšování chmelovodičů, tedy věcí použitou při provozní činnosti druhé žalované, která proto nese objektivní odpovědnost za smrtelný úraz A. Ď. a žalobci vůči ní mají nárok na jednorázové odškodnění podle obč. zák.

Druhá žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním v celém rozsahu s tím, že má po právní stránce zásadní význam ve smyslu Namítá, že odvolací soud svým postupem porušil , neboť přestože byla soudem prvního stupně provedena příprava podle a žalobci mohli uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, případně do uplynutí lhůty, která byla účastníkům řízení poskytnuta soudem prvního stupně dne 27. 4. 2010, odvolací soud přihlédl již ke třetímu důvodu změny žaloby a svým přístupem stranil žalobcům. Žalobci podali žalobu formou elektronického platebního rozkazu z titulu , , a 4 , museli si být vědomi, že o ní má rozhodnout senát a že není možné platební rozkaz vydat; žaloba proto měla být okresním soudem odmítnuta, namísto toho byl v rozporu s ust. vydán platební rozkaz. Argumentaci ustanovením a obč. zák. žalobci uvedli až v podaném odvolání, které mělo být odvolacím soudem odmítnuto, neboť „navrhovaná argumentace jde nad rámec podané žaloby, důkazního řízení před soudem prvního stupně a různých vyjádření k žalobě“. Pokud odvolací soud chtěl provádět dokazování v rozporu s ustanoveními „o konzolidaci řízení“, měl zjistit vztah prvního žalovaného k pracovní plošině, měl být proveden výslech vedoucích pracovníků zaměstnavatele poškozené a řada dalších důkazů. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ( a 4 ) napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které proti měnícímu výroku je přípustné podle , není důvodné.

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody ( ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní právní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud porušil , neboť pominul, že soudem prvního stupně bylo provedeno přípravné jednání podle , a přihlédl ke změně žaloby, a to k argumentaci žalobců ustanoveními a obč. zák. uvedené v odvolání. Uplatňuje dovolací důvod podle , tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nelze přisvědčit námitce dovolatelky, že ačkoliv v návrhu na vydání platebního rozkazu je žalováno z titulu ustanovení , a a 4 , odvolací soud nesprávně přihlédl k ustanovením a obč. zák. uvedeným až v odvolání. Změna právního důvodu požadovaného plnění na základě stejných skutkových tvrzení není totiž změnou žaloby, žalobce není ani povinen svůj nárok po právní stránce kvalifikovat, a pokud tak učiní, soud není jeho právní kvalifikací vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. , jež je na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Zásada koncentrace řízení zakotvená v se netýká právního posouzení ani právní kvalifikace tvrzeného nároku, nýbrž se vztahuje na skutková tvrzení, jimiž je nárok jakožto předmět řízení vymezen, a na označení důkazů, jichž se účastník dovolává. Tvrzením se rozumí vylíčení rozhodujících skutečností, které jsou podstatné pro posouzení věci podle hmotného práva, přičemž žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135). Žalobce nemá povinnost skutek popsaný v žalobě právně kvalifikovat, neboť právní kvalifikace je věcí soudu, a ani se zásadou koncentrace řízení není v rozporu, navrhuje-li žalobce na základě již uvedených skutkových tvrzení posouzení svého nároku podle jiných zákonných ustanovení.

V dané věci žalobci uvedli svá skutková tvrzení v návrhu na vydání platebního rozkazu, jimiž vymezili předmět řízení po skutkové stránce, tato tvrzení pak nijak neměnili ani zásadním způsobem nedoplňovali a ke změně žaloby ve smyslu došlo pouze v tom, že podáním ze dne 17. 6. 2010 rozšířili žalobu o úroky z prodlení. Pokud v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně svůj nárok právně kvalifikovali jako odpovědnost za škodu podle obč. zák., nejedná se o skutkové tvrzení, a tedy ani o rozpor se zásadou koncentrace řízení. Uplatněný dovolací důvod podle tak není naplněn.

Vzhledem k tomu, že původně vydaný platební rozkaz byl podáním odporu zrušen a žaloba byla projednána, námitka dovolatelky, že platební rozkaz neměl být vydán, nemá vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé a není způsobilá dovolací důvod podle naplnit. K námitce ohledně dokazování v odvolacím řízení, lze poukázat na protokol o jednání před odvolacím soudem, z nějž vyplývá, že odvolací soud dokazování v odvolacím řízení neprováděl.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek v dovolání správný, dovolací soud proto dovolání v rozsahu, v němž je přípustné podle , zamítl podle věty před středníkem

Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné (srov. ) a druhá žalovaná ani není subjektivně oprávněna napadnout výrok odvolací soudu, který nezasahuje do její právní sféry, nýbrž se týká prvního žalovaného. K podání dovolání je totiž subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , jež je na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

).

Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů odvolacího řízení a řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou, které mají povahu usnesení (byť jsou obsaženy v rozsudku), není zákonem připuštěno (srov. § , 238a a 239 ).

Dovolací soud proto v rozsahu, v němž není dovolání přípustné, je odmítl ( a a c / ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , a Druhá žalovaná nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobcům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. ledna 2013

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r. předsedkyně senátu