Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3907/2011

U S N E S E N Í

PJ TRADE s. r. o.

Ing. M. Ž.

, zastoupené JUDr. Ladislavem Šťovíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kšírova 257, pro 1 990,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2010, č. j. -75, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Povinná

je povinna

zaplatit oprávněné náklady řízení ve výši

960

,-

Kč

do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Marcely Staňkové.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 30. 4. 2009, č. j. -54, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce pro úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1 990,- Kč od 27. 10. 2000 do 3. 10. 2006 (to je 945,- Kč) a náklady exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 22. 6. 2006, č. j. -6. Dospěl k závěru, že k plnění nedošlo mimo exekuční řízení, a proto nebyly splněny podmínky , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “).

Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil, řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že částky 10 350,- Kč a 3 261,- Kč, které povinná zaslala soudnímu exekutorovi 11. 10. 2006 a 8. 2. 2007 a se kterými soudní exekutor naložil jako s výtěžkem exekuce, je nutno považovat za částky vymožené v rámci exekuce – bylo-li rozhodnuto o jejím provedení formou prodeje movitých věcí povinné, neboť peníze, byť jako obecný ekvivalent, jsou věcí movitou. Uvedené částky postačují k úhradě úroků z prodlení, nákladů exekutora a nákladů oprávněné. Bylo-li vymožením plnění při provádění exekuce prodejem movitých věcí dosaženo cíle nařízené exekuce, došlo nejen k zániku pověření soudního exekutora, ale zároveň k zániku exekuce jako takové. Za daného stavu příslušelo jak soudu prvního stupně, tak soudu odvolacímu, rozhodnout o návrhu povinné na zastavení exekuce v části jejího předmětu, která dosud nebyla zastavena. Zároveň však odvolací soud nemohl přehlédnout, že existence nařízené, trvající exekuce je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na zastavení exekuce. Pokud však exekuce již zanikla vymožením plnění, chybí jedna z podmínek řízení. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně při užití , , a zrušil a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil.

Povinná v dovolání namítá, že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Odvolacímu soudu vytýká, že pouze zaregistroval, že cíle exekuce bylo dosaženo, ale již se nezabýval otázkou, co a jak soudní exekutor vymohl. Uvedla, že „vymohl“ částku 1 990,- Kč, kterou už předtím sama uhradila. Dále „vymohl“ příslušenství 945,- Kč, o němž, resp. o jeho výši, byla povinná vyrozuměna až ex post. Tuto částku uhradila ihned poté, co se o ní dozvěděla (do 24 hodin). Soudní exekutor také „vymohl“ náklady exekuce a svoji odměnu ve výši převyšující 10 000,- Kč. Povinná finanční požadavky nepovažovala za oprávněné, ale splnila je proto, že měla ze soudního exekutora strach a chtěla se ho zbavit. Ve skutečnosti ale žádné náklady exekuce nevznikly, protože soudní exekutor nemusel nic vymáhat. Soudům dále vytýká, že její odvolání posoudily jako návrh na zastavení exekuce a navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinná svůj závazek včas a řádně nesplnila, ačkoliv byla informována o postoupení pohledávky na oprávněnou, která ji současně vyzvala k zaplacení. Svoji povinnost splnila až po zahájení exekučního řízení, a proto ji stíhá povinnost zaplatit náklady exekuce.

Soudní exekutor ve vyjádření k dovolání uvedl, že dne 12. 6. 2006 uhradila povinná na účet soudního exekutora 10 350,- Kč, tuto částku soudní exekutor započetl na úhradu pohledávky 1990,- Kč, úroky z prodlení 950,- Kč, náklady oprávněné 2 400,- Kč a částečné náklady exekuce, o jejichž výši bylo rozhodnuto příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 31. 1. 2007 (částka 8 271,- Kč). Zbývalo tak zaplatit ještě 3 261,- Kč. Poté, co bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce pro jistinu 1 990,- Kč, kterou povinná po zahájení exekučního řízení zaplatila přímo oprávněné, vrátil z důvodu duplicity platby tuto částku povinné. Protože vymáhanou pohledávku povinná zaplatila až po zahájení exekučního řízení, stíhá ji povinnost zaplatit náklady exekuce.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení , a to bez dalšího, neboť podmínku formulovanou návěstím označeného ustanovení (aby napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam) má za obsoletní z důvodů vyložených v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: II. až 376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904 (srov. shodně důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání však není důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich obsahového vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Takové vady však dovolací soud neshledal.

Povinná vytýká, že soud její odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nesprávně posoudil jako návrh na zastavení exekuce. Soudní praxe je však jednotná potud, že obsahuje-li podání povinného výlučně námitky, které mohou být důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí, má být posouzeno jako návrh na zastavení tohoto výkonu, i když bylo označeno jako odvolání; o takovém podání rozhodne soud prvního stupně, jelikož předkládání spisu odvolacímu soudu k vyřízení odvolání by v takovém případě vedlo ke zbytečným průtahům řízení (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/1981).

V souzené věci je exekučním titulem platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2004, č. j. -7, kterým bylo povinné uloženo zaplatit právnímu předchůdci oprávněné 1 990,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1990,- Kč od 27. 10. 2000 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Platební rozkaz nabyl právní moci 20. 1. 2004. Návrh na exekuci podán dne 11. 5. 2006, k tomuto dni povinná svoji povinnost nesplnila. Částku 1 990,- Kč zaslala oprávněné poštovní poukázkou 29. 9. 2006, dále dne 11. 10. 2006 zaslala soudnímu exekutorovi částku 10 350,- Kč (sestávající opětovně z částky 1 990,- Kč, nákladů oprávněné 2400,- Kč a předběžně vyčíslených nákladů exekuce 9 940,- Kč), tedy den poté, co jí soudní exekutor doručil usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkaz prodejem movitých věcí povinné.

V usnesení z 29. 1. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud s ohledem na možnost splnění dluhu i po nařízení výkonu rozhodnutí uzavřel, že o dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení výkonu rozhodnutí podle , jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec výkonu rozhodnutí nařízeného některým ze způsobů vyjmenovaných v

Stejně tak i v exekučním řízení lze po nařízení exekuce splnit vymáhanou povinnost dobrovolně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, , nebo např. ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. ). Dobrovolně lze plnit i

po vydání exekučních příkazů

(viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. ). Za dobrovolné plnění mimo rámec exekučního řízení lze však považovat jen takové plnění, ke kterému došlo před doručením usnesení o nařízení exekuce (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , týkající se dobrovolného plnění v souvislosti s výkladem vyhl. č. ,

ve znění vyhlášky č.

). Za takové plnění lze proto považovat jen plnění ve výši 1 990,- Kč, které povinná oprávněné zaslala ještě před doručením usnesení o nařízení exekuce. Ostatní plnění je třeba považovat za taková dobrovolná plnění, ke kterým došlo bez přímé účasti soudního exekutora, avšak v rámci exekučního řízení, jež však mají vliv na výši jeho nákladů.

O nákladech exekuce rozhoduje soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce. Opravným prostředkem proti tomuto příkazu, v němž se stanoví výše nákladů oprávněného a nákladů exekuce, jsou námitky, které také povinná podala. Protože byly podány opožděně (viz usnesení okresního soudu ze dne 6. 6. 2007, č. j. -39), nemohl jejich důvodnost soud prvního stupně posoudit (nemohl se tedy zabývat oprávněností výše odměny a náhrady hotových výdajů soudního exekutora ve světle judikatury Ústavního soudu).

Nejvyšší soud rovněž vyložil, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho zastavení. Jestliže výkon rozhodnutí zanikl (kupříkladu tím, že byl proveden), k řízení o návrhu na jeho zastavení již nejsou podmínky a toto řízení musí být podle , a zastaveno (viz například usnesení ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. ). Nejvyšší soud si je přitom vědom, že Ústavní soud považuje za vhodné, aby obecné soudy zastavovaly exekuční řízení i tehdy, zanikne-li vymáhaná povinnost plněním v jeho průběhu (bod 34 nálezu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. ).

Odvolací soud po zvážení všech skutečností významných pro rozhodnutí ve věci rozhodl v souladu s dosavadní judikatorní praxí. Protože dovolání povinné není důvodné, Nejvyšší soud postupoval podle části věty před středníkem a dovolání bez jednání ( věta první ) zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , , tak, že přiznal úspěšné oprávněné náklady v celkové výši 960,- Kč v souvislosti s podáním vyjádření její právní zástupkyně ze dne 7. 10. 2011, tvořené odměnou ve výši 500,- Kč (podle po snížení podle , ve znění ), paušální náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 160,- Kč ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. prosince 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu