Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3466/2011

U S N E S E N Í

Apston Capital Limited

1) L. M.

a

2) E. M.

, oběma zastoupeným JUDr. Kateřinou Tráge Šťastnou, advokátkou se sídlem v Brně, Palackého tř. č. 33, o 2,129.645,69 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2010 č.j. -110, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Kateřiny Tráge Šťastné, advokátky se sídlem v Brně, Palackého tř. č. 33.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu Brno - venkov dne 11.2.2008, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 2,129.645,69 Kč spolu s 12% p.a. úrokem z částky 890.451,62 Kč od 31.8.2006 do zaplacení, s 13% p.a. úrokem z prodlení z částky 890.451,62 Kč od 31.8.2006 do zaplacení a 25% p.a. úrokem z prodlení z částky 534.150.87 Kč od 31.8.2006 do zaplacení s tím, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, to je "budovy Šlapanice č. p. 1560 na parc. č. 2756/6 a pozemků parc. č. 2756/6 a parc. č. 2756/33, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 2477 pro k. ú. Šlapanice u Brna, obec Šlapanice, Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně Komerční banka, a.s. poskytla dlužníkům JUDr. L. B. a Mgr. E. B. podle smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 10.2.1997 č. 6722001707 úvěr ve výši 1,000.000,- Kč a že pohledávka z úvěru byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalovaných, zřízeným podle zástavní smlouvy ze dne 10.2.1997 č. 67220017072. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.6.2004 postoupena z Komerční banky, a.s. na Českou konsolidační agenturu, která ji dále smlouvou ze dne 17.4.2007 převedla na žalobkyni. Pohledávka zajištěná zástavním právem je po splatnosti a nebyla dosud ani zčásti uhrazena.

Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 20.4.2009 č.j. -91 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně "náklady řízení v plné výši částkou 125.033,- Kč k rukám zástupce žalovaných". Soud prvního stupně po zjištění, že právo na uspokojení ze zástavy vzniklo zástavnímu věřiteli dne 25.3.2001, dovodil, že žaloba na zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem s tím, že žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, by byla přípustná, jen kdyby právo na uspokojení ze zástavy vzniklo v době do 31.8.1998. Vzhledem k tomu, že splatnost pohledávky včetně příslušenství nastala až dne 25.3.2001, měla žalobkyně jako zástavní věřitel postupovat "v souladu s ustanovením ve znění účinném od 1.1.2001 do 31.12.2001 a v návaznosti na to odpovídající procesní úpravu". Soud nepoučoval žalobkyni o nutné změně žalobního petitu, neboť "toto poučení by přesáhlo rámec poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení až 6, a ".

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26.10.2010 č.j. -110 změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že žalobkyně je povinna "nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení" ve výši 13.140,- Kč k rukám advokáta JUDr. Václava Pumprly; ve věci samé jej potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna "nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady odvolacího řízení" ve výši 6.210,- Kč k rukám advokáta JUDr. Václava Pumprly. Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvého stupně, že žalobkyně požadovala v rozporu s hmotným právem vydání rozhodnutí, jímž by zástavním dlužníkům bylo uloženo zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem s tím, že zástavní věřitel je oprávněn domáhat se jejího uspokojení pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, ačkoli správně měla navrhnout nařízení soudního prodeje zástavy ve smyslu ustanovení a násl. , která odrážejí změnu v hmotněprávní úpravě účinnou od 1.1.2001. Soudu prvního stupně přisvědčil také v tom, že poučení žalobkyně o nesouladu žalobního petitu s hmotným právem by bylo nepřípustným hmotněprávním poučením.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se zamítnutím žaloby za stavu, kdy byly v žalobě vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti a k uvedeným tvrzením označeny "relevantní důkazy". Soudům obou stupňů vytýká, že ji poté, co z provedeného dokazování vyplynulo, že nárok na uspokojení ze zástavy vznikl po 1.9.1998, nepoučily ve smyslu ustanovení o tom, že uplatněný nárok na realizaci zástavního práva má být v petitu žaloby slovně vyjádřen jinak, to je prostřednictvím soudního prodeje zástavy. Domnívá se, že nedůvodnost žaloby lze konstatovat pouze tehdy, když nárok uplatněný žalobou není dán, ale nikoli tehdy, kdy žalobkyně pro svůj hmotněprávní nárok zvolí podle názoru soudu nesprávný procesní rámec. Soud je sám oprávněn zasáhnout do petitu žaloby formulací výroku rozsudku jinými slovy, jestliže má k dispozici veškerá relevantní tvrzení a důkazy, případně poučit žalobce o tom, že jeho nárok má být v petitu žaloby slovně vyjádřen jinak. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Ztotožnili se závěrem soudů obou stupňů v tom, že žaloba byla podána v rozporu s hmotným právem. Poučení soudu nepřicházelo v tomto případě v úvahu, protože žaloba obsahovala všechny stanovené náležitosti a byla srozumitelná a určitá.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že - jak vyplývá již ze znění ustanovení - k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy zjištěno, že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo na základě zástavní smlouvy ze dne 10.2.1997 a bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím s právními účinky vkladu ke dni 17.2.1997; pohledávka zástavního věřitele za dlužníky JUDr. L. B. a Mgr. E. B. zajištěná tímto zástavním právem se stala splatnou dne 25.3.2001.

Podle ustálené judikatury soudů se uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem řídí i v době po 1.9.1998 právní úpravou účinnou do 31.8.1998, bylo-li zástavní právo zřízeno v době od 1.1.1992 do 31.8.1998 a vzniklo-li v této době také právo (nárok) zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy; v případě, že právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniklo po 1.9.1998, řídí se uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem, zřízeným v době od 1.1.1992 do 31.8.1998, právní úpravou účinnou od 1.1.2002, ledaže by se zástavní věřitel domáhal nařízení prodeje zástavy žalobou (návrhem) podanou u soudu v době od 1.9.1998 do 31.12.2001 (srov. právní názory vyjádřené například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1999 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2000 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, a ustanovení čl. IV bodu 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a o změně dalších zákonů).

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci vznikl nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy podle zjištění soudů dne 25.3.2001 a že se žalobkyně nedomáhala uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy v době do 31.12.2001, soudy obou stupňů správně dovodily, že tento nárok se řídí právní úpravou účinnou ode dne 1.1.2002 (ustanovení a 2 ) a realizuje se nikoli žalobou na zaplacení pohledávky zajištěné zástavním právem (s tím, že zástavní věřitel je oprávněn domáhat se jejího uspokojení z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí), ale ve smyslu ustanovení žalobou na soudní prodej zástavy podle ustanovení , a 200za

Dovolatelka ostatně - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje. Z vylíčení důvodů dovolání totiž plyne, že soudům vytýká, že jimi nebyla poučena "podle ustanovení o tom, že žalobní petit neodpovídá uplatněnému hmotněprávnímu nároku". Protože se v žalobním návrhu (petitu) soustřeďuje závěr, jaký si žalobce vytvořil o svém hmotněprávním postavení vzhledem k právní normě, která podle jeho názoru upravuje sporný právní vztah, závěr o tom, zda může obstát (zda soud může takovému návrhu vyhovět), není výsledkem aplikace procesních předpisů, ale hmotněprávních norem. Žalobkyně se tak ve skutečnosti nedomáhá splnění poučovací povinnosti, uložené soudu v ustanovení , ale poučení o hmotném právu (o tom, že žalobní petit, který je jinak přesný, určitý a srozumitelný, neodpovídá hmotnému právu a že mu proto nelze vyhovět), které je v občanském soudním řízení po novele provedené nepřípustné (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3.1.1996 sp. zn. , uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, roč. 1996, nález Ústavního soudu ze dne 25.6.1997 sp. zn. , uveřejněný pod č. 82 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 8, roč. 1997, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.12.1999 sp. zn. , který byl uveřejněno pod č. 87 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2000). Bez ohledu na nepřípustnost poučení o hmotném právu nepředstavují námitky žalobkyně uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení . Kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu těchto dovolacích důvodů nemůže být - jak uvedeno již výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé po právní stránce.

S přihlédnutím k tomu, že právní názor odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že proti rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalobkyně přípustné ani podle ustanovení ; dovolání žalobkyně proto podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátkou účelně vynaložené náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které sestávají z paušální odměny ve výši 13.000,- Kč (srov. , , , , a ve znění , č. , č. , č. a Čl. II ) a z paušální částky náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 13.300,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť zástupkyně žalovaných advokátka JUDr. Kateřina Tráge Šťastná v rozporu s ustanovením ve znění , č. , č. , č. , č. a č. neprokázala, že by byla plátcem této daně. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalovaným nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13.300,- Kč je povinna zaplatit k rukám advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala ( ), do tří dnů od právní moci rozhodnutí ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. září 2012

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu