Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1054/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A. se sídlem L-111 5 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer č. 2, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalovaným 1) J. H. a 2) A. H., o 259.963,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2012, č. j. -128, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2012, č. j. -128, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 4. 2011, č. j. -107, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku ve výši 9,4 % p.a. z částky 259.963,90 Kč od 1. 3. 2003 do 17. 9. 2009 a úroku ve výši 9,4 % z částky 235.768,02 Kč od 18. 9. 2009 do 6. 4. 2010 s tím, že žalobce se může domáhat uspokojení své pohledávky vůči žalovanému 1) pouze z výtěžku prodeje id. ½ nemovitostí: pozemek p.č. 1619/1, zastavěná plocha a nádvoří, budova č.p., objekt bydlení, na pozemku p.č. 1619/1, v části obce D., to vše zapsané na LV č. 1191 pro k. ú. D., obec D., okres H., vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, a vůči žalované 2) pouze z výtěžku prodeje id. ½ nemovitostí: pozemek p.č. 1619/1, zastavěná plocha a nádvoří, budova č.p., objekt bydlení, na pozemku p.č. 1619/1, v části obce D., to vše zapsané na LV č. 1191 pro k. ú. D., obec D., okres H., vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, když napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (k otázce realizace nároku zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy srov. právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2002, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. ), a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Námitky žalobce o tom, že „soud mohl zasáhnout do petitu žaloby, měl-li za to, že tento má správně znít jako návrh na nařízení soudního prodeje zástavy“ či „poučit žalobce o nutnosti upravit petit“, nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení , k němuž se při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 nepřihlíží (srov. větu za středníkem ) [poučení o hmotném právu (o tom, že žalobní petit, který je jinak přesný, určitý a srozumitelný, neodpovídá hmotnému právu a že mu proto nelze vyhovět), kterého se žalobce domáhal, je v občanském soudním řízení po novele provedené nepřípustné (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 1996, sp. zn. , uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, roč. 1996, nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 82 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 8, roč. 1997, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 1999, sp. zn. , který byl uveřejněno pod č. 87 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2000)].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu