Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 118/2012

U S N E S E N Í

Ing. J. P.

1/ Z. Š.

, a

2/ D. A.

, zastoupeným JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 204, o zaplacení částky 351.115,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresní soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. července 2011, č. j. -450, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaným se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. října 2010, č. j. -426, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 62.085,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zastavil řízení ohledně částky 74.480,- Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), zamítl žalobu ohledně částky 214.550,- Kč s úrokem z prodlení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky IV., V. a VI.).

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. července 2011, č. j. -450, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v zamítavém výroku III. a v nákladových výrocích IV., V. a VI.; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, k němuž se žalované prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřily.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „ “ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené v napadeném zamítavém výroku III. rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (citované ustanovení bylo zrušeno uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatel v dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – uplatnil; jeho prostřednictvím brojil proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění vztahující se k nákladům, které žalobce vynaložil v souvislosti se stavebními úpravami a trvale instalovaným vybavením pronajatých „nebytových prostor v domě č. p. 23, na adrese K., V. ulice“ (dále jen „předmětné nebytové prostory“). Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak v tomto směru ve skutečnosti založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Dovolatel rovněž namítl, že „soudy obou stupňů měly při výkladu smyslu a účelu citovaných pojmů vycházet zejména z vůle účastníků při koncipování nájemní smlouvy“, že „to byl právě on, kdo uvedenou smlouvu sestavoval, když základním smyslem tohoto ujednání byla ochrana investic žalobcem učiněných v předmětném nebytovém prostoru“, že „druhá smluvní strana při koncipování této smlouvy s daným ujednáním souhlasila a samozřejmě znala jeho smysl a účel“ a že „to, že veškeré uvedené vybavení a úpravy zůstanou v nebytovém prostoru po případném ukončení nájemní smlouvy pronajímatelům, bylo právě předvídáno zmíněným ustanovením nájemní smlouvy“. K takto uplatněným dovolacím námitkám lze dodat, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudek ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. září 2003, sp. zn. , a ze dne 6. ledna 2005, sp. zn. ). Otázka, k čemu směřovala vůle stran při uzavírání nájemní smlouvy, je proto rovněž otázkou skutkovou.

Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , který dovolatel – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – rovněž uplatnil,pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ). Dovolací námitky, že „odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť tento nijak blíže neodůvodnil to, proč vycházel právě z tohoto znaleckého posudku znaleckého ústavu“, a že „soud odvolací svůj závěr /co konkrétně je či není součástí věci, v tomto konkrétním případě součástí nebytového prostoru/ neodůvodnil a rovněž v tomto ohledu je třeba hodnotit toto rozhodnutí jako nepřezkoumatelné“, však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a ve spojení s ustanovením Dovolací soud dospěl k závěru, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž nelze náhradu nákladů přiznat. V uvedených souvislostech totiž nelze přehlédnout naprostou stručnost a obecnost vyjádření a ani to, že žalované dostatečně nereagovaly na vznesené dovolací námitky; navíc alespoň z části nepřípustně uplatnily tzv. skutkové novoty.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. května 2012

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu