Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3803/2010

U S N E S E N Í

J. K.

, proti

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, Územní pracoviště Brno, Orlí č. 27, pro 400 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010, č. j. -109, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010, č. j. -109, a usnesení soudní exekutorky JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., Exekutorský úřad Brno – město, ze dne 24. 2. 2009, č. j. 006 Ex 2/02-465,

se ruší

a věc

se vrací

soudní exekutorce k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutorka JUDr. Alena Blažková, Ph.D. usnesením ze dne 24. 2. 2009, č. j. 006 Ex 2/02-465, rozhodla, že na místo dosavadního povinného L. R. bude pokračováno podle s novým povinným Stát Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště Brno, se sídlem Orlí 27, Brno.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil s tím, že v exekučním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. na místo dosavadního povinného: L. R., zemřelý dne 15. 2. 2005, bude pokračováno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Orlí 27. Uvedl, že ještě před smrtí povinného L. R. vydala soudní exekutorka usnesení o příklepu, podle nichž se vydražiteli nemovitostí povinného stali Z. R. (usnesení o příklepu ze dne 7. 4. 2003), J. K. (usnesení o příklepu ze dne 19. 8. 2004) a P. V. (usnesení o příklepu ze dne 19. 8. 2004), přičemž nejvyšší podání byla doplacena nejpozději ke dni 12. 10. 2004. Ke dni úmrtí tak původní povinný nebyl vlastníkem ani spoluvlastníkem žádné z nemovitostí a předmětem rozvrhového jednání je vydražená částka 1 111 000,- Kč. Z odůvodnění Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2009, č. j. -240 (na č. l. 90), vyplývá, že všichni dědici ze zákona dědictví po zůstaviteli odmítli, k uzavření dohody státu s věřiteli o přenechání předluženého dědictví na úhradu dluhů podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), nedošlo a stát navrhl likvidaci dědictví. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 9. 2007, č. j. -189, a toto usnesení (o likvidaci dědictví) nabylo právní moci dne 29. 11. 2007. Podle odvolacího soudu lze rozhodnout podle bez ohledu na to, že dosud v dědickém řízení nebylo pravomocným usnesením potvrzeno, že dědictví připadá státu podle , neboť pro exekuční řízení není nezbytné, aby pravomocné usnesení soudu o dědictví ve vztahu k dědici deklarovalo rozsah majetku, který tento dědic po zůstaviteli nabyl děděním. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových svědčí dědické právo (nárok na dědictví), které má sice majetkovou povahu, ale není právem, které by mohlo být předmětem převodu, a to s ohledem na , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Namísto původního povinného se pak stává účastníkem rozvrhového řízení podle

Povinná v dovolání, jehož přípustnost opírá o a , namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Zásadní právní význam přisuzuje otázce, „zda je možné, aby soudní exekutor event. i soud v exekučním řízení rozhodl o procesním nástupnictví státu na straně povinného za situace, kdy v dědickém řízení byla pravomocně nařízena likvidace dědictví, tj. za situace, kdy zůstavitel (v exekučním řízení povinný) nemá právního nástupce“. Uvedla, že soudní exekutorka vycházela z rozhodnutí Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 9. 2008, sp. zn. , kterým bylo řízení o dědictví zastaveno. Toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2009, č. j. -240, takže rozhodnutí soudní exekutorky o procesním nástupnictví je v rozporu s Navíc Okresní soud v Blansku rozhodl o zastavení řízení (dne 12. 9. 2008) až poté, co tentýž soud rozhodl v dědickém řízení po původním povinném tak, že usnesením ze dne 17. 9. 2007 nařídil likvidaci dědictví zůstavitele. Za takové situace nemá zůstavitel právního nástupce, přičemž státu může připadnout pouze majetek, který se nepodařilo zpeněžit podle , ale nikoliv z titulu dědického práva státu, jak dovozuje odvolací soud. Namítá rovněž, že odvolací soud posuzoval otázku procesního nástupnictví v rozporu s dosavadní rozhodovací činností vyšších soudů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , ). Za nepřijatelný proto považuje závěr odvolacího soudu, že v daném případě se jedná již jen o rozvrhové řízení. Podle názoru dovolatelky je třeba uzavřít, že povinný zemřel bez právního nástupce, a proto je třeba exekuční řízení zastavit a výtěžek z prodeje nemovitostí projednat v rámci likvidace dědictví. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání - přípustné podle – je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví povinné fyzické osoby ( , 2 ).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že původní povinný L. R. zemřel 15. 2. 2005, tedy poté, co exekucí postižené nemovitosti byly vydraženy a byla doplacena nejvyšší podání.

Podle ustanovení , jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1/). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2/).

Ustanovení , které upravuje procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, je použitelné i v exekučním řízení (ve výkonu rozhodnutí - srov. ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2007, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal názor, že ztratí-li po

zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice

,

jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne ( ) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem jen tehdy, bylo-li

pravomocným usnesením

o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení § 462 obč. zák. Je tomu tak proto, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení § 462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Za tím účelem právě může soud

v řízení o dědictví

rozhodnout podle o tom, že v řízení bude pokračováno se státem, aby ten mohl uzavřít dohodu o přenechání předluženého dědictví věřitelům či navrhnout likvidaci dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 96/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V souzené věci, jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, však dosud v řízení o dědictví takové rozhodnutí vydáno nebylo.

Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož lze o procesním nástupnictví rozhodnout, aniž by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že dědictví připadlo státu, neboť je třeba provést již jen rozvrhové řízení, není správný (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , usnesení ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ).

Protože odvolací soud (a ani soudní exekutorka) z výše uvedeného názoru nevycházel, není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu – stejně jako rozhodnutí soudní exekutorky – zrušil a věc vrátil soudní exekutorce k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu