Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2817/2004

U S N E S E N Í

ze dne 9. března 2004, č.j. -128, takto :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. března 2004, č.j. -128, a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 29. října 2003, č.j. -109,

se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobním návrhem podaným u Okresního soudu v Berouně domáhá vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že „právní úkon, tj. kupní smlouva ze dne 23.5.1996 mezi J. Š., zast. A. P. a.s., jako stranou prodávající, a manželi L. a D. H., jako stranou kupující, na nemovitosti čp. 78 v M. Ch. se stp.č. 315 ve výměře 133 m2 a pastvinou č.parc. 262/2e výměře 467 m2 v k.ú. V. Ch., je neplatná“.

Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 29.1.2003, č.j. -109, rozhodl, že „na místě žalobce, který dne 29.6.2000 zemřel, bude v řízení pokračováno s jeho právním nástupcem, a to: Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, adresa pro doručování, ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Střední Čechy, nám. Republiky 3, Praha 1“.

K odvolání České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9.3.2004, č.j. -128, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně vycházel

ze závěru, že „za situace, kdy všichni v úvahu přicházející dědici dědictví po zemřelém žalobci odmítli, stal se stát, v souladu s kogentním ustanovením § 462 o.z., dědicem

po zemřelém žalobci“, a proto je „procesním nástupcem žalobce … Česká republika,

za kterou v tomto řízení vystupuje … Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Česká republika - Úřad

pro zastupování státu ve věcech majetkových dovolání. Namítá, že „řízení o dědictví

po zemřelém žalobci není dosud pravomocně skončeno, není tedy zcela zřejmé, zda skutečně připadne státu jako odúmrť dle § 462 o.z.“; že „vzhledem ke značnému předlužení dědictví bude postupováno dle § 472 odst. 2 o.z., tedy věci z dědictví budou nabídnuty věřitelům k úhradě dluhů a odmítnou-li věřitelé přijetí těchto věcí, bude navržena likvidace dědictví“; že v případě, že dojde k likvidaci dědictví, „dědictví nepřipadne jako odúmrť státu, ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se nestane procesním nástupcem po zemřelém žalobci a nemůže být s ním v řízení

o určení neplatnosti kupní smlouvy na místě žalobce pokračováno. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, i tímto usnesením potvrzené usnesení soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení

dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení

ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první )

a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení , ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení § 462 obč. zák. dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.

Ustanovení § 107 platí pro sporné i nesporné řízení. Upravuje se v něm postup soudu za situace, kdy účastník ztratí během řízení, tj. v období od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení, způsobilost být účastníkem řízení a řeší z toho vyplývající tzv. procesní nástupnictví.

Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení během řízení (v době

po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno), soud nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování

v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení například tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce (např. při zastavení dědického řízení

po zemřelém účastníku řízení podle a 2 , ledaže by bylo prokázáno, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, při zániku právnické osoby, byla-li provedena likvidace nebo jestliže se likvidace z důvodů uvedených v zákoně nevyžaduje), který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. V těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, a proto soud řízení zastaví.

Nebude-li řízení zastaveno, soud dále posoudí, zda je možné v řízení ihned pokračovat. Tam, kde to nebude možné, řízení usnesením přeruší. Úvaha o tom, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení, od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci.

Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela (byla prohlášena

za mrtvou), jsou zpravidla její dědici. I když se dědictví nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč.zák.), není v této době většinou okruh zůstavitelových dědiců ještě znám. V situaci, kdy nejsou známi zůstavitelovi dědici, může soud v řízení ihned pokračovat, jen je-li tu nebezpečí z prodlení, a to s opatrovníkem, kterého neznámým dědicům ustanovil a který bude dědice zastupovat do doby, než budou v dědickém řízení zjištěni; jinak řízení přeruší. Přerušení řízení trvá obvykle až do skončení řízení o dědictví. Teprve až poté je totiž zřejmé, který z dědiců převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, popřípadě zda povinnost nezanikla zcela nebo zčásti podle § 470 obč. zák. Má-li zůstavitel jediného dědice nebo patří-li do dědictví dostatečný majetek, je-li předmětem řízení nepeněžité plnění (např. vydání věci), nebo je-li zřejmé, který z více dědiců právo převezme (např. podle závěti, která nebyla v dědickém řízení napadena), lze v řízení

v těchto a v jim podobných případech pokračovat již před skončením dědického řízení, pokud to nevylučuje povaha věci.

O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (tedy kdo je jeho procesním nástupcem

v projednávaném sporu nebo v jiné právní věci), soud vždy rozhodne usnesením. Soud může v řízení pokračovat vždy až po právní moci usnesení o procesním nástupnictví.

V posuzovaném případě z obsahu spisu i z podaného dovolání vyplývá, že dosud nelze učinit jednoznačný závěr, zda dědictví po zůstaviteli připadne státu, tj. České republice, ve smyslu ustanovení obč. zák., nebo zda v řízení o dědictví po žalobci dojde k likvidaci dědictví (srov. a násl. ), tedy zda zůstavitel bude či nebude mít právního nástupce, se kterým by bylo lze v řízení pokračovat jako s účastníkem řízení. Za těchto okolností je proto na místě, aby řízení bylo - jak výše uvedeno - přerušeno do skončení řízení o dědictví po žalobci.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 1 část věty

za středníkem ) Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení

( , věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu