Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3621/2010

U S N E S E N Í

J. J.

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, pro 913 260,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 7. 2010, č. j. -120, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 7. 2010, č. j. -120, a usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla ze dne 12. 4. 2010, č. j. 2 EX 1502/03-103,

se ruší

a věc

se vrací

soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl usnesením ze dne 12. 4. 2010, č. j. 2 EX 1502/03-103, rozhodl, že podle , 2 bude v exekuci dále pokračováno s dědicem povinného K. V., zemřelého, posledně bytem v P., Radobyčice 224, a to Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že zemřelý povinný nezanechal žádné dědice ze zákona ani ze závěti a že dědictví připadlo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), jako odúmrť státu. Proto je Česká republika právním nástupcem zemřelého povinného a rozhodnutí podle a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), je tudíž namístě. Odvolací soud také odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. .

Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť nebyl vyžádán dědický spis, ze kterého by soud zjistil, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 10. 2009, č. j. -523, které nabylo právní moci 3. 12. 2009, zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. , a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Od té doby nebylo vydáno žádné rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že by Česká republika nabyla dědictví po K. V. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že povinná neuplatňuje žádný z dovolacích důvodů a že zcela pomíjí citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Dovolání proto považuje za zjevně bezdůvodné.

Dovolání - přípustné podle – je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví povinné fyzické osoby ( , 2 ).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že po vydání usnesení o nařízení exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí povinný K. V. zemřel.

Podle ustanovení , jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1/). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2/).

Ustanovení , které upravuje procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, je použitelné i v exekučním řízení (ve výkonu rozhodnutí - srov. ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 2. 2007, sp. zn. uveřejněném pod číslem 15/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zaujal názor, že ztratí-li po

zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne ( ) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem jen tehdy, bylo-li

pravomocným usnesením

o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení § 462 obč. zák. Je tomu tak proto, že dědické řízení může být skončeno také schválením dohody o přenechání dědictví zůstavitelovým věřitelům k úhradě dluhů, je-li dědictví předluženo, nebo že soud může nařídit likvidaci dědictví, je-li dědictví předluženo nebo navrhne-li to stát, kterému má dědictví připadnout podle ustanovení § 462 obč. zák., jestliže není možné uhradit peněžitý dluh zůstavitele zcela nebo zčásti penězi z dědictví a věřitel odmítl přijmout na úhradu své pohledávky věc z dědictví, i když dědictví není předluženo. Za tím účelem právě může soud

v řízení o dědictví

rozhodnout podle o tom, že v řízení bude pokračováno se státem, aby ten mohl uzavřít dohodu o přenechání předluženého dědictví věřitelům či navrhnout likvidaci dědictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 96/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V souzené věci, jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, však dosud v řízení o dědictví takové rozhodnutí vydáno nebylo, soudní komisařka pouze v podání ze dne 18. 3. 2010 uvedla, že zůstavitel K. V. nezanechal žádné dědice ze zákona ani ze závěti a že dědictví připadlo jako odúmrť státu.

Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož lze o procesním nástupnictví rozhodnout, aniž by bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o tom, že dědictví připadlo státu, není správný (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. , usnesení ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. ).

Protože odvolací soud (a ani soud prvního stupně) z výše uvedeného názoru nevycházel (za významné nepovažoval ani vydání rozhodnutí podle ), není jeho rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu – stejně jako rozhodnutí soudního exekutora – zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu