Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1053/2006

20 Cdo 1053/2006

U S N E S E N Í

JUDr. Gerda Čermáka

České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, pro 3.242,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, č.j. -21, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 12. 2004, č.j. -21, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 15. 10. 2003, č.j. -14,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Jihlavě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 10. 2003, č.j. -14, jímž Okresní soud v Jihlavě rozhodl, že v řízení bude namísto Petra Svobody, který 3. 4. 2001 zemřel, jako s povinným pokračováno s Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Po zjištění, že všichni v úvahu připadající dědicové ze zákona dědictví odmítli a že nebyla prokázána existence závěti zůstavitele, odvolací soud uzavřel, že není třeba vyčkat právní moci usnesení o dědictví (zde usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 4. 2004, č.j. -388), neboť již v tomto stadiu řízení je najisto postaveno, že

„univerzálním dědicem, jemuž mimo jiné připadnou i sepsané movité věci, je právě Česká republika“.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž namítla nesprávné právní posouzení věci ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “). V případech, na které se vztahuje ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), stát nemá postavení dědice. Pokud mu dědictví připadne, uplatní se co do odpovědnosti za dluhy a za přiměřené náklady pohřbu zůstavitele ustanovení a 2 obč. zák. včetně toho, že může navrhnout likvidaci dědictví; v takovém případě by dovolatelce připadl pouze majetek, který by se soudu nepodařilo zpeněžit. Řízení o dědictví však dosud není pravomocně skončeno a „vše nasvědčuje tomu“, že bude nařízena likvidace dědictví. Z uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2003, č.j. -1192, byl na majetek oprávněné Plasty a formy, a.s., prohlášen konkurs; dnem, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, tj. 12. 11. 2003, přešlo oprávnění nakládat s majetkem konkursní podstaty (tedy i s vymáhanou pohledávkou) na správce konkursní podstaty úpadkyně, jímž byl ustanoven JUDr. Gerd Čermák( , věta první, , o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), a současně zanikly i plné moci úpadkyně ( cit. zákona). Protože řízení o výkon rozhodnutí se nepřerušuje (srov. ), pokračoval v něm Nejvyšší soud se správcem konkursní podstaty jako s oprávněným namísto úpadkyně.

Naopak platí : V řízení o výkon rozhodnutí, v němž úpadce vystupoval ke dni prohlášení konkursu jako povinný, zůstává účastníkem řízení i nadále úpadce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 95).

Dovolání – přípustné podle ustanovení – je i důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví povinné fyzické osoby ( , 2 ).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že po pravomocném nařízení výkonu rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 7. 1998, sp. zn. ) prodejem movitých věcí Petr Svoboda, naposledy bytem v Jihlavě, Březinova 54, dne 3. 4. 2001 zemřel. Protože dědici ze zákona dědictví odmítli a existence závěti prokázána nebyla, rozhodl Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 20. 4. 2004, č.j. -388, tak, že dědictví připadlo státu ( obč. zák., ). Obvyklou cenu majetku soud stanovil částkou 1.906.761,- Kč, výši dluhů částkou 968.785,90 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 937.975,10 Kč ( ). Rozhodnutí o dědictví nenabylo právní moci, neboť stát jej napadl odvoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Podle ustanovení , jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1/). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde (odstavec 2/).

Ustanovení , které upravuje procesní nástupnictví při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, je použitelné i ve výkonu rozhodnutí (srov. ).

Nastala-li hmotněprávní sukcese na straně povinného po nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění (při jeho provádění), je rozhodující, zda přechod povinnosti je spjat s převzetím věci, práva nebo jiného majetku, které byly nařízeným výkonem (coby předmět exekuce) postiženy; je-li tomu tak (právní nástupce povinného předmět exekuce převzal), postupuje soud podle ustanovení Po právní moci usnesení pak soud pokračuje v řízení (v provádění výkonu) s právním nástupcem povinného. V opačném případě, tj. nepřešel-li na právního nástupce povinného předmět exekuce, nelze v řízení (v provádění výkonu) pokračovat, neboť právnímu nástupci nepatří majetek, ohledně kterého byl výkon nařízen; soud podle nemůže postupovat a jediným východiskem je zastavení výkonu rozhodnutí podle

Na návrh státu, kterému má dědictví připadnout podle § 462 obč. zák. (jako tzv. odúmrť), lze nařídit likvidaci dědictví jen tehdy, jestliže peníze z dědictví nepostačují k úhradě přiměřených nákladů spojených s pohřbem zůstavitele a všech zůstavitelových peněžitých dluhů, za něž stát odpovídá podle obč. zák., jestliže stát nabídl věřitelům k úhradě jejich pohledávek věci z dědictví a jestliže věřitel (některý ze zůstavitelových věřitelů) tuto nabídku odmítl ( , 2 obč. zák., ). Návrh na nařízení likvidace dědictví může být podán jen před pravomocným skončením projednání dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2003 pod č. 13).

Je sice pravda, že pokud dědicové dědictví odmítnou, nastává stejná situace, jako kdyby zůstavitel žádné dědice nezanechal (odmítnutí dědictví má zpětné účinky ke dni smrti zůstavitele), a až do právní moci usnesení, kterým bylo potvrzeno, že dědictví připadlo státu ( ), je považován za vlastníka celého majetku patřícího do dědictví – tedy i movitých věcí postižených výkonem rozhodnutí – stát. Na straně druhé však nelze přehlížet důsledky, které nastanou, jestliže soud vyhoví návrhu státu a usnesením nařídí likvidaci dědictví ( ). Po právní moci takového usnesení provede soud zpeněžení všeho zůstavitelova majetku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem mimo dražbu přiměřeně podle zvláštního předpisu ( ) a o majetku zůstavitele, který se nepodařilo takto zpeněžit, rozhodne, že připadá státu s účinností ke dni smrti zůstavitele (srov. , 2 ).

V usnesení o nařízení likvidace dědictví vyzve soud věřitele, aby mu ve stanovené lhůtě oznámili své pohledávky, a upozorní je, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou (srov. , větu první, ); to platí i o pohledávkách, k jejichž vydobytí je veden výkon rozhodnutí. Z toho vyplývá, že (pravomocně nařízený) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí patřících do dědictví po zůstaviteli by nemohl být po dobu likvidace dědictví proveden (uspokojení přihlášené pohledávky z věcí, o nichž bylo rozhodnuto ve smyslu , by připadalo v úvahu až po skončení likvidace). Uvedené důsledky, jež mají základ v přednostním uspokojení přihlášených pohledávek věřitelů z výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele ( , 2, 3 ) před odděleným uspokojením cestou exekuce, naopak nenastanou, jestliže usnesení podle nabude právní moci. V takovém případě platí, že vlastníkem exekucí postižených movitých věcí, které patří do dědictví, je – s účinností ke dni smrti zůstavitele – stát, s nímž jako s právním nástupcem povinného, který předmět exekuce převzal, může soud po právní moci usnesení podle v provádění výkonu rozhodnutí pokračovat.

Lze uzavřít, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož není pro rozhodnutí podle významné, zda usnesení o dědictví, jímž soud potvrdil, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nabylo právní moci, správný není. Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí zrušil, a protože důvody kasace platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2006

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu