Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1358/2011

U S N E S E N Í

České kanceláře pojistitelů

1)

V. E.,

zastoupenému opatrovnicí Gabrielou Pokornou, zaměstnankyní Obvodního soudu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 5, Nám. Kinských 5, a

2)

J. P.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 12, Nad Belárií 513/13, o zaplacení 1.148.699,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2010, č. j. -165, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jiřího Jaroše, advokáta se sídlem v Praze 12, Nad Belárií 513/13.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 3. 2010, č. j. -165, potvrdil rozsudek ze dne 26. 6. 2009, č. j. -139, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 uložil prvnímu žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 1.148.699,- Kč se zákonným úrokem z prodlení, vůči druhému žalovanému žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že dne 8. 4. 2004 první žalovaný bez řidičského oprávnění při jízdě osobním motorovým vozidlem Škoda 120, reg. zn. ACP 54-96, ve vlastnictví druhého žalovaného zavinil dopravní nehodu, jíž způsobil škodu na sloupu rampy se světelnými dopravními značkami nad vozovkou ve vlastnictví Technické správy komunikací hl. města Prahy a těžké zranění chodce J. K., jemuž žalobkyně prostřednictvím Kooperativa pojišťovny, a. s., nahradila vzniklou škodu z garančního fondu vzhledem k tomu, že k uvedenému vozidlu nebylo uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ “). Soudy obou stupňů shodně dovodily, že žalobkyně nemá vůči druhému žalovanému právo na regres toho, co poškozenému plnila podle zákona, neboť on za vzniklou škodu neodpovídá. Zabezpečil totiž nepojízdné vozidlo po dobu své nepřítomnosti odstraněním baterie z vozidla a uložením klíčů od vozu v domě svých rodičů, kde bylo vozidlo opravováno bratrem druhého žalovaného. První žalovaný při návštěvě bratra užil předmětné vozidlo bez vědomí druhého žalovaného ( obč. zák.), aniž by mu druhý žalovaný užití vozidla svou nedbalostí umožnil. První žalovaný naopak odpovídá za porušení své právní povinnosti podle ve spojení s obč. zák., neboť vozidlo odcizil a použil, přestože neměl řidičské oprávnění, a způsobil při jeho řízení škodu.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle s tím, že za otázku zásadního právního významu považuje posouzení pasivní legitimace druhého žalovaného z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle obč. zák. Podle dovolatelky je chybné zjištění odvolacího soudu, že vozidlo bylo prvním žalovaným použito bez vědomí druhého žalovaného, jenž vozidlo před neoprávněným užitím třetí osobou dostatečně zajistil tím, že z vozidla vyjmul baterii a spolu s klíči od vozu ji umístil do domu, před nímž bylo vozidlo zaparkováno. V daném případě totiž za škodu odpovídají první a druhý žalovaný solidárně a není správný závěr odvolacího soudu, že druhý žalovaný za škodu způsobenou vozidlem v jeho vlastnictví neodpovídá, neboť jeho vozidlo bylo prvním žalovaným použito bez jeho vědomí či proti jeho vůli. Z hlediska obč. zák. k naplnění podmínky nedbalosti postačuje nedbalost nevědomá, kdy provozovatel nemusí vědět, že způsob zvoleného zajištění vozidla není dostačující a zneužití prostředku v době jeho nepřítomnosti umožňující, ačkoliv to vzhledem k okolnostem a ke svému postavení vědět mohl a měl. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. dovolatelka dovozuje, že druhý žalovaný z nedbalosti zavinil dispozici s nepojištěným vozidlem tím, že ačkoli zajistil vozidlo proti zneužití třetí osobou odstraněním baterie a uložením klíčů do kuchyně domu svých rodičů, bylo předmětné vozidlo k dispozici komukoli, kdo měl do domu přístup. Nevědomou nedbalost by vyloučilo pouze zajištění klíčů od vozidla v uzamčeném nepřístupném prostoru. Vzhledem k okolnostem případu je proto podle dovolatelky zajištění automobilu odložením baterie vozidla a klíčů v domě rodičů druhého žalovaného nedostatečné. Poukazuje dále na nesoulad v některých svědeckých výpovědích, kterým soudy nevěnovaly bližší pozornost. Dovolatelka rovněž zdůrazňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu nezohledňuje její postavení subjektu sui generis a že se jeho důsledky projeví v kalkulaci plateb odváděných jednotlivými pojišťovnami do garančního fondu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Druhý žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí s poukazem na nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí; je napadán závěr odvolacího soudu o tom, že druhý žalovaný nebyl při zajištění vozidla ani nevědomě nedbalý, tj. otázka nesprávnosti skutkových zjištění, která však přípustnost dovolání založit nemůže.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně ve vztahu k druhému žalovanému potvrdil, aniž by tento dříve rozhodl jinak, a proto může být dovolání proti jeho rozsudku přípustné pouze podle , tj. za podmínky, že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( )

Dovolání je podle přípustné jen pro řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.

Dovolatelka svými námitkami vytýká odvolacímu soudu nesprávnost skutkových zjištění a nedostatky provedeného hodnocení důkazů ohledně okolností, za nichž měl druhý žalovaný svou nedbalostí umožnit prvnímu žalovanému užití vozidla, jímž byla způsobena škoda. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění však není dovolacím důvodem podle , nýbrž dovolacím důvodem podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce ustanovení vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) K případným jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - , lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné, popřípadě pokud by samy o sobě zakládaly otázku zásadního právního významu, což však není daný případ.

Předně je třeba konstatovat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s dosavadní judikaturou v této otázce, podle níž není-li vlastník vozidla osobou odpovědnou za škodu způsobenou provozem jeho vozidla, k němuž nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu, nemá vůči němu Česká kancelář pojistitelů postižní právo podle , ve znění účinném před novelou provedenou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura, 9/2010, pod č. 121). Od dosavadní judikatury se rovněž soudy nižších stupňů neodchýlily, jestliže druhého žalovaného nepovažovaly za „osobu bez pojištění odpovědnosti“ za situace, kdy ten za vzniklou škodu neodpovídá (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , a ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. ).

Za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku odpovídá zásadně jeho provozovatel, a to na principu objektivní odpovědnosti, tj. i tehdy, jestliže v okamžiku vzniku škody sám neřídil. Pouze v případě, že byl dopravní prostředek použit bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu ten, kdo tímto způsobem dopravního prostředku použil. Tato zásada je částečně prolomena ve prospěch solidární odpovědnosti původce škody a provozovatele v případech, kdy provozovatel zneužití svého dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Za nedbalost provozovatele se v soudní praxi nejčastěji považuje porušení povinnosti uložené provozovateli právním předpisem či jeho neobezřetné chování, např. vzdálení se od vozidla bez možnosti okamžitě zasáhnout v případě potřeby a bez náležitého zabezpečení vozidla, např. uzamčením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. ).

Argumentace v uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani nyní, je založena na tom, že pojištění odpovědnosti se podle § 6 odst. 1 zákona vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle § 427 a násl. obč. zák. jeho provozovatel, podle § 420 odst. 1 obč. zák. pak jeho řidič (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. ), pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v § 420 odst. 2 obč. zák. (srov. též rozsudek publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li tedy Česká kancelář pojistitelů podle § 24 odst. 7, ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo postihu vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla, nemůže mít toto postižní právo proti tomu, kdo za škodu nenese odpovědnost.

Soudy obou stupňů v předmětném sporu dospěly k závěru, že druhý žalovaný nezavinil zneužití svého vozidla prvním žalovaným, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti. Není-li žádným předpisem stanoveno, jak a kde mají být klíče od vozidla uloženy, je třeba vyjít z požadavku rozumného přístupu k zabezpečení klíčů. Vyjmutí baterie automobilu a její uložení do kuchyně domu se pak jeví jako další kladná okolnost svědčící druhému žalovanému, který uvedeným způsobem učinil obvyklé kroky k tomu, aby po dobu opravy prováděné jeho bratrem na dvoře domu rodičů nemohla vozidlo použít nepovolaná osoba. Jestliže druhý žalovaný nemohl předpokládat [skutková zjištění soudů obou stupňů nelze v rámci dovolacího přezkumu podle , odst. 3 přezkoumávat], že první žalovaný vstoupí do domu rodičů druhého žalovaného jako host jeho bratra, a bez vědomí druhého žalovaného i osob v domě po vzetí klíčů a baterie následně zprovozní nepojištěné vozidlo, není za vznik škody J. K. odpovědný. Na tom nic nemění ani specifické postavení České kanceláře pojistitelů při poskytování plnění z garančního fondu, protože základem pro vymezení pasivní legitimace ve sporu je zde ustanovení obč. zák., které nemůže být vykládáno ve vztahu k různým oprávněným osobám odlišně. Rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná dovolatelkou (rozsudek ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , a dále rozsudek ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. ) pak mají odlišný skutkový základ od nyní posuzované věci v tom, že v nich došlo ke zneužití vozidel osobami nezletilými.

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i judikaturou dovolacího soudu a nepředstavuje tak rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a Druhý žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to za podání vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem z částky napadené dovoláním, tj. 20.000,- Kč, krácená o polovinu ( , , , ), po krácení 10.000,- Kč. Druhému žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , stejně jako částka 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % na celkových 12.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu