Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3360/2007

      25

Cdo 3360/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í  :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 2. 2006, č.j. -39, uložil  druhému žalovanému zaplatit žalobkyni 36.495,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 9. 2004 do zaplacení, žalobu proti prvnímu žalovanému zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že při dopravní nehodě dne 4. 11. 2002, kterou jako řidič způsobil druhý žalovaný, bylo poškozeno vozidlo J. J., jemuž žalobkyně (Č. k. p.) z garančního fondu vyplatila 36.495,- Kč na náhradu škody způsobené provozem vozidla, k němuž nebyla uzavřena smlouva o povinném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu ust. (dále jen „ “). Vlastníkem vozidla byla leasingová společnost (první žalovaný) a druhý žalovaný byl jako leasingový nájemce jeho provozovatelem. V leasingové smlouvě se druhý žalovaný zavázal, že uzavře smlouvu o povinném pojištění odpovědnosti za škodu, což učinil, smlouva však byla k 18. 7. 2002 ukončena pro neplacení pojistného. Žalobkyně se podle zákona domáhala na obou žalovaných zaplacení částky, kterou poskytla J. J. Soud prvního stupně uzavřel, že za škodu způsobenou J. J. odpovídá druhý žalovaný jakožto provozovatel vozidla podle ust. obč. zák. První žalovaný jako vlastník měl sice podle ust. zákona povinnost vozidlo pojistit, ovšem v tehdejší době výslovně nestanovil povinnost vlastníka nepojištěného vozidla zaplatit žalobkyni to, co plnila poškozenému.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2006, č.j. -65, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni 36.495,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 9. 2004 do zaplacení společně a nerozdílně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl však k jiným závěrům. č. 168/1999 Sb. ve znění účinném ke dni 28. 2. 2003 (vznik nároku žalobkyně) sice neobsahoval ust. o tom, že vůči pohledávce K. (Č. k. p.) jsou solidárními dlužníky provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, avšak povinnost provozovatele i vlastníka vozidla k plnění K. byla dána i před tím. Vzhledem k tomu, že první žalovaný jako vlastník vozidla měl podle zákona povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, v případě, že tak neučinil, je osobou bez pojištění odpovědnosti, za níž bylo plněno poškozenému. Druhému žalovanému vznikla smluvně (uzavřením leasingové smlouvy) povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, a proto po zániku tohoto pojištění je i on osobou bez pojištění odpovědnosti. Proto i před novelou zákona, která výslovně stanoví solidární povinnost provozovatele a vlastníka vozidla, měly tyto osoby povinnost k náhradě toho, co za ně K. poškozenému plnila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (   ). Namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil a na projednávaný případ nesprávně aplikoval č. 168/1999 Sb. v tehdejším znění. Teprve novela zákona ( ) účinná od 29. 9. 2005 zakotvila solidární povinnost provozovatele a vlastníka vozidla vůči K. a v rámci principu zákazu retroaktivity právních předpisů nelze dovodit zákonnou povinnost prvního žalovaného uzavřít pojistnou smlouvu, a nelze jej tedy ani považovat za osobu bez pojištění. Za škodu způsobenou provozem vozidla odpovídá jeho provozovatel, a tím byl druhý žalovaný. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, věc projednal podle ust. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 18. 10. 2006, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ).

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , které první žalovaný uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle (ve znění účinném ke dni 28. 2. 2003) uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob.

Podle § 6 odst. 1 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona K. (tj. Č. k. p.) poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.

Podle § 24 odst. 7 věty první zákona K. má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.

 Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyšel z názoru, že pasivní legitimace v tomto sporu se odvíjí od posouzení, zda a kdo má povinnost uzavřít pojistnou smlouvu. Již ve svých předchozích rozhodnutích se dovolací soud zabýval posouzením, které osoby vymezuje pod pojmem „osoba bez pojištění odpovědnosti“. Např. v rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , a ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že za osobu bez pojištění odpovědnosti, vůči níž má K. ve smyslu právo na náhradu, je třeba považovat tu osobu, která za způsobenou škodu odpovídá, nikoliv pouze osobu, která nesplní povinnost uzavřít k vozidlu pojistnou smlouvu ve smyslu tohoto zákona. Pojištění odpovědnosti se podle zákona vztahuje totiž na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle a násl. obč. zák. jeho provozovatel, podle obč. zák. pak jeho řidič (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. ), pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ uvedený v ust. obč. zák. (srov. též rozsudek publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li tedy Č. k. p. (žalobkyně) podle , ve spojení s zákona (ve znění tehdy účinném) právo postihu vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného vozidla, nemůže mít toto postižní právo proti tomu, kdo za škodu nenese odpovědnost, byť by jako vlastník vozidla nesplnil svou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Druhý žalovaný sice neměl zákonnou povinnost uzavřít smlouvu o povinném pojištění vozidla, zavázal se k tomu vůči prvnímu žalovanému v leasingové smlouvě, to však neznamená, že by tímto smluvním ujednáním zanikla povinnost vlastníka vozidlo pojistit, vyplývající přímo ze zákona ( ). Avšak vlastník vozidla, pokud není řidičem ( obč. zák.) ani provozovatelem vozidla (srov. R 6/2009, obč. zák.), není osobou odpovědnou za vznik škody z dopravní nehody, a podle tehdejší právní úpravy zákona nemá vůči pohledávce K. solidární povinnost k plnění.

Protože odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení nároku uplatněného proti prvnímu žalovanému, je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle je naplněn. Dovolací soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci společně a nerozdílně s druhým žalovaným 36.495,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 17. 9. 2004 do zaplacení, spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( části věty za středníkem, odst. 3 věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 28. ledna 2010

              JUDr. Marta   Škárová,v.r.

  předsedkyně senátu