Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1778/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra  a  soudců  JUDr.  Marty   Škárové  a  JUDr.   Petra   Vojtka   ve  věci žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Z. Č., zastoupenému advokátem, a 2) J. J., zastoupené opatrovníkem JUDr. Z. L., advokátem, o 38.701,- Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2006, č. j. -78, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2006, č. j. -78,  se  ve   výroku,   jímž   byla   zamítnuta žaloba vůči žalované 2) J. J., a v závislých výrocích o povinnosti žalobce zaplatit státu soudní poplatek a o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a státem zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, č. j. -59, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci 38.701,- Kč s úrokem z prodlení v rozsudku blíže specifikovaným a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná 2) jako řidička automobilu ve vlastnictví žalovaného 1), způsobila dne 13. 11. 2003 dopravní nehodu, při níž došlo k poškození cizího automobilu. Jelikož žalovaný 1) neměl sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti  za  škodu   způsobenou provozem svého vozidla, poskytla žalobkyně v souladu s , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, prostřednictvím svého smluvního partnera U. p., a.s., vlastníku poškozeného automobilu náhradní plnění ze svého garančního fondu a podle téhož zákona má právo na náhradu tohoto plnění proti oběma žalovaným, kteří za škodu odpovídají – žalovaný 1) podle (dále jen „obč. zák.“) a žalovaná 2) podle  obč. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 7. 2006, č. j. -78, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému 1) zaplatit žalobkyni   částku  38.701,-  Kč   s úroky z prodlení, žalobu vůči žalované 2) zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy   obou stupňů mezi žalobcem a žalovaným 1) a mezi žalobcem a   státem, o povinnosti žalobce zaplatit   za   žalovanou   2)   soudní    poplatek   z odvolání   a o přiznání náhrady cestovného opatrovníku žalované 2). Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která však odlišně právně posoudil. Dospěl k závěru, že na posuzovanou věc dopadá ve znění účinném k 13. 11. 2003 (dále jen „ “, resp. „zákon“), podle jehož má kancelář právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b) (téhož ustanovení), na náhradu toho, co za něho plnila. Žalobci tak vznikl regresní nárok podle citovaného ustanovení pouze vůči žalovanému 1). Žalovaná 2) nemůže být solidární dlužnicí žalovaného 1), jelikož ke změně ustanovení (v pozdějším znění odst. 8) zákona v tom smyslu, že řidič vozidla je solidárním dlužníkem tehdy, pokud za způsobenou škodu odpovídá, došlo až  s   účinností   od   29. 9. 2005.  Ustanovení   ve znění však nelze na tento případ aplikovat, neboť ke vzniku škody došlo již 13. 11. 2003 (příp. k likvidaci škody 3. 2. 2005), tedy před nabytím účinnosti uvedené novely. Z těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná 2) není v této věci pasivně věcně legitimována.

Proti   části   výroku   I.,   jíž   byla   zamítnuta žaloba vůči žalované 2), a výroku III. (o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a státem) rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání; jeho přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “) a jako dovolací důvod uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná 2) není ve sporu pasivně věcně legitimována. Za nesprávný pokládá „omezený gramatický výklad“ ustanovení  odvolacím soudem, který je dle jeho názoru v rozporu s principy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, na nichž spočívá, a který přehlíží vzájemnou vazbu a úpravy odpovědnosti za škodu v . Za vzniklou škodu odpovídá nejen provozovatel vozidla, jehož odpovědnost za   škodu   způsobenou provozem vozidla vyplývá z ustanovení a násl. obč. zák., nýbrž i řidič vozidla,   který   způsobenou škodu zavinil ( obč. zák.).   Dovolatel   v této souvislosti poukazuje na již ustálenou    soudní   praxi (R 29/1979, R 3/1984), podle   níž   si   tyto   dva   druhy odpovědnosti vzájemně nekonkurují a mohou existovat souběžně. Osobou, na niž se pojištění odpovědnosti vztahuje, je podle zákona každý, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě; je přitom nerozhodné, zda se jedná o odpovědnost objektivní (za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu) či odpovědnost subjektivní (za zaviněné porušení právní povinnosti). Z uvedeného dovolatel dovozuje, že osobou bez pojištění odpovědnosti nelze rozumět „osobu, která nesplnila povinnost uzavřít pojištění“ ani „osobu, která provozuje nepojištěné vozidlo“, nýbrž   každého,   kdo   odpovídá za způsobenou škodu a jehož odpovědnost není „kryta pojištěním“ podle zákona. Za takovou osobu je žalobce podle zákona povinen poskytnout poškozenému plnění z garančního fondu. Z toho je zřejmé, že výplatou plnění z garančního fondu žalobci vzniká postižní právo (nárok) na jeho náhradu vůči každému, kdo za způsobenou škodu odpovídá. Tento nárok může uplatnit jak vůči provozovateli, tak i vůči řidiči nepojištěného vozidla, který způsobil škodu svým zaviněným protiprávním jednáním. Dovolatel je přesvědčen, že žalovaná 2) „je ve sporu pasivně legitimována, jelikož zaviněně porušila pravidla silničního provozu a v příčinné souvislosti s uvedeným protiprávním jednáním způsobila škodu na majetku poškozeného“. Proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žádný ze žalovaných se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší   soud   posoudil   dovolání podle , a a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

V posuzovaném případě je dovolání proti části výroku, jíž byla žaloba vůči žalované 2) zamítnuta, přípustné podle , neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl v této části změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 věty první je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími   důvody   a   jejich   obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v , a b) a (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ). Takové vady nejsou v dovolání namítány a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.

Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle

Obecně je právní posouzení nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - byť správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V  projednávané  věci   dovolatelka   zpochybňuje   právní závěr odvolacího soudu (na němž napadené rozhodnutí spočívá), že žalovaná 2) není ve sporu pasivně věcně legitimována, neboť z ustanovení (dříve 7) (ve znění před novelou č. ) nevyplývá, že solidárním dlužníkem spolu s provozovatelem nepojištěného vozidla (za něhož  žalobkyně poskytla poškozenému náhradní plnění) může být i řidič tohoto vozidla.

Podle věty první ve znění účinném ke dni 13. 11. 2003 (dále opět  „ “,   popřípadě   jen   „zákon“)   uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti (dále jen „ “) je povinen vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 6 odst. 1 zákona pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona Kancelář (tj. Č. k. p.)  poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za (…) škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.

Podle § 24 odst. 7 věty první zákona Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.

Ustanovení  o  odpovědnosti   za  škodu způsobenou provozem motorového vozidla (§ 427 a násl. obč. zák.) není ve vztahu k obecné odpovědnosti podle § 420 obč. zák. ustanovením speciálním, nýbrž obě skutkové podstaty stojí vedle sebe. Odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem proto nevylučuje odpovědnost řidiče tohoto vozidla, který způsobil škodu při téže škodní události porušením právní povinnosti; je proto na vůli poškozeného, vůči kterému ze škůdců (či zda vůči oběma) nárok na náhradu škody uplatní (srov. Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. . Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. B., 2006, s. 735-737, či rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 27. 9. 1977, publikovaný pod č. 29/1979 Sbírky rozhodnutí  a  sdělení   soudů ČSSR). Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. , vyjádřil   názor, že osobou bez pojištění odpovědnosti (ve smyslu ), je nikoli osoba, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu ve smyslu zákona, nýbrž osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, u něhož nebyla taková uzavřena. Č. k. p. (žalobkyně) má proto podle ve spojení s zákona právo postihu vůči každému, kdo odpovídá za způsobenou škodu a za koho plnila. Bylo by proti smyslu daného ustanovení, kdyby postih nebyl možný proti osobě, která za škodu odpovídá na základě zavinění. Opačný výklad by možnost postihu nepřiměřeně zúžil. Dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení se od tohoto závěru ani v posuzované, skutkově i právně zcela obdobné věci. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu proto dovolací soud považuje za nesprávný a dovolání za opodstatněné.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně   změněn   tak, že   žaloba   vůči   žalované  2)   byla zamítnuta, a v závislých výrocích o nákladech řízení a o soudním poplatku dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta první ).

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí ve věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. března 2008

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu