Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 901/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce I. U., bytem P., zastoupeného Mgr. Tomášem Radoňem, advokátem se sídlem Praha 7, Kostelní 26, proti žalované městské části Praha 11, se sídlem Praha 11, Ocelíkova 672/1, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2010, č. j. -109, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 12. 2010, č. j. -109, potvrdil rozsudek ze dne 1. 6. 2010, č. j. -76 (ve znění opravného usnesení ze dne 18. 6. 2010, č. j. -79), kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu o velikosti 3+1 v 8. patře budovy na pozemku v k. ú. Ch. na adrese P. – Ch. (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) daná žalobci dopisem ze dne 22. 10. 2008, je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že uplatněné výpovědní důvody podle a c) ve znění účinném po novele provedené (dále jen „obč. zák.“) byly naplněny. Pokud jde o první uvedený výpovědní důvod, konstatoval, že bylo nepochybné, že žalobce přenechal byt do podnájmu bez souhlasu žalované nejméně M. N. Z jeho svědecké výpovědi je třeba vycházet, neboť v bytě žil, věděl o uspořádání poměrů, uvedl, že žalobci dával za užívání bytu částku 6.000,- Kč, že nebyl jeho homosexuálním přítelem, že v bytě pobýval určitou dobu i další muž, že do bytu chodila asi jednou za čtrnáct dní žalobcova manželka pro poštu a zalít květiny a že žalobce občas v bytě pobýval. Tato zjištění pak korespondují i s výpověďmi ostatních svědků, kteří uvedli, že žalobce a manželku v bytě neviděli několik let (manželé S.), resp. že tito v bytě nebydlí (E. Z.), a nemohou být vyvráceny výpovědí J. M., který se v předmětném domě zdržoval jen čtvrt roku a žalobce v té době občas potkával, což nijak nevylučuje závěr o tom, že tento přenechával byt do užívání třetím osobám bez souhlasu žalovaného. Námitku podjatosti svědků shledal odvolací soud bezpředmětnou, neboť žalovaná při pohovoru s nimi (před zahájením řízení) zjišťovala skutečnosti podstatné pro výpověď z nájmu bytu, a svědci byli soudem řádně poučeni o následcích křivé výpovědi. Dovodil rovněž, že je naplněn i výpovědní důvod podle obč. zák., neboť žalobce má se svou manželkou ve společném jmění velký dům v Ř., kde může uspokojovat svou bytovou potřebu. Jeho tvrzení, že tam nemůže bydlet vzhledem k rozvratu manželství způsobeného tím, že jako homosexuál žije se svým přítelem, nebylo prokázáno, ostatně – jak vyplynulo z jím předloženého potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti – v době nemoci pobývá právě v uvedeném domě v Ř. Námitku žalobce ohledně nedostupnosti P. či jiných míst z Ř. považoval za bezdůvodnou, neboť je obecně známo, že Ř. jsou atraktivní lokalitou nedaleko od P. s masovou výstavbou rodinných domů s výhodným vlakovým a autobusovým spojením do P., s přímou silnicí ve směru do P. i s napojením na dálnici D1, ostatně – jak sám žalobce uvedl – další cesty v rámci své podnikatelské činnosti absolvuje po P. či jezdí i do jiných lokalit, kde dopravní situace není lepší, než na cestě z Ř. Odvolací soud ve svém rozhodnutí rovněž obsáhle zdůvodnil, proč nevyhověl žádosti žalobce o odročení odvolacího jednání nařízeného na den 23. 11. 2010 v 9.30 hod. a jednal v jeho nepřítomnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle a b) Uvádí, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, z něhož odvolací soud vycházel, mu neumožňoval učinit právní závěr, že Výpověď je platná. V této souvislosti mu vytýká, že se nevypořádal (i přes jeho odvolací námitky) s rozpory ve svědeckých výpovědích, s jeho námitkou podjatosti svědků a že jeho rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. Dále namítá, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s ustanovením o. s. ř, neboť vycházel pouze ze svědeckých výpovědí, které byly v rozporu s jeho tvrzeními, a opomenul výpověď svědka J. M., jež je naopak podporovala. Vzhledem k uvedenému „skutková zjištění, která vyšla v průběhu předmětného řízení najevo, jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich spolehlivém základě nebylo možno přijmout právní závěry jmenovanými soudy učiněná“. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , a ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. . Nesouhlasí se závěrem, že byl naplněn výpovědní důvod podle obč. zák., neboť na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, a obsáhle odůvodňuje, proč pro něj z důvodu výkonu podnikatelské činnosti není možné, aby dojížděl z Ř. do P. Namítá, že postupem odvolacího soudu, který jednal v jeho nepřítomnosti, ač se předem omluvil z důvodu nemoci (což doložil dokladem o dočasné pracovní neschopnosti) a požádal o odročení jednání, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v a 38 d a předestírá důvody své žádosti. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) Dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatel výslovně neformuluje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, z obsahu dovolání ( ) však vyplývá, že brojí proti závěru odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že Výpověď je platným právním úkonem, zejména proti jeho závěru, že uplatněné výpovědní důvody byly naplněny. Jeho výtky však směřují především proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí). Jak je však výše uvedeno, k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle o. s. ř, se při posuzování přípustnosti dovolání podle nepřihlíží. Pokud dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba poukázat na to, že se týkala případů, kdy v napadených rozhodnutích odvolacích soudů zcela chyběl závěr o skutkovém stavu, či tento vycházel z protichůdných skutkových zjištění; v daném případě však odvolací soud (soud prvního stupně) logicky zdůvodnil, k jakému skutkovému závěru dospěl a na základě jakých skutkových zjištění. Námitky dovolatele pak vyplývají toliko z jeho odlišného hodnocení provedených důkazů.

Dovolatel dále namítal, že na něm (z důvodu uvedených v dovolání) nelze spravedlivě požadovat, aby užíval toliko jeden byt. Při posuzování otázky naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák. je možno vycházet z judikatury dovolacího soudu, na níž se soudní praxe ustálila při výkladu ustanovení ve znění před novelou provedenou – dále jen „obč. zák. před novelou“ (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 20. 5. 2008, sp. zn. , a z 10. 11. 2009, sp. zn. ). O situaci, kdy na nájemci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt ( obč. zák.), jde především tehdy jestliže užívá k bydlení současně dva byty, z nichž ani jeden nevyhovuje svou velikostí či kvalitou bytové potřebě nájemce a členů jeho rodiny, nebo tehdy, užívá-li druhý byt v místě svého pracoviště, odkud nemůže denně dojíždět do místa trvalého bydliště apod. Bez významu není ani okolnost, po jakou dobu stav užívání dvou (více) bytů trvá, a zda (případně jaké) činí nájemce kroky k vyřešení bytové situace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 4 v časopise Soudní judikatura 1/2002). Ustálená soudní praxe (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. 5. 2004, sp. zn. , z 24. 6. 2004, sp. zn. , z 1. 2. 2005, sp. zn. , a z 12. 7. 2007, sp. zn. ) rovněž dovodila, že ustanovení obč. zák. před novelou je třeba vyložit a aplikovat tak, aby bylo dosaženo spravedlivého uspořádání vztahů pronajímatele a nájemce, a mimo jiné též eliminován stav, kdy nájemce na úkor pronajímatele sám využívá výhod regulovaného nájemného a svou vlastní nemovitost, v níž by bez obtíží mohl uspokojovat svou bytovou potřebu, pronajímá za tržní nájemné, resp. svůj další nájemní byt za těchto pro něj výhodných podmínek např. podnajímá. O obdobnou situaci jde i v případě, kdy nájemce na úkor pronajímatele sám využívá výhod regulovaného nájemného v nájemním bytě a přitom volně disponuje s bytem v nemovitosti, jejímž je vlastníkem (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 8.2008, sp. zn. , a ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. ).

Jestliže tedy v projednávané věci odvolací soud – s přihlédnutím k velikosti rodinného domu v Říčanech (jež má žalobce ve společném jmění se svou manželkou) a k jeho vzdálenosti od P. – dovodil, že na něm bylo možno spravedlivě požadovat, aby užíval jeden byt, je jeho rozhodnutí výrazem ustálené soudní praxe, která posuzuje naplnění daného výpovědního důvodu především z objektivního hlediska. Pokud proti tomu dovolatel předkládá jiné, subjektivní okolnosti, jež považuje za významné, nelze – vzhledem k výše uvedenému – pokládat jeho námitky za opodstatněné. V uvedených souvislostech má význam i okolnost, že v posuzovaném případě je pronajímatelem obec (město), která má specifické postavení při zajišťování bytových potřeb občanů zde žijících.

Pokud dovolatel namítal, že napadené rozhodnutí je zčásti nepřezkoumatelné, je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. a ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. ). O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde, neboť se bezprostředně nejedná o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního právního významu. Ostatně – s ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí – je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu namítanou vadou netrpí.

Námitkou, že mu postupem odvolacího soudu bylo znemožněno účastnit se jednání odvolacího soudu, dovolatel neuplatňuje dovolací důvod , nýbrž tzv. zmatečnostní vadu dle Ke zmatečnostním vadám řízení ovšem Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. ) a samy způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Proto také nelze jejich prostřednictvím založit přípustnost dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 32/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. , a z 11. 3. 2009, sp. zn. ). K účinné ochraně práv účastníků těmito vadami postižených slouží (tam, kde přípustnost dovolání není nebo nemusí být dána ani při uplatnění způsobilého dovolacího důvodu) jiný mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost (srov. a násl. ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2012

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu