Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4031/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně: J. B., zastoupená JUDr. Emanuelem Mašínem, advokátem se sídlem Praha 5, Pavla Švandy ze Semčic 12, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 4, Budějovická 5, IČ: 63998530, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Brno, Radnická 14/16, adresa pro doručování: Londýnská 59, Praha 2, o náhradu škody na zdraví 459.600,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. -112, , takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl rozsudkem ze dne 8. září 2009, č. j. -75, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 9.600,- Kč s ročním úrokem z prodlení od 13. 4. 2007 do zaplacení ve výši reposazby, stanovené Českou národní bankou, vyhlášené ve Věstníku ČNB, platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů do 3 dnů od právní moci rozsudku, dále částku 90.000,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ode dne 28. 5. 2007 do zaplacení, ve výši reposazby, stanovené Českou národní bankou, vyhlášené ve Věstníku ČNB, platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) Dále rozhodl, že žaloba se co do ročního úroku z prodlení z částky 9.600,- Kč ode dne 5. 3. 2007 do 12. 4. 2007 ve výši reposazby, stanovené Českou národní bankou, vyhlášené ve Věstníku ČNB, platné vždy pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení žalované trvá, zvýšené o sedm procentních bodů, zamítá (výrok II.) Konečně soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 57.120,- Kč (výrok III.) Doplňujícím usnesením ze dne 19. října 2009, č. j. -83, rozhodl soud, že rozsudek ze dne 8. 9. 2009, č. j. -75 se doplňuje tak, že se znalci MUDr. Vladimíru Kolaříkovi přiznává znalečné 6.840,- Kč, která je žalovaná povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

Soud uznal žalobu na náhradu škody, způsobné žalobkyni na zdraví v důsledku dopravní nehody, za důvodnou, jak v položce bolestného, tak i ztížení společenského uplatnění ve výši dvojnásobku bodového hodnocení podle a vyhl. č. Soud vyhověl též žalobě co do příslušného nároku z prodlení z vymáhané částky, odpovídajícího dané době prodlení, počítané od 13. 4. 2007, nikoli od 5. 3. 2007.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se v rozsahu částky 9.600,- Kč s příslušenství z této částky od 9. 9. 2009 zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje (výrok I.), dále rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s usnesením ze dne 19. října 2009, č. j. -83 se ve výroku pod bodem I. ohledně částky 90.000,- Kč a částky 360.000,- Kč potvrzuje, ohledně úroků z prodlení z částky 9.600,- Kč za dobu od 13. 4. 2007 do 8. 9. 2009 a z částky 90.000,- Kč za dobu od 28. 5. 2007 do zaplacení se mění tak, že sazba úroků zprodlení odpovídá výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platnému k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4% ročně. Úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s využitím diskontní sazby České národní banky, platné k prvnímu dni daného měsíce prodlení (výrok II.), dále jinak se ve výrocích pod body III., IV. a V. potvrzuje (výrok III.) a konečně žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 56.520,- Kč (výrok IV.)

Odvolací soud postupem podle a projednal věc v mezích, ve kterých se odvolatelka domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí, tj. vyjma zamítavého výroku a usnesení o zaplacení znalečného a dospěl k závěru, že kromě úroků z prodlení není odvolání důvodné.

Odvolací soud konstatoval, že žalobkyně v reakci na zaplacení částky 9.600,- Kč žalovanou dne 8. 9. 2009 vzala v rozsahu této částky a úroků z prodlení od 9. 9. 2009 nadále žalobu při odvolacím jednání dne 11. 5. 2010 zpět a proto odvolací soud podle zrušil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zpětvzetí žaloby a řízení zastavil. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala částka 90.000,- Kč s příslušenstvím z titulu 50% zvýšení ztížení společenského uplatnění a dvojnásobné zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, které představovala částka 360.000,- Kč. Přestože je třeba souhlasit s odvolatelkou, že uplatněný nárok je plněním pojistitele poskytnutým poškozené, které nemá povahu nároku na náhradu škody, tedy není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, protože pojistitel nenastoupil na místo škůdce, jde o originární právo vyplývající z ust. , podle něhož poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle cit. zákona u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře pojistitelů, a nedostatek věcné legitimace žalované ve sporu, jak ji uplatnila žalovaná u odvolacího jednání, není dán. Plnění pojistitele se ve smyslu cit. zákona vztahuje na poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody na zdraví vůči pojištěnému, který má nárok, aby pojistitel za něho tyto nároky nahradil. Nárok žalobkyně je proto v souladu s uvedenou právní úpravou.

Závěry soudu prvního stupně o důvodnosti zvýšení ztížení společenského uplatnění o 50% podle vyhl. č. , stejně jako dvojnásobného zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle cit. vyhlášky, považoval odvolací soud za správné. Soud prvního stupně přesvědčivě popsal důvody, které v případě částky 90.000,- Kč odpovídaly závěrům znaleckého posudku MUDr. Kolaříka, který si vyžádal a jenž tento znalec před soudem prvního stupně obhájil, stejně jako závěrům znalců MUDr. Kuby a MUDr. Vejrycha, kteří se z podnětu žalobkyně tímto hodnocením zabývali. Jak bylo uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, byl tento nárok žalobkyně posouzen v celém souhrnu zdravotních následků dopadajících na žalobkyni, nikoli jen z hlediska stupně pohyblivosti. Také s důvody, pro které soud prvního stupně přiznal žalobkyni dvojnásobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle vyhl. č. odvolací soud souhlasil, protože vzhledem k mladému věku žalobkyně a dopadů následků úrazu do jejího osobního a profesního života a omezení z toho plynoucích, je přiznaná částka v souladu s principem proporcionality, jak je zakotven v judikatuře Ústavního soudu.

Opodstatněnost odvolání shledal odvolací soud jen v námitce nesprávnosti stanovených úroků z prodlení. S ohledem na charakter nároku jako pojistného plnění vyplývajícího ze , který obsahuje vlastní úpravu prodlení a úroků z prodlení, bylo nutno úroky z prodlení podřídit režimu tohoto zákona a pouze v tomto směru odvolací soud podle změnil napadený rozsudek a žalobkyni přiznal úroky z prodlení odpovídající a 4

Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení podle potvrzen.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řešená právní otázka je odvolacím soudem a soudem prvního stupně rozhodována rozdílně od rozhodování dovolacího soudu.

Podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí (i rozhodnutí soudu prvního stupně) není v souladu s ustálenou judikaturou. Rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. , pokud jde o aplikaci vyhl. č. v otázce zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění a dále je napadené rozhodnutí v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu nejen sp. zn. , ale též sp. zn. , , a sp. zn. v otázce důvodnosti zvýšení ztížení společenského uplatnění o další dvojnásobek základního bodového ohodnocení podle vyhl. č.

Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle

Podle názoru dovolatelky odvolací soud – přestože souhlasil se žalovanou, že uplatněný nárok představuje pojistné plnění, nikoli nárok na náhradu škody – rozhodoval o náhradě škody vůči žalované jako pojistiteli, a nikoliv proti škůdci. Žalovaná opětovně namítá, že nemá pasivní věcnou legitimaci v tomto sporu a rozhodnutí odvolacího soudu tak není v souladu s konstantní judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). To není jen formální námitka, ale je to významné při uplatnění námitky promlčení, solidární odpovědnosti, ale i z procesních důvodů.

Dovolatelka vytýká, že přiznání zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 50% dle vyhl. č. je v rozporu s principem proporcionality a dalších hledisek vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a publikovaným nálezem Ústavního soudu v otázce proporcionality. V daném případě se soudní znalec dopustil fatálního pochybení, když sice nehodnotil ztížení společenského uplatnění maximem bodů (příslušejícím položce pro těžké omezení pohyblivosti hlezenních kloubů), avšak přiznal zvýšení o 50%, které nebyl schopen při jednání soudu přesvědčivě vysvětlit a zdůvodnit. Tento subjektivní názor znalce převzal soud, ačkoliv u žádné položky nebylo hodnoceno omezení těžkého stupně, představující těžké omezení pohyblivosti hlezenního kloubu.

Dovolatelka dále namítá, že aplikace vyhl. č. přichází v úvahu dle ustálené judikatury jen ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění podle cit. vyhl. dostatečně nevyjadřuje následky, které do budoucna v důsledku poškození zdraví nastaly a kdy kulturní, sportovní či jiné zapojení poškozeného před úrazem bylo na vysoké úrovni. V daném případě nebyl tento základní předpoklad pro zvýšení o 50% splněn. Zapojení poškozené před úrazem nebylo na vysoké a mimořádné úrovni, navíc není ani plně ani částečně invalidní.

Předmětné rozhodnutí odvolacího sodu je proto podle dovolatelky v rozporu s konstantní výše cit. judikaturou, vykazuje známky svévole a nerespektování obecných principů soudního uvážení.

Dovolatelka na základě uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen či změněn, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání nesplňuje podmínky přípustnoti podle a Námitka nedostatku pasivní věcné legitimace není důvodná, nárok na pojistné plnění v sobě zahrnuje nárok na náhradu škody na zdraví, jak vyplývá z a Žalobkyně utrpěla úraz v 23 letech na počátku svého aktivního života a přiznaná náhrada je proto zcela adekvátní.

Zvýšení základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění o 50% bylo přiznáno v souladu s vyhl. č. nejen znalcem MUDr. Kolaříkem, určeným soudem, ale též ošetřujícími lékaři žalobkyně MUDr. Kubou a MUDr. Vejrychem. Žalobkyně zdůrazňuje, že před úrazem vedla plný sportovní život, zejména aktivně lyžovala a musela změnit také povolání. Má trvalé zdravotní následky na obou dolních končetinách, omezující ji v pohybu a při chůzi.

Zvýšení ztížení společenského uplatnění přiznáním částky 360.000,- Kč tak není nikterak nadnesené, uváží-li se průměrný věk dožití dalších 50-ti let. Hodnota jednoho bodu 120,- Kč byla přitom stanovena před 10 lety a vyhláška neobsahuje žádnou inflační doložku.

Žalobkyně navrhuje odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatoval, že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (, , ) a musel se nejprve zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

V posuzovaném případě může být dovolání přípustné pouze podle , na které též dovolatelka odkazuje, a podle něhož dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a podle tohoto písmena dovolání zde vskutku přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ust. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Relevantním dovolacím důvodem tak může být v předmětném případě jen nesprávné právní posouzení věci podle

Dovolací soud především dovozuje, že neobstojí námitka dovolateky o nedostatku její pasivní věcné legitimace, neboť vymáhaný nárok na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škody v sobě imanentně obsahuje nárok z odpovědnosti za škody na zdraví a zahrnuje mimo jiné nárok na bolestné a na ztížení společenského uplatnění ve smyslu a , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů.

Předmětem řízení u odvolacího soudu zůstal pouze nárok na ztížení společenského uplatnění v podobě jeho zvýšení podle a , tj. jednak o 50% základního bodového ohodnocení, jednak o dvojnásobek základního bodového ohodnocení.

Dovolatelka namítá rozpor obojího zvýšení s konstantní, shora cit. judikaturou Nejvyššího soudu, popř. i Ústavního soudu. Nejvyšší soud se však s tímto názorem dovolatelky neztotožňuje.

Problematika výkladu ust. a vyhl. č. byla řešena ve Stanovisku občanského a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. (dále jen „Stanoviska“), popř. i v rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. v rozsudku ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. .

Pro určení výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění je rozhodující jednak lékařské ohodnocení počtem bodů, z něhož je nutno vycházet, a dále posouzení předpokladů, které měl poškozený pro další uplatnění v životě a společnosti a které jsou následkem úrazu omezeny nebo ztraceny. Kromě zvýšení bodového ohodnocení podle § 6 odst. 1 vyhlášky lze odškodnění dále přiměřeně zvýšit podle § 7 odst. 3 vyhlášky, avšak jen ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, neboť odškodnění již v základní výměře určené na základě celkového bodového ohodnocení stanoveného lékařem představuje již samo o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění.

V posuzovaném případě oba soudy správně vycházely ze znaleckého posudku MUDr. Kolaříka a z odborných posouzení ošetřujících lékařů MUDr. Kuby a MUDr. Vejrycha, které plně zohlednily zdravotní stav žalobkyně po úrazu vzhledem k jejímu nízkému věku a jejím osobním poměrům. Oba soudy dále přihlédly k individuálním faktorům, se zřetelem k povaze poúrazových následků (omezení pohyblivosti), velmi limitujícím sportovní, kulturní a společenský život poškozené žalobkyně.

Soud prvního stupně i soud odvolací uznaly za odpovídající 50% zvýšení základního bodového ohodnocení, takže toto zvýšení ani nedosáhlo maxima pro ohodnocení zvlášť těžkých zdravotních následků ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) výše cit. vyhlášky, přičemž soudy vzaly v úvahu všechny konkrétní okolnosti daného případu, zejména všechny faktory osobní situace žalobkyně po úrazu včetně věku žalobkyně, výkonu povolání, možnosti uplatnit se v rodinném životě apod. V tom směru je plně odůvodněné také zvýšení na dvojnásobek ve smyslu § 7 odst. 3 cit. vyhlášky a dovolací soud se i s tímto posouzením ztotožňuje jako odpovídajícím mezím soudního uvážení se zřetelem k citovaným ustanovením právní úpravy a uvedeného Stanoviska a judikatury Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud dovozuje, že předmětná posouzení konkrétního případu jsou v souladu s konstantní judikaturou, popř. nevybočují ze závěrů přijatého Stanoviska výše uváděného. Odvolací soud neřešil v tomto případě věc rozdílně od této judikatury či Stanoviska a není ani důvod, aby dovolací soud řešil předmětnou právní otázku jinak.

Z toho vyplývá, že není dána přípustnost dovolání podle a Nejvyšší soud tudíž dovolání podle cit. ustanovení ve vazbě na ust. a věta první jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. věta první, a Dovolání bylo odmítnuto a žalovaná je proto povinna nahradit žalobkyni náklady právního zastoupení, spočívající v odměně advokáta podle ., , a vyhl. č. , ve znění vyhl. č. v částce 10.000,- Kč, dále v jednom paušálu hotových výdajů (k vyjádření k dovolání) podle vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , v částce 300,- Kč a konečně v připočtení 20% DPH podle ve výši 2.060,- Kč, celkem tedy částkou 12.360,- Kč, kteroužto částku je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. února 2012

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu