Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 113/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší  soud České republiky rozhodl  v   senátě   složeném   z   předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce Z. W., zastoupeného advokátkou, proti žalované U. p.,  a. s., zastoupené   advokátem,    o 76.141,- Kč s příslušenstvím,  vedené  u  Obvodního   soudu   pro   Prahu   6   pod   sp. zn. , o  dovolání    žalobce    proti   rozsudku    Městského   soudu v Praze ze dne 11. května 2005, č. j. -88, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2005, č. j. -88, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu  k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní   soud   pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. 12. 2003, č. j. -55, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 3. 2004, č. j. -67, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 30.044,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 11. 4. 2003 do zaplacení, řízení co do částky 46.097,- Kč s příslušenstvím zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 22. 2. 2000 došlo k dopravní nehodě způsobené K. V., řidičkou vozidla zn. Renault Mégane, která měla s žalovanou pojišťovnou uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce, jehož vozidlo zn. Volkswagen bylo při dopravní nehodě poškozeno, uplatnil nárok na výplatu plnění u žalované pojišťovny, která mu však uhradila pouze 36.179,- Kč. Podle znaleckého posudkuu silniční a městské dopravy, a. s., vyžádaného soudem, činily celkové náklady na opravu poškozeného vozidla částku 66.763,- Kč, s čímž obě strany sporu souhlasily. Námitku promlčení nároku soud neshledal důvodnou, neboť žalobcem uplatněný nárok nemá povahu práva na náhradu škody, nýbrž  práva   na  pojistné plnění ( obč. zák., . 2 písm. b/, ), proto promlčecí doba se posuzuje nikoliv podle obč. zák., nýbrž podle  a     obč.  zák.  v   tehdy platném znění, podle nichž promlčecí doba činí tři roky a počíná běžet za rok po pojistné události. Vzhledem k tomu, že k pojistné události (dopravní nehodě)   došlo dne 22. 2. 2000, k promlčení nároku nemohlo dojít, neboť žaloba byla podána u soudu dne 21. 2. 2003.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. -88, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Dovodil, že promlčení nároku nelze posuzovat podle § 101 a § 104 obč. zák.,   neboť    právo   poškozeného   na plnění vůči pojistiteli škůdce vyplývá z § 427 obč. zák. a jedná se tedy o nárok na náhradu škody, nikoli na plnění z pojistné smlouvy. Mezi žalobcem a žalovanou nebyla uzavřena pojistná smlouva a neexistuje tak mezi nimi žádný smluvní vztah, týkající se pojištění. Domáhat se práva na vyplacení pojistného plnění přísluší totiž pouze pojištěnému. Žalobce se může domáhat náhrady škody vedle pojistitele i vůči provozovateli vozidla, jehož provozem mu byla škoda způsobena, neboť se jedná o totožný nárok na náhradu škody. Ustanovení §  104 obč. zák. se týká promlčení jen nároků na pojistné plnění. Odvolací soud proto při posouzení promlčení nároku poškozeného proti pojistitele škůdce postupoval podle § 106 obč. zák. Protože žalobce se dozvěděl o škodě a odpovědné osobě nejpozději dne 18. 5. 2000, kdy mu byla vystavena faktura za opravu poškozeného vozidla, subjektivní promlčecí doba skončila 19. 5. 2002, takže jeho nárok je promlčen.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že jeho nárok proti odpovědnostnímu pojistiteli vozidla je nárokem na náhradu škody. Dovozuje,  že  jeho   právo  na  plnění   vyplývá  z ust. a násl. obč. zák. a z ,  o  pojištění   odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Podle ustanovení obč. zák. náhradu platí pojistitel poškozenému, poškozený však právo na plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní předpis jinak. Tímto předpisem je , z jehož samotného názvu vyplývá, že se jedná o zákon upravující pojištění a nikoliv odpovědnost za škodu, a rovněž z jeho ustanovení vyplývá, že poškozený uplatňuje nárok na plnění a nikoliv nárok na náhradu škody. Pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla je vždy smlouvou, která se blíží smlouvě ve prospěch třetího, a z této smlouvy má pojistník právo, aby pojistitel za něj poškozenému poskytl plnění podle cit. zák., čemuž předchází uplatnění nároku a souhlas s poskytnutím plnění, což v praxi probíhá konkludentně a dodatečně ve smyslu ust. obč. zák. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a sp. zn. , dovozuje, že se jedná o zvláštní právo poškozeného na plnění, nikoliv o nárok na náhradu škody, což má význam i pro posouzení otázky promlčení. Uvádí, že zákon o pojistné smlouvě, který nabyl účinnosti později, odstranil možné interpretační nejasnosti a jednoznačně zakotvil, že v případě přímého nároku na pojistné plnění se právo promlčí nejpozději za tři roky, přičemž promlčecí doba počíná běžet za jeden rok po vzniku pojistné události. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Podle jejího názoru nelze nárok žalobce posuzovat jako pojistné plnění, neboť mezi žalobcem a žalovanou žádný pojistný vztah neexistoval a pojišťovna je povinna nahradit poškozenému škodu namísto pojištěného provozovatele vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena. Nárok žalobce uplatněný na základě je klasickým případem nároku na náhradu věcné škody ve smyslu ust. a násl. obč. zák., proto se v daném případě promlčecí doba posuzuje podle obč. zák, nikoliv podle obč. zák. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , věc projednal podle ust. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , je důvodné.

Podle § 822 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2004, z pojištění odpovědnosti za škody má pojištěný právo, aby v případě pojistné události pojistitel za něho nahradil podle pojistných podmínek škodu, za kterou pojištěný odpovídá.

Podle § 823 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2004, náhradu platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak.

Z těchto ustanovení vyplývá, že účastníky právního vztahu z pojištění jsou zásadně pojistitel a pojištěný (event. pojistník) a přímé právo poškozeného ve vztahu k pojistiteli může být založeno jen právním předpisem. Vzhledem k tomu, že způsobení škody je jedním z právních důvodů vzniku závazků (489 obč. zák.), vzniká ze způsobené škody právní vztah mezi poškozeným a tím, kdo mu za škodu odpovídá. Poškozený tak má právo na náhradu škody vůči němu. Vůči jeho pojistiteli má právo požadovat plnění z pojistné události jen v těch případech, kdy tak stanoví zvláštní předpis, jímž je v daném případě , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

Podle (ve znění pozdějších předpisů) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu

a)  škody na zdraví nebo usmrcením,

b) škody vzniklé poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škody vzniklé odcizením věci,  pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat (dále jen \"věcná škoda\"),

c)  škody, která má povahu ušlého zisku,

d) účelně vynaložených nákladů spojených s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c),

pokud  ke  škodné   události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti. Škoda se hradí v penězích, maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné smlouvě.

Podle poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění  podle    u   příslušného   pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle . Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o výši náhrady škody (odst. 2).

Zákon v § 9 odst. 1 upravuje výjimky z obecně platné zásady, že poškozený nemá přímé právo na plnění vůči pojistiteli škůdce, a zakládá poškozenému přímý nárok na plnění. Jde o originární právo založené zvláštním právním předpisem a - byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem - nemá povahu nároku na náhradu škody. Pojistitel se také nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce. Obdobně totéž platilo i za   účinnosti   vyhl.  č.    -  srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. , popř. ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. ).

Ustanovení dává poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu, což ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným vstoupil namísto škůdce jeho pojistitel, který není za vzniklou škodu odpovědný. Jeho povinností je pouze plnit za pojištěného, jestliže poškozený uplatnil vůči němu své právo na plnění. Mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci ( a násl. obč. zák.) a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za pojištěného škůdce ( ) je třeba důsledně rozlišovat. Plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný, a to bez ohledu na to, zda jeho odpovědnost je dána dle obč. zák. nebo obč. zák.a zda se jedná o škodu na zdraví nebo na majetku (, obč. zák.).

V textu ust. se sice hovoří o náhradě škody, ale právě v souvislosti s  uplatněnými a prokázanými nároky poškozeného na náhradu škody, které je pojistitel povinen za pojištěného škůdce nahradit v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu. Ve vztahu poškozeného vůči pojistiteli škůdce  pak hovoří jednoznačně o právu poškozeného na plnění.

Právě proto, že ve vztahu mezi poškozeným a pojistitelem škůdce se nejedná o právo na náhradu škody, nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, který promlčení tohoto práva poškozeného posuzoval podle ust. § 106 obč. zák.

Ustanovení § 101 upravuje obecnou délku promlčecí doby, která platí všude tam, kde zákon nepočítá se zvláštní  promlčecí dobou. Ustanovení § 104 obč. zák. (ve znění tehdy účinném) stanoví speciálně počátek běhu promlčecí doby u „práv na plnění z pojištění“, a to rok po pojistné události. Okamžik vzniku pojistné události je tedy rozhodující skutečností pro určení počátku běhu obecné promlčecí doby. Počátek promlčecí doby je určen objektivně a její délka je tak stanovena na čtyři roky od pojistné události bez ohledu na to, kdy byla pojistná událost pojišťovně oznámena a kdy se pojistné plnění stalo splatným – tedy kdy došlo ke vzniku nároku (actio nata). Závěr, že ustanovení a obč. zák. platí rovněž pro nároky poškozeného na plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zastává  i právnická literatura (srov. např. Š., J. in J., O., Š., J., Š., M. a kol. . Komentář. 9. vydání. P.: C. H. B., 2004, s. 371, 375, Š., V., totéž dílo, s. 1188, 1230). I když to v textu obč. zák. není výslovně uvedeno, je třeba vycházet z toho, že „právem na plnění z pojištění“ se rozumí konkrétní právo na plnění z určité pojistné události, které se marným uplynutím promlčecí doby promlčí.

Ze stejného principu promlčení „práv na plnění z pojištění“ vychází i současná právní úprava pojistné smlouvy podle , o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě). Ustanovení uvedeného zákona výslovně stanoví, že tříletá promlčecí doba práva na pojistné plnění, jež počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události, platí i pro přímé nároky poškozeného na pojistné plnění vůči pojistiteli (srov. též B., L. in B., L., D., L., W. M. Zákon o pojistné smlouvě. Komentář. P.: L. P., 2004,  s. 65).

V dané věci k pojistné (škodné) události došlo dne 22. 2. 2000, promlčecí doba začala tedy plynout dne 22. 2. 2001 a skončila dne 22. 2. 2004. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil svůj nárok proti pojistiteli podáním žaloby dne 21. 2. 2003, učinil tak včas a jeho nárok není promlčen.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska důvodu uplatněného v dovolání ( ) správné, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu  vrátil k dalšímu řízení (, věta za středníkem, odst. 3, věta prvá, ).

Právní   názor   vyslovený  v   tomto   rozsudku  je   závazný ( ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12..prosince 2007

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu