Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1774/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 63998530, se sídlem Praha 4, Budějovická 64/5, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem v Brně, Výstaviště 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2010 č. j. -112 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012 č. j. -131, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 14. května 2012 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu dle d (dále " ").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Jak vyplývá z ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí, proti stěžovatelce byla podána žaloba o náhradu škody na zdraví ve výši 459 600 Kč. Soud prvního stupně žalobě vyhověl. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se v rozsahu částky 9 600 Kč s příslušenstvím z této částky od 9. 9. 2009 zrušuje (stěžovatelka již částku uhradila) a v tomto rozsahu se řízení zastavuje (výrok I), dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně částky 90 000 Kč a částky 360 000 Kč potvrdil. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala stěžovatelka dovolání, které odůvodňovala nesprávným právním posouzením věci. Primárně namítala, že není pasivně legitimovaná, a dále pak napadala argumentaci obecných soudů týkající se aplikace a vyhl. č. s tím, že rozhodnutí obecných soudů jsou v rozporu s ustálenou judikaturou. Dovolací soud dovolání odmítl, neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu s konstantní judikaturou. Stran pasivní legitimace stěžovatelky uvedl, že vymáhaný nárok na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škody v sobě imanentně obsahuje nárok z odpovědnosti za škody na zdraví a zahrnuje mimo jiné nárok na bolestné a na ztížení společenského uplatnění ve smyslu a , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů. Dále pak uvedl, že problematika výkladu ust. a vyhl. č. byla řešena ve Stanovisku občanského a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011 sp. zn. , popř. i v rozhodnutích Nejvyššího soudu, např. v rozsudku ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. , a že soud prvního stupně i soud odvolací rozhodly v souladu s citovaným ustanovením právní úpravy a uvedeným Stanoviskem a judikaturou Nejvyššího soudu.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že není další běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Jeho úkolem tudíž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem (srov. např. nález

sp. zn.

, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Primárně je třeba zdůraznit, že stěžovatelka před Ústavním soudem v zásadě zopakovala argumentaci předestřenou před obecnými soudy, tj. že není pasivně legitimována, a dále pak zpochybnila aplikaci a interpretaci ust. a vyhl. č. provedenou obecnými soudy. Obecné soudy nicméně logicky odůvodnily svá rozhodnutí, odkázaly na ustálenou judikaturu a nevybočily z běžných standardů interpretace. Rozhodnutí tak není možné považovat za svévolné či excesivní a jimi provedenou interpretaci podústavního práva lze tudíž považovat za ústavně konformní. Obecné soudy svým procesním postupem a interpretací podústavního práva nezasáhly do žádného z ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, jejichž porušení se v ústavní stížnosti dovolávala. Samotný fakt, že stěžovatelka nesouhlasí s právním názorem obecných soudů, nemůže být důvodem ústavní stížnosti.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu