Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 9/2012-A-50

-50

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice E. B., narozené XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/1, PSČ 408 01, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ W. A. G. minerální paliva, a. s., se sídlem v Praze 4, Na Vítězné pláni 1719/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26415623, zastoupeného Mgr. Martinem Žižkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, 2/ Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. , 3 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 17. června 2011, č. j. , Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) k návrhu věřitelů 1/ W. A. G. minerální paliva, a. s. a 2/ Raiffeisenbank, a. s. zjistil úpadek dlužnice E. B. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na její majetek (bod II. výroku), s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku). Dále ustanovil insolvenčního správce (bod IV. výroku).

Insolvenční soud - cituje ustanovení až 3 , o úpadku a způsobech jeho řešení () - měl za doložené pohledávky obou insolvenčních navrhovatelů, vykonatelné pohledávky Finančního úřadu v Rumburku a směnečnou pohledávku společnosti ŠkoFIN s. r. o. v celkové výši cca 25 miliónů Kč, které jsou po dobu delší než 30 dnů po splatnosti. Protože dlužnice podle údajů v seznamu majetku nemá žádné finanční prostředky, které by mohly sloužit k úhradě těchto splatných závazků, byl podle insolvenčního soudu osvědčen její úpadek ve formě platební neschopnosti.

Současně se zjištěním úpadku dlužnice insolvenční soud rozhodl o jeho řešení konkursem, neboť jiné formy řešení úpadku (reorganizaci a oddlužení) měl za nepřípustné.

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud přitakal závěru insolvenčního soudu, že byly osvědčeny splatné závazky dlužnice vůči prvnímu insolvenčnímu navrhovateli ve výši 18,7 miliónů Kč, vůči druhému insolvenčnímu navrhovateli ve výši cca 3,2 miliónů Kč, vůči Finančnímu úřadu v Rumburku ve výši 265 tisíc Kč a vůči společnosti ŠkoFIN, s. r. o. ve výši 2,9 miliónů Kč, přičemž ke dni zjištění úpadku neměla dlužnice „platební prostředky“ na úhradu těchto svých dluhů. Shodně s insolvenčním soudem měl za nedůvodné námitky, jimiž dlužnice zpochybňovala pohledávky obou insolvenčních navrhovatelů.

Také podle odvolacího soudu je jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice (jako osoby samostatně výdělečné, podnikající na základě živnostenského oprávnění) konkurs, neboť reorganizace u ní nepřichází v úvahu podle , ani podle , když nepředložila reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „“), namítajíc, že je naplněn dovolací důvod dle a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek (správně usnesení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatelka poukazuje na to, že smlouva ze dne 30. června 2004, kterou uzavřel první insolvenční navrhovatel se společností FB automobil s. r. o., není smlouvou kupní, ale toliko rámcovou, která žádný určitý (konkrétní) peněžitý závazek nezakládá, a tak nemůže být ani platně zajištěna ručením dovolatelky. Dále tvrdí, že druhý insolvenční navrhovatel nepodepsal předepsaným způsobem dohodu o přistoupení k dluhu obsaženou v notářském zápisu ze dne 25. ledna 2010.

S přihlédnutím k době vydání dovoláním napadeného usnesení je na danou věc uplatnitelný ve znění účinném do 29. prosince 2011 (tj. naposledy ve znění ).

Ustanovení o přípustnosti dovolání jsou pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení přiměřeně aplikovatelná dle .

Dovolání dlužnice napadá (poměřováno jeho obsahem) usnesení odvolacího soudu v té jeho části, kterou potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužnice (k potvrzení výroků obsažených pod body II. a IV. usnesení insolvenčního soudu se dovolání nevyjadřuje).

V napadeném rozsahu může být dovolání přípustné jen podle ustanovení , ve spojení s ustanovením , tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tato rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Důvod připustit dovolání Nejvyšší soud nemá, neboť dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Již v důvodech usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, jaké meze klade odvolacím námitkám dlužníka proti rozhodnutí o úpadku úprava obsažená v ustanovení (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. ). V intencích této ustálené judikatury a ve spojení s jednoznačnou dikcí ustanovení tak není pro výsledek řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku právně významná ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku. Z označených rozhodnutí se podává, že nezpochybňuje-li dlužník závěr odvolacího soudu, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, která plyne z pohledávek dalších věřitelů, je argumentace vážící se k otázce, zda insolvenční navrhovatel osvědčil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, pro výsledek dovolacího řízení právně bezvýznamná.

V posuzované věci dlužnice vznáší dovolací námitky toliko proti pohledávkám obou insolvenčních navrhovatelů a nijak nezpochybňuje závěr soudů nižších stupňů, že má další dva věřitele (Finanční úřad v Rumburku a ŠkoFIN s. r. o.), vůči nimž má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že své závazky není schopna plnit.

Z řečeného plyne, že ani účinné zpochybnění pohledávek insolvenčních navrhovatelů by nemělo vliv na správnost závěru odvolacího soudu o osvědčení všech znaků úpadku dle (věcný přezkum závěru odvolacího soudu o doložení pohledávek insolvenčních navrhovatelů by neovlivnil výsledek dovolacího řízení).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle a jako nepřípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. února 2012

JUDr. Zdeněk Krčmářpředseda senátu