Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 115/2019-A-270

-270

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka Centrogaráže Slovany s. r. o., se sídlem v Plzni, Částkova 911/56, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 40525449, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ RIDOTA a. s., se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 290/16, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 28223101, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, třída Míru 146, PSČ 381 01, 2/ TRINITY BANK a. s., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1375/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25307835, zastoupeného JUDr. Jiřím Vodou, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, PSČ 186 00, a 3/ VOLF a partneři s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 24197084, zastoupeného JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Italská 1219/2, PSČ 120 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Petrem Kuběnou, advokátem, se sídlem v Plzni, náměstí Míru 1077/3, PSČ 301 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2019, č. j. , -158, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 14. prosince 2018, č. j. -95, rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitelů (1/ RIDOTA a. s., 2/ Moravský Peněžní Ústav - spořitelní družstvo, a 3/ VOLF a partneři s. r. o., advokátní kancelář), tak, že (mimo jiné):

1/ Zjistil úpadek dlužníka Centrogaráže Slovany s. r. o. (bod I. výroku).

2/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Michala Hanšpacha (bod II. výroku).

3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).

[2] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2019, č. j. , -158:

1/ Zastavil řízení o odvolání ze dne 27. prosince 2018 (A-97), doručeném z datové schránky společnosti HOBR holding s. r. o. (první výrok).

2/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. až III. výroku (druhý výrok).

[3] Odvolací soud (který již s druhým insolvenčním navrhovatelem jednal pod změněnou obchodní formou TRINITY BANK a. s.) - vycházeje z ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení () - přitakal závěru insolvenčního soudu o úpadku dlužníka (ve formě platební neschopnosti).

[4] K námitce dlužníka o nedostatku aktivní věcné legitimace prvního a druhého insolvenčního navrhovatele odvolací soud uvedl, že v situaci, kdy věřitel prokáže existenci splatné pohledávky za dlužníkem vykonatelným soudním rozhodnutím, nemůže insolvenční soud při rozhodování o insolvenčním návrhu znovu posuzovat vzniku této pohledávky (ani jako otázku předběžnou). Poukázal přitom na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 9/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. K tomu dodal, že dlužník neprokázal, že by pohledávky pravomocně přiznané insolvenčním navrhovatelům posléze zanikly uhrazením nebo započtením. Vysvětlil dále (v odstavci 37.) [dovolávaje se ustanovení a závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 96/2011“)], že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku).

[4] Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

[5] Konkrétně dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení:

1/ Otázku procesního práva založenou na námitce, že odvolací soud v rozporu s ustanovením jednal jako s právním zástupcem dlužníka s osobou, kterou k zastupování zmocnila fyzická osoba, která podle obchodního rejstříku není jednatelem dlužníka.

2/ Otázku hmotného práva založenou na námitce nedostatku aktivní věcné legitimace prvního a druhého insolvenčního navrhovatele.

[6] K otázce č. 1 argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že odvolací soud mu tím, že jako se zástupcem dlužníka jednal s někým, kdo jím nebyl, upřel ústavně garantované právo na spravedlivý proces.

[7] K otázce č. 2 argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že odvolací soud nedostatečně zkoumal insolvenční návrhy druhého a třetího insolvenčního navrhovatele v rovině pohledávek těchto insolvenčních navrhovatelů a nevzal v potaz skutečný záměr, který druhý insolvenční navrhovatel sledoval podáním insolvenčního návrhu.

[8] Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[9] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že žádná z dovolatelem položených otázek není způsobilá (v souladu s kriterii formulovanými v ) založit přípustnost dovolání v dané věci.

[10] Námitkami soustředěnými k otázce č. 1 vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení podle Ustanovení však jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a s účinností od 30. září 2017 výslovně vylučuje jako způsobilý dovolací důvod tzv. zmatečnostní vady řízení dle , a b/ a Dovolatelem tvrzená zmatečnostní vada řízení tedy nemůže být způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu v aktuálním znění (jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[11] Ve vztahu k otázce č. 2 je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými v R 96/2011 (jichž se výslovně dovolává). Tam Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. ) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku ( ). Dále v této souvislosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. , ze dne 27. června 2013, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. června 2014, sp. zn. ), ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. září 2014, sp. zn. ), ze dne 26. února 2015, sen. zn. a ze dne 25. června 2019, sen. zn. .

[12] Platí rovněž, že prostřednictvím otázky č. 2 nelze založit přípustnost dovolání ve vztahu k té části druhého výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce a ve výroku prohlášení konkursu na majetek dlužníka (otázka č. 2 se těchto výroků netýká).

[13] Výroky o ustanovení insolvenčního správce a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka mají v dané věci povahu výroků závislých na výroku o zjištění dlužníkova úpadku. V režimu ustanovení by tedy tyto výroky byly automaticky odklizeny (zrušeny), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud druhým výrokem napadeného usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění dlužníkova úpadku. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti těmto výrokům, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o ustanovení insolvenčního správce, respektive výrok o prohlášení konkursu. Srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2020, sen. zn. .

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 19. srpna 2020

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu